Poslední představení

... měla dnes Klářina škola. Pro mě to bylo první, které jsem viděla. Ty předchozí jsem poprvé za všechny ty roky, které chodí Klára na balet, vypustila. Jen jsme tam Kláru odvezli a pak zase vyzvedli. Tohle jsme si však nemohla nechat ujít.

První část byl Coppelia, kterou tančili mladší žáci. Klára se svými spolužačkami jen dělaly Valčík hodin. Video sem dávám jen pro pořádek, už to jednou bylo ze soutěže.

Starší žáci nastudovali fragmenty z Labutího jezera. Klára měla svou těžce vydobytou Černou labuť. Od podzimu slibovanou, později i zkoušenou. Ale jak se blížil termín představení, najednou se nevědělo, jestli jí vlastně bude dělat. Jednou ano, jednou ne. Tak se z hodin vracela střídavě nadšená, střídavě naštvaná. Posledních pár hodin před představením se dozvěděla, že to vlastně vůbec neumí a v podstatě vůbec nezkouší, protože pořád chybí (chyběla jednou, když měl David koncert, jinak všechny i víkendové zkoušky poctivě odchodila!). Došlo i na slzy. Na sále někdo rozlil sladké pití, takže lepila podlaha a jí se nepodařilo otočit dvojité piruety na diagonále. Dostala neskutečně vynadáno. Když se snažila vysvětlit, kde je problém, dozvěděla se, že když chce dělat představení, musí to otočit i na štěrku. Zajímavé, že pro jiné tato kritéria neplatí. Tím, že já na hodiny letos nechodím vůbec, moc toho nevím. Ona si zase moc nestěžuje, ví, jaký já mám k baletu postoj a kdyby moc remcala, nenechala bych jí tam chodit. Dnes na představení mi jedna maminka říkala, jaký byl učitel na posledních hodinách na Kláru hnusný, jak jí vždy úplně psychicky rozložit, takže pak nebyla schopná ničeho. Nevím, Klára říká, že tak hrozné to zase nebylo. Bere to přeci jen s rezervou, za ty roky už ví, že před představením vždy tečou nervy a už se docela smířila s tím, že prostě na každé se ve škole bere jiný metr. Své sólo dostala jako jedna z mála opravdu za to, jak tančí. Má smůlu, že nemá rodiče, kteří by školu sponzorovali, ani agresivní matku, která na pana učitele nastoupí a roli pro dítě si prostě vydupe. A že tam takových je, hlavně díky nim jsem na hodiny přestala chodit. Je pravda, že po jedné z "vydařených" hodin jsem za učitelem také zašla. Řekla jsem mu, že pokud Klára nebude dělat sólo proto, že ho dělá špatně, chápu to a beru, o tom se opravdu dohadovat nebudu. Ale pokud bude jako důvod uvádět, že minulou hodinu odmítla špičky - měla zafixovaný kotník s výronem, sám jí před hodinou řekl, ať na špičky nechodí - to opravdu neuznávám. Samozřejmě se vytáčel, prý chce jen Kláru vyhecovat k lepším výkonům a vlastně ho ona špatně pochopila, sólo samozřejmě dělat bude. V tomto duchu se nesl celý prosinec a začátek ledna. Výsledkem bylo, že Klára šla na představení vystresovaná s pocitem, že pokud neutočí diagonálu, přestane se točit zeměkoule. Jak vidíte, Země se stále točí, diagonálu udržela. I když nervozita na ní byla hodně znát.

Na konci byla spokojená, že vše vyšlo relativně slušně a závěrečnou děkovačku si užívala. Tak zase bude chvíli od baletu pokoj :-)