Veltrusy

Nechtělo se nám dnes jezdit nikam daleko, proto jsme zvolili zámek Veltrusy kousek za Prahou. Zámek i jeho obrovský park byl hodně poničen při povodních, rekonstrukce a opravy neustále probíhají. Veřejnosti je zpřístupněno pouze severozápadní křídlo zámku, takže prohlídka trvá jen 45 min a seznámili jsme  se zde s životem posledního majitele zámku Karla Chotka.

 Zámecký park je ohromný, ideální na dlouhé procházky. Zámek nabízí cykloprohlídku parku s průvodcem. Kola k zapůjčení je lepší rezervovat si předem, dnes už nebyla. Naplánovali jsme si tedy asi 5 km dlouhý okruh, kterým jsme prošli nejdůležitější místa parku.
Tak to byl náš poslední prázdninový výlet. Ať se to dětem líbí nebo ne, zítra musíme být doma. Je třeba spousta věcí připravit, zabalit, nachystat. S nadcházejícím školním rokem cítím nepříjemné stahování okolo žaludku.

Prachovské skály

Po Prachovských skalách se mi už stýskalo, už jsem tu hodně dlouho nebyla. Na dnešní den rosničky hlásily horko, rozhodli jsme se tedy prožít ho ve stínu skal. A tak jsme šlapali, lezli nahoru a dolů, vyšlapali nepočítaně schodů. Ale stálo to za to, ty rozhledy z vyhlídek po okolí mi vždy vyrazí dech. Tedy po té, co ho chytnu, když vyfuním nahoru. Byla jsem velmi nepříjemně překvapena, jak moc mi odešla fyzička. Ruku na srdce, takové překvapení by to být nemělo, když nezaujatě zhodnotím svůj životní styl. Měla bych se nad sebou zamyslet  a něco s tím udělat.

Jedinou chybkou na kráse bylo veliké množství lidí. Téměř neustále jsme šli v nějaké koloně. V úzkých štěrbinách, kde byl jednosměrný provoz, jsme čekali dlouhé minuty, než projde dav proti nám, abychom se mohli zařadit do davu, který jde naším směrem. Ale to jsem asi mohla očekávat.

A na závěr trocha nostalgie. Parkhotel Skalní město.Zde jsme prožila pár úžasných dovolených. Ta poslední byla před 12 lety, kdy už jsme věděla, že je to poslední bezdětná dovolená. Hotel a jeho okolí jsou stále stejně pěkné. Jen personál se změnil. Bohužel k horšímu. Slečna servírka prostě nemohla pochopit, jak můžu chtít pro děti nechlazené pití. Byl to naprosto neřešitelný problém, kterým jsem jí asi pokazili do té doby příjemný podvečer. S takovou neochotou jsem se už dlouho nesetkala.

Botanická v Troji

Dnes byla v plánu Botanická zahrada v Troji, přesněji její venkovní expozice. V zahradě pro děti připravili hru Hledej 14 NEJ. U pokladny je k zakoupení herní plán, mapka, podle které se zahrada prochází a děti musí najít 14 rostlin. O každé si pak něco zajímavého přečtou. Myslím, že to děti bavilo. Měly cíl, měly co dělat. Obzvlášť David totiž "procházení jen tak" nemá rád.
A bylo to poučné i pro mě. Některé rostliny jsem neznala, některé bych asi přešla bez povšimnutí. Našli jsme všechny, jen stopu dinosaura jsme neobjevili.

Je pravda, že v tuto roční dobu toho v zahradě příliš nekvetlo, ale i tak tam bylo krásně. Lidí docela málo, krásný klid. Za květy se musíme vypravit někdy na jaře.
A zítra mě čeká aquapark, ach jo.....

Hodně přemáhat

... jsem se dnes musela. David totiž toužil po Dinoparku. A já to tak moc nemám ráda. Klára se tvářila, že jí to nevadí, klidně můžeme. No tak dobře. Vloni jsme nebyli, tak letos naposled. Na webovkách slibovali nový film, nové potvory, tak to tedy půl dne vydržím.

Ani jsem neměla chuť fotit. Alespoň jsem dětem zvěčnila nové modely.

Ale jo, asi si to děti užily. Prošly poctivě všechno, všechny popisky pečlivě pročetly.

Příští rok už budou doufám velcí a tuhle kratochvíli si budeme moct odpustit.

Výstava exotického ptactva

David miluje papoušky a moc stál o návštěvu výstavy. Musel mi slíbit, že nebude o žádného ptáčka žadonit. Sliboval, dušoval se.

Příště už mu nebudu věřit. Zatoužil po páru těchto pestře zbarvených amadin. Byl na prodej a paní, která měla prodej na starosti, hned ochotně přiběhla a začala mi vysvětlovat, že to je úplně ideální ptáček do bytu. Je naprosto nenáročný na prostor i na krmení. Teplota v panelákovém bytě je pro něj ideální.  Takže jsme byla ta zlá matka, která synkovi nedopřeje žádné potěšení. Došlo i na slzy.

Někteří papoušci byli velmi kontaktní. Josefínka chtěla stále drbat.

Josefínka

 Někteří papoušci měli na kleci popsaný svůj životní příběh. Žasla jsem, jakým peklem museli projít třeba  Bond a Hugo. Nikdy nepochopím, jak někteří lidé dokážou být zlí.

Bond a Hugo

Fotky přes mříže jsou špatné. Nevím, jak je při focení "odfiltrovat".

Ale i přes slzy a dohadování jsme si užili příjemné odpoledne.

Stále šijeme...

 Příval nadšení pro korálky z korálkového víkendu stále trvá, konečně jsem dokončila nějaké rozešité kousky. První je bugles dutinka, kterou jsem začala v Janově.

A pak dva kostlivečci - DNA dutinka a pohankový náhrdelník. Zapošívání a dokončovací práce mě taaaak nebaví, jsem ráda, že jsme s tím trošku hnula.

Klára byla tento týden na baletním soustředení, tak na korálky nebyl tolik čas. Ale šatonovou kuličku došila (já jsem ostuda, pořád tam na mě čeká ).

28/52

28/52 (týždeň dvadsiaty ôsmy) - MALÝ A VEĽKÝ

... dobrá, spíš malý a velcí :-)

ZOO

Ráno jsme do poslední chvíle nebyli rozhodnuti, zda vyrazíme. Počasí vypadalo podivně. Jenže prázdniny bez pražské ZOO si neumíme představit a tohle byl poslední možný prázdninový víkend. Po dlouhém váhání tedy padlo rozhodnutí - jedeme. Pak už jsme byli v mžiku zabalení a vyrazili jsme. Stejné dilema zřejmě řešila většina návštěvníků, protože když jsme kolem desáté hodiny přijeli na dolní parkoviště, byli jsme tam téměř jediní. To jsme doposud nezažila. Celkově byla dnes ZOO volnější, i když kolem poledního se lehce zaplnila, pořád to nebyly takové davy, na jaké jsme se duševně připravovala. Paráda!
Jedna z prvních našich zastávek je vždy dětská ZOO. Ve výběhu u zvířat byly tentokrát naše děti samy, tak si to užívaly.

A pak už následovala naše obvyklá trasa, na kterou se napojujeme tak nějak bezmyšlenkovitě  a automaticky. Měli jsme veliké štěstí. Škvírou mezi roletami jsme zahlédli, jak ošetřovatelka odnášela mládě hrabáče od matky, kam ho nosí na pravidelné kojení. Je to opravdu taková hrozná příšerka, až je neuvěřitelně roztomilý. Prý pokud bude dobře přibývat, mohli by ho ještě koncem prázdnin představit veřejnosti. Tak nevím, jestli nepůjdeme do ZOO ještě jednou :-).
Stihli jsme projít téměř vše, jen opičí ostrovy jsme již nezvládli. A také Bororo, čehož litoval hlavně David. Ale veliká bouřka s průtrží mračen nás bohužel vyhnala dříve, než jsme zvyklí. Za běžných podmínek  totiž ze ZOO nestihneme nikdy odejít před 19 hod.