Opět Louskáček

Od doby, co Klára baletní rozum brala (tedy od jejích 4 let), vždy v období vánoc vyrážíme na Louskáčka do Národního divadla. Vloni jsme vynechaly, protože já osobně mám oblíbenější balety než je Louskáček a nějak jsem měla pocit, že můžeme tradici porušit. Letos se David už od léta pídíl, kdy tak on půjde do toho "velkýho zlatýho divadla". Usoudily jsme s mojí maminkou, že Louskáčka by zvládnout mohl, díky Klářiným vystoupením trochu baletní průpravu má. Na dnešek se David opravdu těšil. Kvůli divadlu si psal Ježíškovi o kravatu, do takového divadla přece bez kravaty nemůže.

Nutno říct, že divadlo ho opravdu nezklamalo. Byli jsme tam dostatečně brzo, tak jsme ho prošmejdili důkladně. Z našich míst v lóži by opravdu nadšen, takový krásný pokojíček prý nečekal.

                            

Představení se mu také líbilo, byl vzorně tichý. Choval se rozhodně lépe než dvě lehce pubertální slečny, které seděly v lóži vedle nás. Zjistila jsem ale, že mužský analytický mozek funguje jinak již v dětském věku. O přestávce hlásil, kolik bylo duchů, kolik vloček. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo lidi na jevišti počítat.

Ještě jedno důležité poprvé jsme v divadle měli. Pro mě nový pocit. Těsně před koncem přestávky, když už zvonění nabádalo k návratu do hlediště,  si David vzpomněl, že potřebuje na záchod. Utíkali jsme tedy jako vždy spolu na dámský. Tam však tradičně fronta až na chodbu. To bychom tam stáli do děkovačky. Tak jsme prchali na pánský. Tam ale musel sám. Odešel, já stála na chodbě. Po chvíli tam za ním vstoupili dva páni. Mě najednou napadlo, že by tam klidně mohl být nějaký "úchyl". Téměř jsem zpanikařila a bojovala s nutkavou touhou na toalety za Davidem vtrhnout. Byly to pro mě krušné chvilky před pánskou toaletou.

Představení hodnotit nebudu, je myslím notoricky známé, psala jsem tu o něj jistě mnohokrát. Měli jsme štěstí na výborné obsazení, dvojice první tanečníků ND Nikola Márová a Michal Štípa snad ani zklamat nemůže. Pro mě jen jeden malý poznatek - když homosexuálního sado-maso čerta tancuje chlap každým coulem, je to legrace. Na takové čerty jsme měla doposud štěstí. Když ho však tancuje zástupce 4% menšiny, jeho zženštilé pohyby jsou dokonalejší a propracovanější, dalo by se říct přirozenější,  ale legrace to nějak není. Ráda bych zdůraznila, že rozhodně nemám nějaké předsudky proti homosexuálům, naopak, mám mezi nimi řadu přátel. Nemá to být nějaká kritika, jen opravdu prosté konstatování skutečnosti, která mě dnes zaujala.