Co jsme v pauze dělali

Před časem jsem slíbila, že se lehce ohlédnu za tím, co vše jsme dělali v době, kdy jsem na blog nepsala. Protože jsem si dnes večer sedla k počítači, abych trochu uspořádala fotky z poslední doby, asi je na to vhodná doba. Naštěstí fotek není moc, ze spousty dní a akcí  nemám nic. Byla jsem v celkovém útlumu, ani jsem nefotila.  

Ještě v únoru jsem oslavili Klářiny 12. narozeniny. Byla to jen hodně malinká a jednoduchá oslava,  stále doufali jsme, že pořádně to oslavíme, až se děda vrátí z nemocnice. 

1. března jsme plesali. Klára si užila imatrikulaci, oficiálně se stala studentkou gymnázia. Snad si to alespoň opravdu užila. Pro mě to byla muka. A to jsme netušila, jaké zprávy na mě budou čekat doma. Táta to načasoval úplně přesně. Zemřel přesně v době, kdy jsem prohlásila, že už toho mám vážně dost a jdeme domů. On věděl, že nemůže Kláře ples pokazit. 

Potom nás čekaly hory. Chtěla jsem náš pobyt zrušit, maminka mi to nedovolila. Tak jsem ten týden nějak v mrákotách přežila.

David si užil florbalový turnaj. Protože nebyla medaile, došlo na slzičky. Ale na příští turnaj určitě půjde.

Potom Davidovi narozeniny.

A na trochu hudby také došlo:

Ještě jsme zvládli nějaké výstavy, oslavy obou narozenin s partou kamarádů a kamarádek, bakalářský koncert Klářiny učitelky flétny a nevím co ještě, ale to zdokumentováno nemám.  Ale myslím, že i takhle jsme vás  zahltila dostatečně. Ještě vlastně tu mám nějaké korálkové výtvory, ale ty nechám na jiný příspěvek.