S výlety musíme začínat pomalu, postupně. Dnes jsme na rozchození vybrali procházku kolem hostivařské nádrže. Nebylo až takové vedro. Dokonce jsme zmokli. Ale jen tak decentně. Původně jsem měla v plánu obejít nádrž úplně celou. Ale to bychom museli přejít přes nuda pláž. To by naše puritánka (Klára) nezvládla. I když jsem jí přesvědčovala, že můžeme být oblečení a jen rychle projdeme přes cestu, která vede přes celou pláž, odmítla to. Prý není úchyl. Vzhledem k tomu, že se už v té době černalo, nechtěla jsem složitě hledat cestu, po které pláž obejdeme. Raději jsme se otočili a šli po stejné straně nádrže jako jsme přišli. Stejně si myslím, že tady byla procházka příjemnější. A nejsilnější zážitek našich dětí? Když jsem seděli na dřevěném mole, přišel tam pán 30-40 let. V ruce iphone7 - tedy prý podle dětí. Já rozeznávám telefony dotykové a tlačítkové, víc se neorientuju. Zahleděl se na nádrž, rozmáchl se a telefon zahodil do vody. Pak si zapálil cigaretu a odešel. Klára nemohla pochopit, že někdo její sen vezme a zahodí do vody. Prý když ho nechtěl, mohl jí to dát. Snažila jsem se jí vysvětlit, že v tom případě by přišel o ten uspokojujích pocit. Já si asi dovedu představit situaci, kdy budu mít pocit, že přesně tenhle akt v tu chvíli mi pomůže vyřešit problém :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!