Výstava sukulentů

Vaše milé komentáře u minulého příspěvku mě nejen velmi potěšily, ale i trochu popostrčily k tomu, že bych se měla k blogování vrátit, alespoň nějaké omezené formě. Ještě přesně nevím, jak to bude fungovat, ale zkusíme to. Věřím, že se mnou budete mít trpělivost. Zkusím časem něco doplnit i zpětně, přiznám se, že mi listování proti proudu času trochu chybí.

Poslední dobou trošku zlobila Klára. Nic zásadního, ale  mě to donutilo zamyslet se, co dělám, jak se chovám a jak to vnímá okolí. Nevím, jestli je to puberta, která s ní tedy cvičí vydatně, nebo na ní působí celkové domácí ovzduší. Bylo mi mimo jiné vyčítáno, že se jí málo věnuju. Sice si to úplně nemyslím, ale i tak jsem se rozhodla využít volného odpoledne a vyrazily jsme samy dvě na výstavu sukulentů. A udělaly jsme moc dobře!

  ¨

Exponáty byly opravdu kouzelné. Omlouvám se za množství fotek, ale z počtu, který jsem nafotila, to je jen zlomek. Jen jsme s Klárou vzdychaly a áchaly. Tím spíš, že jsme o většinu naší sbírky sukulentů přišly. I by mělo být ale spíš měkké, protože i David měl ve sbírce dva své kousky, které si vybral. Naše sukulenty zimuje na chladné chodbě našeho domu . Ve společných prostorách mi manžel se souhlasem ostatních obyvatel domu udělal poličky na oknech. Jaké bylo mé překvapení, když jsem před 14 dny ráno cestou do školy jako vždy koutkem oka sbírku kontrolovala a zjistila, že mi zbyla přibližně slabší třetina. Ostatní bylo pryč. Netřeba asi zdůrazňovat, že chyběly ty lepší, hezčí, vzácnější a dražší kousky. Zbylo nám v podstatě jen pár chudáčků. A to ještě dva byly určitě připravené k přestěhování, byly postavené na zemi na straně a zřejmě se nevešly. Uznávám, že jsem v poslední době přecitlivělá, takže jsem nevěděla, zda dřív nadávat, plakat nebo se jen zoufale smát. Je pro mě naprosto nepochopitelné, že je někdo schopen ukrást sukulenty. Možná bych to byla schopná představit si to ve velkém paneláku, kde se neznají ani lidé na patře. V naše domě je však 6 bytů, bydlíme tu 11 let, se všemi se známe. Je to pro mě naprosto nezpracovatelné.

Musíme tedy zase sbírku postupně obnovit, dnes jsme mohly nakupovat bez pocitu, že už nemáme místo. Toho teď máme opravdu dost. Jen bude muset manžel do podzimu vymyslet, jak poličky v chodbě zamřížovat nebo kde jinde budeme zimovat.