3/52

3/52 (týždeň tretí) - MÓDA

Před nedávnem byly na jedné FB skupině velkou módou česnekáče. Pekl je snad každý. Dlouho jsem odolávala, nemám ráda davové akce. Ale zase miluju česnek, tak jsem nakonec neodolala. Když největší módní vlna opadla, vyzkoušela jsem je také. A nelituju. Použila jsem tenhle recept. Část hladké mouky jsem nahradila moukou žitnou, místo vegety jsem dala provensálské bylinky. Spolu s vydatnou zimní zeleninovou polévkou to byla skvělá večeře.

2/52

2/52 (týždeň druhý) - ANJEL

Dnes bylo vyhlášené druhé téma. Protože jsme likvidovali stromeček a vánoční výzdobu, bylo mi hned jasné, co budu fotit. Ani jsem nemusela přemýšlet. Andílka mám po své babičce.

1/52

1/52 (týždeň prvý) - ZAČIATOK alebo 15

Na mém oblíbeném serveru byl vyhlášen další ročník projektu 52. Hlodal ve mě červíček, hlodal. Začala jsem již dva roky po sobě, nikdy nedokončila. Vloni hlavně proto, že jsem se styděla své fotky vkládat, když jsem viděla, jaké nádhery vymyslí  a nafotí ostatní. Pak jsem si ale řekla, že to přeci jen zkusím. Je mi sympatické, že nejsou dané žádné termíny, když bude fotka za půl roku, tak fajn.

Z dvou možností pro tento týden jsem nakonec zvlolila tu patnáctku, protože diskuze se už hemží nádhernýmí a originálními začátky.

David bruslí

Včera večer po návratu z divadla mě skolila viroza. Tak rychle a náhle, že jsme to vůbec nečekala. Neprozřetelně jsem ještě slíbila Davidovi, že v neděli půjdeme bruslit. Jenže dnes jsme nebyla schopna na kluziště dojet natož je tam pohybovat. Zůstalo to tedy na tatínka. Moc mě mrzelo, že jsme Davida neviděla. Na bruslích stál poprvé, moc se těšil. Přijel nadšený. Prý mu to šlo a hlavně ho to děsně bavilo. Nečekala jsem, že tam vydrží celé odpoledne. Zatím měl brusle jen půjčené, tak musíme vyrazit pro vlastní, když ho bruslení tak nadchlo.
Fotka je pouze ilustrační - tatínkův rychlocvak z mobilu.

Opět Louskáček

Od doby, co Klára baletní rozum brala (tedy od jejích 4 let), vždy v období vánoc vyrážíme na Louskáčka do Národního divadla. Vloni jsme vynechaly, protože já osobně mám oblíbenější balety než je Louskáček a nějak jsem měla pocit, že můžeme tradici porušit. Letos se David už od léta pídíl, kdy tak on půjde do toho "velkýho zlatýho divadla". Usoudily jsme s mojí maminkou, že Louskáčka by zvládnout mohl, díky Klářiným vystoupením trochu baletní průpravu má. Na dnešek se David opravdu těšil. Kvůli divadlu si psal Ježíškovi o kravatu, do takového divadla přece bez kravaty nemůže.

Nutno říct, že divadlo ho opravdu nezklamalo. Byli jsme tam dostatečně brzo, tak jsme ho prošmejdili důkladně. Z našich míst v lóži by opravdu nadšen, takový krásný pokojíček prý nečekal.

                            

Představení se mu také líbilo, byl vzorně tichý. Choval se rozhodně lépe než dvě lehce pubertální slečny, které seděly v lóži vedle nás. Zjistila jsem ale, že mužský analytický mozek funguje jinak již v dětském věku. O přestávce hlásil, kolik bylo duchů, kolik vloček. Přiznám se, že mě nikdy nenapadlo lidi na jevišti počítat.

Ještě jedno důležité poprvé jsme v divadle měli. Pro mě nový pocit. Těsně před koncem přestávky, když už zvonění nabádalo k návratu do hlediště,  si David vzpomněl, že potřebuje na záchod. Utíkali jsme tedy jako vždy spolu na dámský. Tam však tradičně fronta až na chodbu. To bychom tam stáli do děkovačky. Tak jsme prchali na pánský. Tam ale musel sám. Odešel, já stála na chodbě. Po chvíli tam za ním vstoupili dva páni. Mě najednou napadlo, že by tam klidně mohl být nějaký "úchyl". Téměř jsem zpanikařila a bojovala s nutkavou touhou na toalety za Davidem vtrhnout. Byly to pro mě krušné chvilky před pánskou toaletou.

Představení hodnotit nebudu, je myslím notoricky známé, psala jsem tu o něj jistě mnohokrát. Měli jsme štěstí na výborné obsazení, dvojice první tanečníků ND Nikola Márová a Michal Štípa snad ani zklamat nemůže. Pro mě jen jeden malý poznatek - když homosexuálního sado-maso čerta tancuje chlap každým coulem, je to legrace. Na takové čerty jsme měla doposud štěstí. Když ho však tancuje zástupce 4% menšiny, jeho zženštilé pohyby jsou dokonalejší a propracovanější, dalo by se říct přirozenější,  ale legrace to nějak není. Ráda bych zdůraznila, že rozhodně nemám nějaké předsudky proti homosexuálům, naopak, mám mezi nimi řadu přátel. Nemá to být nějaká kritika, jen opravdu prosté konstatování skutečnosti, která mě dnes zaujala.

Novoroční procházka

Dnešní procházkou jsme uzavřeli naší každoroční pouť po pražských kostelích a jejich betlémcích. Letos jsme se nechali inspirovat akcí Poznej pražské betlémy a trošku naši obvyklou trasu pozměnili. Díky tomu jsme poznali i dva kostely na našem obvodě, kam bychom se asi jinak nevypravili. Nikdy jsem s sebou neměla foťák, což mě třeba obzvláště v případě vyšehradské Baziliky sv. Petra a Pavla opravdu mrzí. Dnes jsme měli v plánu Kostel sv. Ignáce, aby děti viděly, kde jejich babička a děda měli svatbu. Cestou jsme okoukli i Emauzy, ale protože bylo zavřeno tak pouze z venku.

Betlém u sv. Ingáce je moc pěkný a výpravný stejně jako celý kostel. Díky tomu, že byl kostel téměř liduprázdný, dovolila jsem si rychle udělat  i pár fotek.