24/52

24/52 (týždeň dvadsiaty štvrtý) - DOMÁCE PRÁCE alebo DOMÁCNOSŤ

Krájení cibule je fuška :-)

Námořnický

Tenhle náramek jsem si chtěla ušít už dlouho. Pohanku jsem si nakoupila také dost dávno, barvy jsem měla promyšlené. Ale šije se stehem - čtyřkorálkem - který mi není ani trochu sympatický. Proto jsme ušití stále odkládala. Avšak v jedné korálkové skupině na FB byla vyhlášena soutěž s námořnickou tématikou, termín do konce června. A bylo rozhodnuto.  Když mám nějaký termín, šije se mi líp. Potřebuji pracovat pod lehkým tlakem. Sice jsem to stihla jen tak tak, ale mám ho!

Po týdnu

Je neuvěřitelné, že jsem se celý týden na blog nedostala. Přitom se toho u nás stále tolik děje. Možná právě proto, děje se toho nějak a moc a nestíhám o všem ani pořádně popřemýšlet, natož to nějak zdokumentovat. Tak dnes vezmu pár střípků z minulého týdne. Omlouvám se, že bude příspěvek delší a snad vás nezahltím fotkami.

Ve středu se David rozloučil s plaváním. Poslední hodina byla více méně hrací, i když na začátku také symbolicky pracovali. Dostal mokré vysvědčení, odměny a ještě speciální dárek - tašku - za nejlepší docházku. S naší nemocností mě to hodně překvapilo. Je pravda, že pokud to jde, snažíme si zameškané hodiny nahradit, ale ne vždy se to podaří. David byl na své úspěchy náležitě pyšný a prý určitě příští školní rok bude zase chodit. Když to tak píšu, připomíná mi to, že musím poslat přihlášku!

V neděli jsme se rozdělili. Tatínek s Davidem se rozjeli do Lešan do Vojenského technického muzea. Davida naprosto fascinuje vše, co se týká armády, zbraní apod. Tento cíl byl pro něj jako stvořený. Vrátil se plný dojmů, nadšeně mi líčil všechny tanky, bunkry a nevím co ještě. Určitě prý tam také musím jet, bude se mi tam prý moc líbit :-)

My s Klárkou pro armádu tak zapálené nejsme, proto jsme se rozhodly prožít víkend s korálky. Dopoledne se konal kurz háčkování a sutašek. Já se vrhla na háčkování. I když vrhla je asi nadnesený pojem. Řekněme, že jsem se celé dopoledne snažila protahnout háček danými oky, přibrat k tomu nějaký korálek. Ukázalo se, že je to nad mé síly. Vím, že se s háčkem nekamarádím, nikdy jsem se dále než na řetízkové oko nedostala. Nějak jsem doufala, že to s korálky třeba půjde. Nešlo. Sice jsme teoreticky pochopila, co mám dělat, co se po mě žádá, ale do praxe se mi to uvést nepodařilo. Chce to hodně trpělivosti a trénovat a trénovat a trénovat. Třeba to časem půjde. Klárka se pustila do sutašek, vyrábí sponu do vlasů. Té to docela šlo, spona se už rýsuje. Doufám, že jí brzy dokončí, aby se mohla pochlubit.
Odpoledne byl pravidelný sraz korálkové školy. Šily jsme náušnice. Černobílé jsou moje, Klárčiny zlatozelené.

Když jsme u korálků, Klára konečně obšila svůj kočičí fimošon a náhrdelník pro paní učitelku je hotov.  Dnes ho Klára do školy nesla. Je to pro paní učitelku na pracovní činnosti, která také ráda korálkuje, tak doufám, že ho ocení víc než třídní loňský náramek.

Nejvíce starostí nám dělá chlupatý člen domácnosti morče Jonášek. Ačkoliv na veterině jsou spokojeni, jak se rána pěkně hojí, Jonáš nejí, je zalezlý v domečku. Takže mu kromě každodenní dávky antibiotik dávám po 2-3 hodinách stříkačkou do tlamičky instantní seno a ob den chodíme na veterinu, kde nám v podstatě nic neřeknou, jen konstatují, že není důvod aby nejedl. Mě už nějak dochází síly, trpělivost a přiznám se, že i finance, protože jak všichni víme, veterina není nejlacinější kratochvíle. Dnes nás čeká výlet zase a já nějak nevím, jak se k tomu postavit, po týdnu jsme se nedostali nikam. Dostala už jsem od známých rady, že jednodušší by bylo pořídit si nové morče. Ano, asi bylo, ale přece Jonáše nenechám jen tak, ať si nějak pomůže. Nebo ho nechat utratit, když doktoři tvrdí, že je v pořádku? Je mi ho tak líto, pořád ho někam tahám, něco mu rvu do tlamičky. Není to nakonec ten důvod, proč z domečku nevystrčí čumák a nejí? Jsem zvědavá, zda po dnešní návštěvě veteriny budu moudřejší.

Další marod

David dostal v noci na dnešek poslední tabletu antibiotik. S Klárou jsem ráno šla na ORL na kontrolní výtěr. Stejná akce nás čeká s Davidem ve čtvrtek. Asi jsem měla pocit, že se už nemám o koho starat či co. A tak jsem dala Jonáše do krabice a vyrazila na veterinu. Jonáš má totiž již delší dobu na zádech bouli. Dlouho to byla boulička velikosti třešňové pecky a neměnila se. Poslední dobou se mi však zdálo, že se boule hodně zvětšuje. Paní doktorka usoudila, že by to mohl být absces. Také nádor, ale na to se jí zdál Jonáš mladý. Nejdřív zkoušela do boule píchat injekční stříkačkou, zda něco neodsaje. To žádné výsledky nepřineslo. Proto bouli skalpelem nařízla a začala vymačkávat hnis. Spoustu hnisu. Dozvěděla jsem se, že morčata mají hnis konzistence zubní pasty. Pak ještě z rány hnis dlabala lžičkou. Nakonec dostal Jonáš injekci antibiotik. Domů jsme také dostali  jednu na zítra. A také lahvičku s naředěnou desinfekcí a injekční stříkačku na proplachování rány. Ve středu se máme přijít ukázat. A zase mám co dělat, zase koho léčit. A doktoři mi připraví bohatý kulturní a společenský program do konce týdne! Co já bych si počala, kdyby jich nebylo!!!

17/52

17/52 (týždeň sedemnásty) - FOTKA NIEKOHO, KTO FOTÍ

Při včerejší návštěvě botanické zahrady David fotil jako divý.

Kaktusy a masožravky

Na tuhle fešandu mám spadeno. Dnes však ke koupi nebyla

Červen bez výstavy kaktusů si nedovedu představit. Letos vše nasvědčovalo tomu, že si budu muset zvyknout na, že i bez výstavy to jde. Dnes jsme se na poslední chvíli rozhodli do botanické zahrady zajet. Říkala jsem si, že poslední den výstavy už to nebude ono. Předpokládala jsem, že prodej bude hodně probraný. Pak jsem si však řekla, že stejně nic kupovat nemůžeme, takže pro nás může být klidně prodej třeba zavřený úplně. Nebyl, tak i v tom omezeném výběru jsme si dokázali vybrat. Co mě zklamalo, byl fakt, že už i některé výstavní exponáty odcestovaly a zbyly po nich jen prázdné díry. Chápu, že dnes byla zkrácena otvírací doba, čekala bych však, že exponáty vydrží dokonce.

V sousedním skleníku se konala výstava masožravek, tak jsme se mrkli i na ně. Na velké Davidovo naléhání jsem jednu mucholapku podivnou zakoupili, tak teď musíme nastudovat, jak tuhle potvůrku pěstovat. Prodejci nám tvrdili, že je to velmi jednoduché, naprosto nenáročná rostlinka. Nevím, zda to však neříkali pouze v touze po uzavření obchodu.
Botanická zahrada Na Slupi na mě vždy působí jako balzám. Báječně jsem si tam odpočinula. Kdybych měli šanci být tam sama, věřím, že i myšlenky bych si utřídila. Tak to někdy jindy.

Pražská muzejní noc 2014

     

Už jsem ani nedoufala, že se přes všechny naše choroby na tuto akci letos dostaneme. A zadařilo se! Tentokrát jsme se domluvili, že David je už velký kluk a poprvé na tuto akci vyrazí také. A tedy i já!
Vybrat správné muzeum bylo velké diplomatické umění. Klára chtěla Dvořákovo, David vojenské. Nakonec jsme zvolili Muzeum policie ČR. To odsouhlasili všichni.  A dobře jsme udělali. Doprovodný program byl pestrý. Nejdříve jsme se nechali okouzlit magickou chemií, potom jsem prošli část expozice. Vyběhli jsme ven, kde probíhali, pro mě asi nejzajímavější, ukázky cvičení se záchranářskými psy. Pejsci byli neuvěřitelně šikovní  a po každém cvičení se nadšeně vrhli mezi diváky a chtěli drbat a mazlit se.

Poté jsme shlédli divadelní představení Ze života staré Prahy, kde jsme viděli střípky ze života pražské galerky. Viděli jsme zákrok Speciální záchranné a operativní jednotky. Vrátili jsme se do expozice, kde jsme se na chvíli stali detektivy a vypátrali, kdo zavraždil trenéra. Vyslechli jsme něco protidrogové osvěty, dozvěděli se mnoho zajímavostí z oblasti balistiky a spoustu dalších informací.  Domů jsme dorazili až po půlnoci. Večer se nám moc líbil a opravdu jsme si ho užili. Bála jsem se velký davů lidí, opravdu je "rozdýchávám" čím dál tím hůř. Ale zde, i když lidí bylo hodně, nebylo to tak strašné. Čekala jsem to mnohem horší. Jsem ráda, že jsme mohli vyrazit všichni společně.

Pasování na školáky

Dnes probíhalo v naší školce rozloučení s předškoláky a jejich pasování na školáky. David samozřejmě jako při všech akcích, na kterých mu záleží, doma s antibiotiky. Opět očička plná slzí. A tak jsme se naštvala, že všeho už mám dost. Všechno děláme, přesně jak se má a výsledkem je, že stejně je pořád někdo marodí. Davidovi je dobře, je 5 dnů bez teploty, 6. den léčby infekční není - rozhodla jsem se, že prostě jdeme. Dělalo mi starosti akorát slunce. Na něj by s léky neměl. Vyřešili jsme to alespoň košilí s dlouhým rukávem, aby byl co nejvíc zakrytý. Počasí nám však bylo nakloněno. Jen co jsme vyrazili z domova, přihnaly se mraky, které sluníčko milosrdně zakryly. Až jsme zase měli všichni obavy, zda se vše stihne před příchodem bouřky. Naštěstí stihlo. David byl moc rád, že se mohl na chvíli sejít s kamarády. Je pyšný, že je z něj už školák a do školy se těší. Pevně věřím, že mu ta hodinka a půl venku s dětmi nijak neublížila. A jestli ano, je mi to snad i jedno, za tu chvilku radosti to stálo!

Sada pro paní učitelku

Společnými silami jsme s Klárou vyrobily dárek pro paní učitelku na flétnu. Klárka ušila trojúhelníkový přívěsek, já náramek. Jak už jsem tu psala, s paní učitelkou se k našemu velkému smutku budeme loučit. Doufáme, že jí dárkem uděláme radost.

Jak se dívat na balet

Tak se jmenovalo vystoupení Klářiny baletní školy, tentokrát konané v Ústřední knihovně. Všichni žáci zde prezentují výsledky své celoroční práce - jsou zde k shlédnutí úryvky z vánočních představení, soutěžní tance i čísla nastudovaná speciálně pro tuto příležitost. Jako zlatý hřeb programu se představují bývalí žáci školy, dnes již studenti baletní konzervatoře. Je vždy velmi zajímavé sledovat, jak se oni za školní rok neuvěřitelně posunou. Dnešní představení se, myslím, docela povedlo. Kláře tedy mimořádně - pan učitel jí řekl, že své sólo zatančila dnes nejlépe za celou sezónu. Škoda, že se jí to tak nepodařilo na soutěžích. Ale hlavně jako celek to podle mého působilo velmi dobře. Pan učitel, který si mimochodem po mnoha letech také zatančil, byl celý dojatý, že ani nemohl dokončit závěrečnou děkovnou řeč. Já samozřejmě jako dozor vše sledovala ze zákulisí. Ale na rozdíl od jiných představeních, kdy opravdu trpím,  jsem se dnes i docela bavila.

Závěrečný koncert

Tentokrát opravdu závěrečný, protože jsme se zde rozloučili s Klářinou paní učitelkou. Je nám to líto, Klára jí má moc, moc ráda. Pomohla jí najít cestu k zobcové  flétně, a že ta cesta zpočátku nebyla úplně bez karambolů.  Nadchla jí pro flétnu příčnou, o které uvažuje, že jí začne příští rok studovat. Myslím, že jí paní učitelka naučila opravdu hodně. Pevně věřím, že se s paní učitelkou neloučíme natrvalo - odchází na rok studovat do Číny. Za rok se prý vrátí a vezme si své žáky zpět. Ale co si budeme povídat - rok je hodně dlouhá doba, kdo ví, co bude..
Na dnešním koncertě Klára vystoupila se svou kamarádkou s duetem. Prý se jim  povedl, paní učitelka je moc chválila. Záměrně píšu "prý", já se svým hudebním hluchem to tak neocením. Žádnou výraznou chybu, kterou bych slyšela i já tam neměly, tak věřím odborníkům Hlavně, že Klára byla moc spokojená.

Jedinou vadou na kráse bylo, že na koncert nemohl David, i když se moc těšil. Po třech dnech bez antibiotik se mu vrátila angína. Jsem z toho hodně zoufalá.

Zase trocha korálků

Konečně jsem se dostala k vyfocení svých posledních výtvorů. Kytičky z twinů jsme šila do soutěže jedné skupiny na FB. Byla daný návod na jednu kytičku a úkolem bylo vymyslet z ní nějaký šperk. Já se rozhodla pro tuto jednoduchou sadu. Sice jsem nevyhrála, ale to vůbec nevadí. Potřebuji vždy takovéhle nějaké nakopnutí s datem uzávěrky :-)

Další věc, kterou jsem dokončila je tento obšívaný fimošon. Začala jsme ho na srazu korálkové školy před 14 dny. Pak si tu chvilku poležel a konečně je hotový. Ještě mám kočičky dvě, tak musí najít nějaké milovnice kočiček, které by je užily.

Krásný den musíme bohužel trávit doma. Zatímco David se zdárně vyléčil a dnes v noci spolkne poslední tabletku penicilinu, zalehla včera Klára. Zatím nevíme, co z toho bude. Nemusím říkat, že teď se jí absolutně nehodí marodit, příští týden má flétnový koncert, závěrečné vystoupení z baletu a začínají psát závěrečné písemky ve škole. Ono se to nehodí nikdy, ale teď fakt potřebujeme,aby byla zdravá!