Bruslení na Harfě

Na dnešní odpoledne měly děti slíbené bruslení. Konečně jsme všichni zdraví, tak jsme si to chtěli užít celá rodina. Když jsme viděla dopoledne tu vánici, tu bílou tmu, díky které nebyly vidět ani smrky na zahradě, začínala jsem o tom pochybovat. Naštěstí se počasí po obědě umoudřilo a mohli jsme vyrazit. Minule, když byl na Harfě tatínek s dětmi sám, přijeli docela spokojení. Mně se tam tedy moc nelíbilo. Asi jsem moc náročná.  Kluziště je docela malé a lidí moc a moc. Hlavně mraky malých dětí, ty mi při bruslení hodně vadí. Nejsem si na bruslích úplně jistá a děti se vždy najednou odněkud přiřítí, brusle neovládají (stejně jako já), navíc, jak jsou malé, kolikrát si jich všimnu až na poslední chvíli. Nemůžu si bruslení užít podle svých představ. Ale Klárka s Davidem si to asi užili pořádně a to je hlavní. David pořád krouží po ledu s hrazdičkou. Je sice fajn, že nepadá, ale mám pocit, že se bruslit nenaučí. Za hrazdičkou cupká po špičkách, pořádně se nesklouzne. Zkoušeli jsme to i spolu za ruku, to bylo lepší, ale to ho tolik nebaví. Je pomalejší a bojí se. Snad se to časem poddá. Ale musím se porozhlédnout po jiném kluzišti, na Harfě se mi fakt nelíbí, i když se mi manžel směje, že jsem asociál :-)