Léto s Robinem Hoodem na zámku Loučeň

Na dnešní den jsme si naplánovali odpočinkový pobyt doma. Navíc práce na mě i na manžela volala, ba přímo řvala. Ale ráno se nám do ničeho nechtělo,děti vyzvídaly, kam že se jede na výlet dnes. Přemýšleli jsem, kde bude ve vedru příjemně a vzpomněli jsme si na zámek Loučeň a jeho obrovskou zahradu s labyrinty. Tam jsme již před dvěma lety horký den velmi příjemně. Navíc jsme zjistili, že zde probíhá Léto s Robinem Hoodem a bylo rozhodnuto. Program jsme měli tak nabitý, že jsme tentokrát prohlídku zámku vypustili. Viděli jsme vystoupení šermířské skupiny..

... děti v rámci soutěží střílely z luku ...

 ... bojovaly v rytířských soubojích...

... házely na cíl. Je pravda, že většina soutěží byla spíše pro malé děti, věkově maximálně pro Davida, ale on by sám nikam nešel a tak Klárka statečně všechna stanoviště obcházela s ním.

Od naší poslední návštěvy přibylo v parku nové lanové centrum, museli jsme ho tedy vyzkoušet.

Měli jsme také možnost vidět práci sokolníků a děti si mohly vybraného dravce na chvíli podržet na rukavici. David tedy toužil po orlovi, ale toho mu paní sokolnice nepůjčila, byli kluci téměř stejně velcí :-)

Na a samozřejmě labyrinty, tam jsme se vyřádili všichni.

Labyrint buxusový

Labyrint travnatý

Palisádový labyrint

Minotaurus

Pískovcový labyrint

Původně jsem výlet plánovali jako takový kratší, s tím, že přijedeme brzy domů  a budeme alespoň chvíli pracovat. Ale nakonec jsem byla ráda, že zámecký park v 18:30 zavírají, jinak tam snad pobíháme do rána.

Hrubá Skála

Protože se nám včera mezi skalami moc líbilo, napadlo mě, že bychom měli zavítat mezi pískovcové skály Českého Ráje. Mám to tam moc a moc ráda, už nějaký rok jsme tam nebyli a byl nejvyšší čas si to zopakovat.

Auto jsme zanechali na Hrubé Skále , kde jsme si prohlédli nádvoří zámku a pak vyrazili mezi skály.

 Lezli jsme po schodech dolů...

... lezli po skalách...

... šlapali po schodech nahoru...

... lezli po kořenech...

.
... a hlavně se kochali tím, co dokáže příroda vytvořit.

Ušli jsme náš malý oblíbený okruh Hrubá Skála, Sedmihorky, Valdštejn a opět Hrubá Skála. Překvapilo mě, že Sedmihorky jsou stále prázdné, opuštěné a pozvolna chátrají. Příjemně mě naopak překvapilo, jak pokročila za těch pár let rekonstrukce Valdštejnu. Nádherný výlet! Ujistila jsme se, že tuhle část naší vlasti prostě zbožňuju. Nostalgicky jsem vzpomínala, jak jsem dříve jezdila vždy na týden s mamkou do Českého ráje a všechno jsme prošmejdily. Pohrávám si s myšlenkou, zda bychom něco takového třeba příští rok zvládli s dětmi. Jeden den  je zoufale málo!

Divoká Šárka

Usoudili jsme, že dnešní horký den bude příjemný mezi skalami, ve stínu stromů. A proto jsme zajeli do Divoké Šárky. Jako dítě jsem tam s rodiči chodili velmi často, se svou rodinou ji nějak šidím. Byli jsme zde pouze jednou a to už hodně dávno, ještě s Davidem na kočárku.

Zvolili jsme okruh, který byl kombinací značené turistické trasy a neznačených cest, které jsme pracně dolovala z dávnověku dětství. I když jsme občas lehce zabloudili, vždy jsme se na správnou cestu vrátili a neztratili se. Což je s mým orientačním smyslem téměř zázrak.

Skalní vyhlídky jsme nemohli minout bez povšimnutí.

U Džbánu naše cesta téměř končila. Už jen dojít na tramvaj do Liboce.

Byl to báječný výlet. Ušli jsme sice pouze 10 km, ale musím přihlídnout k tomu, že David svým stylem chůze trasu ujde několikrát. Velmi mi tím připomíná mého psa, který tak rád do Šárky chodil. Také běžel kus před námi, zpět k nám, pak se zase kus vrátil za nás, opět nás dobíhal. Přesně jako David :-). Jen jsme si myslela, že doma děti padnou a budou spát. Ó, jak jsme naivní!

Školní botanická zahrada

Když jsem vznesla dotaz, kam že by chtěly děti na výlety, vyjmenovaly mi všechna místa, která jsme obešly vloni. Jsou prostě po mně - mají rády to své jisté. Ano, slíbila jsem, že vše zase pěkně objedeme, ale chtělo by to něco nového. Pro inspiraci jsem šla téměř na jisto na blog Výlety a procházky. Ani jsem nemusela listovat dlouho a hned jsem věděla, kam jít. Do botanické zahrady Pod táborem chci jít už pěkně dlouho, ale když přemýšlím o programu, nikdy si na ní nevzpomenu. Přitom jí máme kousíček od domu. Tak jsme jeli autobusy, zpět jsme se nakonec vydali pěšky a  bylo to rychlejší.
Areál není velký, ale moc hezky udržovaný a procházka po něm velmi příjemná. Hned u vstupu nás uvítal rybníček plný kačen, želv a ryb, které jsou evidentně zvyklé na krmení od lidí. Jen jsme se na břeh postavili, už se k nám z okolních břehů hnaly horem pádem jak kachny, tak i ostatní jmenované druhy. Obzvláště želvy umí tedy loudit báječně. Nic jsme s sebou však bohužel neměli. Takže jsme slíbili, že za pár dní přijdeme s nějakým krmivem.

Naprosto nás nadchl skleník. Tak jsme se hlavně s Klárkou vyřádily. Litovali jsme, že přístupná je pouze malá část a mlsně nakukovali i do pěstebního zázemi.

 Do zahrady se musíme opravdu brzy vrátit a ne jen kvůli hladové zvířeně. Sice jsme prošli areál celý (pozor - část je přístupná pouze do 15 hod!), ale museli jsme prohlídku kvůli bouřce urychlit.
Zahrada má jednu nevýhodu. Vlastně dvě. Tou hlavní je naprostá absence laviček. Našli jsme pouze příjemné posezení u rybníka pod stromy, ale tam jsme zrovna v plánu posedět neměli. Dál už nikde nic. A druhou nevýhodou je podniková prodejna. Tak jsme zase bohatší o jednu africkou fialku. A začínám sdílet obavy mého manžela, že "ty zelený potvory nás jednou z bytu vystěhujou!".

Dárková sada

Ještě před odjezdem na dovolenou jsme složila dva úkoly z Korálkové školy v jednu sadu. Vezla jsme ji s sebou jako dárek, proto jsme se s ní zatím nepochlubila. Už je předána, doufám, že udělala radost, tak už se chlubit můžu. Zdá se, že obšívání rivolek se stane mým koníčkem :-).

Jsme zpátky....

... z dovolené. Tedy já pouze fyzicky. Duševně se mi nedaří přepnout z plážového rytmu na ten provozní. Jsme doma už pár dní, ale probrat fotky a něco publikovat je nějak nad mé síly. Když jsem si totiž po příjezdu zapnula počítač a viděla hrůzy, které mě čekaly v e-mailové schránce, zase jsme rychle vše vypnula a tvářila se, že tu nejsem. A stejně bych nejraději řešila ten , slušně řečeno, chaos, který máme v bytě. Vše hezky zavřít, na dveře pověsit cedulku jako v hotelu  "Please, tidy this room" a utéct. 

Měli jsme se báječně. Byli jsme, jako vždy, v Larnace na Kypru. Stejné místo, stejný hotel, stejní lidé. Tak to máme rádi, tak nám to vyhovuje. Vždy se ve mě rozlije takový pocit klidu a uspokojení, když zjistím, že vše je jako vždy, k žádným radikálním změnám nedošlo. V hotelu tedy vždy k nějakým změnám dojde, vždy je něco zrekonstruováno, něco vylepšeno. To si mi moc líbí. Je vidět, že vydělané peníze se do hotelu vrací, navíc si management bere připomínky klientů k srdci a snaží se vyjít všem přání maximálně vstříct. Hotel totiž není součástí  nějakého nadnárodního řetězce, je to majetek rodiny. A myslím, že osobní přístup je velmi znát.

Přijeli jsme  právě k okamžiku, kdy začala velká vlna veder. Teploty se vytrvale držely kolem 35 st. Což o to, u moře je to velmi příjemná záležitost. Moře teplé jako kafíčko, větřík od moře příjemně profukuje a osvěžuje. Ale ve městě peklo. Proto jsme plány na výlety zrušili a jen se ráchali a povalovali na pláži. Lidí bylo letos v hotelu znatelně méně než v ostatních letech, takže i pláž byla přiměřeně volná. I místní lidé nám potvrdili, že ekonomická krize se projevila naplno. Turistů přijíždí méně, hlavně těch z Ruska (což nás naopak velmi potěšilo), méně utrácejí, méně jezdí po výletech. Samotný Kypr svou situaci nese velmi těžce. Nezaměstnanost se zde vyšplhala už na 17%, co je pro ostrov, kde byla donedávna mezi 1-2% opravdu velká rána. 

Jako jeden z mála hotelů na ostrově má ten náš celoroční provoz. Proto se zde téměř nemění složení zaměstnanců, získat místo v takovém hotelu je jistě výhra. Ale zůstává zde i zdravé jádro zvířeny. Tohle je moje láska z minulých let - barový kocour Rodrigo, kterého jsme přejmenovala na Macíčka. Jen letos mě malilinko zklamal. Jsou mu už 4 roky a z mazlivého hravého kocourka se změnil na protivného, nabubřelého kocoura, který sice společnost hostů vyhledává a hodně si  rozmyslí kdo a jestli vůbec někdo ho bude hladit. Mně tato výsada udělena byla, pár hezkých chvilek jsme spolu prožili :-).  

Dovolená za námi, veřím, že spoustu hezkých letních dnů před námi. Musím vymyslet nějaké výlety pro ty naše dva raubíře. Stále se dožadují akcí, které jsme absolovovali loňské prázdniny. Tak nevím, asi zase obrazíme stará prověřené místa, ale něco nového musíme také zařadit. 

Užívejte si krásného léta!