Na tenhle balet chtěla jít Klára do Národního divadla už dlouho, určitě více než rok. Mně se na něj nechtělo ani trošku, pořád jsem to odsouvala. Nakonec jsem usoudila, že bych přece jen měla představení vidět dříve než ho odsoudím. Přestavení je inspirováno lužickosrbskou legendou z přelomu 17.-18.st o chlapci Krabatovi, který propadne černé magii. Bylo avizováno jako baletní horor pro mládež. Podle jména choreografa Jana Kodeta mi bylo jasné, že nás čeká divoká moderna. A nemýlila jsem se. Musím ale uznat, že opravdu platí, že když je dobře udělaná moderna, může být velmi zajímá a nosná pro celý příběh. Je pravda, že některé pasáže mi úplně jasné nebyly, ale celkově mě po choreografické stránce představení velmi zaujalo.Některé nápady, například zametání mouky, mě opravdu nadchly. Co bylo pro mě ale opravdu k neskousnutí, byla hudba Zbyňka Matějů. Moderní vážné hudbě opravdu nerozumím. Připadalo mi to spíše jako směsice nesourodých zvuků a hluků. Chvílemi jsem si toužebně přála, aby daná hudební pasáž už skončila a přistihla jsem se i při myšlence, zda by bylo hodně hloupé, kdybych si zacpala uši. Obdivovala jsem tanečníky, že byli na danou hudbu, která vůbec tanečně nevedla, schopni jednotně tančit.
Klára byla z celého večera opravdu nadšená, byla jsem ráda, že si to užila. Obavy, zda nebude mít děsivé sny, se naštěstí nenaplnily. To spíše já po shlédnutí mletí mrtvol na prach neměla příliš klidné spaní. Jsem v podstatě ráda, že jsem představení viděla, ale vím, že zopakovat bych si to rozhodně nechtěla.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!