První

procházka v novém roce. Jen krátká, ale na tu ojíněnou nádheru jsem se musela podívat.

Vánoce jsme spíše přežili než si je užili. Děti si je jistě i užily, pro mě ale byly mimořádně těžké. První Vánoce bez tatínka. Navíc 24.12. by měl narozeniny... Přiznám se, že mi moc lehko nebylo.
David  ze školy přinesl nějakou virózu. Nic velkého, jen ne příliš dobře znějící kašel. Tak jsme na Štědrý den a na Boží Hod byli radši doma v teple. Druhý svátek vánoční jsme se rozhodli pro kino, na Anděla Páně 2 jsme se těšili a po hodně dlouhé době jsme šli do kina všichni 4. Ale už večer bylo dost nedobře mně. Ráno jsme už nemohla polykat a tak jsme si zašla k paní doktorce pro potvrzení svého tušení, že mám angínu. Po dvou dnech poctivého ležení mi bylo ještě hůř, nevím jestli na mě skočila Davidova viróza nebo jsem ještě něco pochytala v čekárně. Každopádně na Silvestra jsem měla krizi a dnes si připadám, jako bych vstala z mrtvých. Sice mám pořádnou rýmu a kašel, ale konečně povolila bolest kloubů a já se můžu hýbat!
Mrzí mě, že jsme si nic moc o prázdninách neužili. Ale skoro bych řekla, že jsme jediná, děti se tváří docela spokojeně. Je pravda, že si byli s tatínkem zabruslit, do naše kostelíčka Srdce Páně na jesličky jsme se zašli podívat, nemohou si stěžovat, že bychom jen seděli doma. A já alespoň odmázla některé resty ve čtení, které mám.
Pevně věřím, že rok, který dnes začal, bude výrazně lepší. Velmi intenzivně cítím, že je čas se posunout, přestat přešlapovat na místě a trošku na sobě začít pracovat. Stav, ve kterém se motám už delší dobu, je už neudržitelný. Nedokážu dělat radikální změny a ostré řezy, ale něco udělat už musím.

Moc vám všem věrným, kteří sem chodí i přesto že se k blogu chovám téměř mateřsky, přeju, aby rok 2017 vyšel podle vašich představ a přání. A sobě moc přeju, abychom se tady dál spolu potkávali.
Krásný nový rok všem!