Naše tradice

Jako každý rok i letos náš čekala naše tradiční procházka. Zašli jsem se podívat na betlém ke Kapucínům a pak krátká procházka na Pražské hradě. Počasí bylo dnes moc pěkné, sice byl silný vítr, ale alespoň rozfoukal mraky a na chvíli na nás vykouklo sluníčko. Jen turistů bych si přála o něco méně.

Horší dohra mě čekala dnes večer. Dozvěděla jsem se z krátkého telefonátu, že tátu odvezla sanitka nečekaně do nemocnice. Teď netrpělivě čekám na nějaké zprávy.

Únava

...po vánočním shonu na mě dolehla. Večer jsem usnula při čtení na kanapi. Ještě že Jonáš dohlíží na můj klidný spánek!

Rozpustilý andělíček

Stomeček u nás strojí Ježíšek se svými pomocníčky andělíčky. Vždy v noci z 23. na 24.12. Na Štědrý den ráno vždy děti utíkají do pokoje, aby zjistili, zda je stromek ozdoben a zda tedy večer mohou čekat nějaké dárky. Dnes byla jsejich radost dvojnásobná. Zřejmně nějaký zlobivý andělíček pověsil jednu ozdobu i na naší dracénii. To byl snad největší zážitek z dnešního dne.

Krásné vánoce všem

Špatná zpráva

Dnes dopoledne jsem vyštvala tatínka s dětmi, aby se šli podívat na kapříky. Chodíme každý roky, letos jsme to ještě nezvládli. A já si také zasloužím chvilku klidu, ne :-). Když se celí zachumelení vrátili, David oči na vrch hlavy ode dveří na mě vyděšeně volal :"Maminko, mám špatnou zprávu. Ti páni zabíjejí kapry!".  Uvědomila jsem si, že vloni jsme se byli dívat ihned po zahájení prodeje, dopoledny, kdy nikdo nic nekupoval a David spokojeně honil kapry v kádích. Dnes prý již byly velké fronty, takže viděl vše v plné parádě.  Snažila jsem se mu to nějak vysvětlit, nějak ho uchlácholit, ale tvářil se na mě dost nedůveřivě.

Král?

Včera jsem přišla do dětského pokoje v okamžiku, kdy Jonáš seděl na židli a Klárka kolem něj poskakovala. Varovala jsem jí, ať dá na něj pozor, aby nespadl. Vysvětlila mi, že je to král, který sedí na trůnu. Král, to nevím.... A kus už je to pořádný. Kde je ten drobek, který se mi vešel do dlaně?

Vánočně - nevánoční

Dnes jsem dokončila vánoční soupravu. Je to dárek, ale dotyčná na blog nechodí, tak snad to můžu uveřejnit. Mám z toho opravdu radost, práce s korálky se mi začíná víc a víc líbit. Dělala jsem to podle návodu v časopise, rady mi on-line poskytovala Norreen. Za její trpělivé rady moc a moc děkuji!

I když tvoření je vánoční, vůbec se tak necítím. Onemocněl David, dostal ošklivý úporný průjem. A to jsem ho radši nedávala tento týden už do školky, aby byl na vánoce zdravý. Netuším, kde k tomu přišel, pár dnů už mezi lidmi nebyl. Tak si tu teď maluju katastrofické scénáře, jak to od něj dostaneme všichni a máme po vánocích. Je mi z toho tak smutno...

Hotovo

Dnes jsem dokončila poslední cukroví. Sláva, je hotovo! Teď ještě nějak poklidit, zabalit dárky a vánoce mohou začít.
Když tak přemýšlím o dárcích, nechcete někdo mladá paví očka? Množí se nám,potvůrky,více než dobře. Jestli je neudám, budou muset asi na exkurzi po pražské kanalizaci a to bych vážně nerada. Kdybyste o někom věděli, ozvěte se. A klidně i po vánocích, do té doby čistku zatím nepodnikneme.

Poslední!

Pro tento rok poslední představení Zvířátek a loupežníků. Hurá!!! Tentokrát se konalo v Ústřední knihovně. Klárka tentokrát v malé sólové roli kočičky. A tentokrát velmi napínavé díky spiknutí počasí a MHD. Zcela netradičně totiž představení začínalo v 11 hod, pro nás to znamenalo zkoušku od 9:30. Ráno jsme vyběhly dost na poslední chvíli na autobus. Vzhledem k časovému skluzu vyběhly doslova. Leč hned před domem mi nohy vylétly do vzduchu a já s batohem na zádem a taškou přes rameno měla opravdu co dělat, abych to vybrala To vše za pokřiku naší znepřátelené sousedky :"Pozor, klouže to!".  Už kvůli n í jsem to musela vybrat. Podívaná, jak se válím na zemi - to jí opravdu nedopřeju! Z kopce na autobus jsme doklouzaly ani nevím jak. Když jsme autobus stihly a jel opravdu na čas, ulevilo se mi, jak to pěkně stíháme. To jsem však netušila, jaké překvapení nám připravilo metro, které z naší stanice nejezdilo. Takže jsme se musely dvěmi tramvajemi dostat na Václavské náměstí, kde už metro v provozu bylo. Poprvé jsem na zkoušku přišly pozdě. Nebyly jsem však jediné, zkouška začala s velkým spožděním, tak jsme o nic nepřišly.
Jsem opravdu ráda, že představení bylo poslední. Pokračování až v lednu!

Vánoční besídka

 Tak jako každý rok, i letos nás čekala vánoční besídka v Davidově školce. Byla jsem ráda, že se stihl vyzdravit a snad i zregenerovat po užívání antibiotik. Na besídku se těšil. Ne proto, že by snad chtěl ukázat, co se ve školce naučil, to opravdu ne. Těšil se, že bude jíst cukroví! Po počátečním váhání, kdy už vypadalo, že se k dětem ani nepřipojí, si to naštěstí rozmyslel a ukázal, že také umí básničky, písničky a koledy jako ostatní.

Po krátkém pásmu písní a koled následovala výtvarná dílnička. Děti měly za pomoci ostatních rodinných příslušníků vyrobit vánoční svícínek.  Klárka nadšeně vyskočila, že určitě Davidovi pomůže. Davídek si nechal od ní všechno vysvětlit, potom prohlásil, že si jde radši hrát. Tak si Klárka udělala svícen sama.

 

Zdrželi jsem se ve školce déle, než jsem předpokládala. Ale všichni tam byli spokojení.

Další 11

Před několika dny mě Katka obšťastnila dalšími  11 otázkami. I když se mi moc nechtělo, odpovídám na ně. Ale mám obavy, že tím budu jen všechny otravovat. Kdo by chtěl taky pořád něco o mě číst! 

 1) Tvá oblíbená barva?
Černá, šedá. Hlavně na oblečení. Nejsem moc barevný člověk.


2) Tvůj oblíbený filmový či knižní hrdina?
Jednoznačně Kristián! Jen pro ten dnešní den...



3) Tvůj nejmíň oblíbený předmět na základce?
Asi pracovní a výtvarná výchova. No jo, mé ručičky nepatří k nejšikovnějším. Ještě že jsem měla moc šikovnou babičku, když to šlo, pomohla mi.


4) Co se u vás jí na Štědrý den?
Úplná klasika. Během dne nic. Tedy "nic" - cukroví, vánočka, jablečný závin. K večeři máme předkrm - šunové rolky s křenovou šlehačkou, následuje rybí polévka a po ní smažený kapr a bramborový salát.


5) Jakou hudbu posloucháš?
Nejsem žádný velký hudební fanoušek, hudbu mám většinou jako zvukovou kulisu. Ale když už tak Bob Marley, Gypsy kings, Beatles...


6) Jakou knížku jsi naposledy četla?
Jostein Gaarder - Dívka s pomeranči. Dost mě to dostalo.



7) Co Ti v poslední době udělalo radost?
Davidovo "Maminko!", když se ráno probudil.


8) Co Tě naopak zarmoutilo?
Klárčin pohled, když jsem se jí asi po sto padesáté zeptala, jestli má do školy všechno.


9) Co Tě fakt nebaví dělat, ale prostě musíš?
Uklízení, hlavně vytírání podlah. Připadá mi to jako úplně zbytečná práce. Musíme mít doma nějaký ukrytý generátor nečistot, protože půl hodiny poté, co vytřu to u nás vypadá, jako kdybych vůbec nic nedělala!


10) Kolik cizích jazyků ses učila a kolika se doopravdy domluvíš?
Učila jsem se angličtinu, francouzštinu, španělštinu a ruštinu. Anglicky mluvím, myslám, dost dobře. Ve španělsky hovořících zemích bych asi také hlady a žízní nezemřela. Rusky rozumím dobře, ale když mám dát dohromady smysluplnou odpověď jsem zpocená až..... Z francouzštiny mi to v hlavně opravdu moc nezůstalo.


11) Jaká byla Tvá oblíbená hračka v dětství?
Plyšový Mon-chichi. No jo, já vím..... Ale mém dětství naprosto nedostupné. Měla ho kamarádka od otce ze Švýcarska. Já se k němu ze zahraničí propracovala asi o rok později (bylo mi asi 10). Pro mladší generaci asi nepochopitelné, ale v roce 1983 tady prostě NEBYL! Jako jedinou hračku z dětství ho mám dodnes.



 "Zajímavosti" o sobě opravdu další psát nebudu, nejsou! A štafetu přeruším. Stejně se nenašel žádný dobrovolník, který by odpověděl na mé předchozí otázky :-)!

Korálkové hrátky

Včerejší podvečer druhé adventní neděle jsem s Klárkou prožily opět s korálky. Klárka by ráda vytvořila pro svou kamarádku náušnice z korálků twin. Bylo potřeba, abychom si tento materiál osahaly. A tak jsem si hrála. Vytvořila jsem jako první pokus jednoduchoučké náušnice. Jako druhý level jsem zkusila vánoční hvězdu. Samotnou mě překvapilo, jak mě to bavilo. Myslím, že až budu mít po vánocích víc času, zkusím si pohrát víc.

Klárka opět rozšířila náš korálkovýzvěřinec. Bohužel se mi nějak nedaří zvířátka vyfotit, v reálu jsou hezčí. Kdyby snad nebylo k poznání - je to velryba, slon a delfín.

Ozdoby

Opět nás dnes čekalo další Klárčino představení. Tentokrát v počernickém divadle. Zde je naštěstí malé jeviště. Píšu naštěstí, protože se na něj nevejdou dospělé "děti", které tančí Paquitu, takže představení mělo pouze jednu část a trvalo pouze hodinu. I s prostorovkou tedy dvě a půl. Ale byly jsem alespoň dříve doma. Pustily jsem se do navozování vánoční atmosféry. Já pečením cukroví, Klára výrobou ozdob na stromeček. Nedávno jsme tyhle hvězdy viděly na trhu za 50 Kč jednu. Že bych využila Klárčino nadšení k obohacení rodinného rozpočtu? :-)

Vánoční výzdoba

Klárka je celý tenhle týden doma. Nejela se svou třídou na ŠvP. Plánovaly jsme, co všechno za týden uděláme. Bohužel se však stále potýkáme s omezeným 24 hodinovým časovým rozpočtem. Nejde nám skloubit s aktivitami okolo. Dnes první den jsem nemuseli vůbec nikam ( díky Davidově nemoci nám odpadlo pravidelné čtvrteční cvičení) a mohly jsem se v klidu pustit do nějaké výzdoby. Na mě padlo udělat perníkovou chalupu. No neumím to, no. Ale dětem se líbí, v pokoji nádherně voní, tak jsem spokojená. Klárka zatím uplstila dva vánoční stromečky. To je technika, která mě míjí úplně. Ale Klárka s pečlivostí a trpělivostí sobě vlastní si s nimi vyhrála. Pokračování máme naplánované na zítra, ale nevím nevím. Dopoledne nás čeká kontrola s Davidem, odpoledne balet...

Vánoční koncert

Dnes měla Klárka první veřejné vystoupení s flétnou. Na vánoční koncert své školy se moc těšila. Když však došlo na samotný akt, byla pěkně nervozní. Celý koncert zahajovala. Vyšla na jeviště a mračila se jako sto čertů. Pak chvilku vypadala, že se rozpláče. Ale vše zahrála správně, vystoupení se jí povedlo. A já byla zase chvíli pyšná matka!

Tvořivou

...  první adventní neděli jsem dnes měly s Klárkou. Vyrazily jsme totoiž do Holešovic na veletrh kreativity. Klárka si to opravdu užila. Měla možnost vyzkoušet si techniky, které ještě nedělala. Nejprve mokré plstění, kdy si uplstila obal na tužku. Potom vyrobila nádhernou sadu šperků, upískovala si obrázek, nalepila náramek. Pustila se i do šití prstýnku, ale protože to je práce titěrná a dlouhá, vzala si prstýnek na došití domů. Nakoupily jsme spoustu výtvarných potřeb, abychom mohly doma v tvoření pokračovat. Peněženku jsme provětraly pořádně. Osvědčilo se mi chodit na takovéhle akce poslední den. Klárka totiž má potřebu vyzkoušet úplně všechno. Takhle alespoň vidí, že si konec nevymýšlím já, ale opravdu vystavovatelé stánky balí a fakt musíme odejít. Jen mě moc mrzelo, že jsem zapomněla doma foťák. Sledovat její zaujetí prací je opravdu zábavné. Tak alespoň jsem doma zdokumentovala její výtvory.

První

... představení Klářiny baletní školy nás dnes čekalo. Upřímně - nechtělo se mi. Jsem nějak otrávená poměry, které ve škole panují, nějak nevím, má-li všechno snažení smysl. A to jsem ještě netušila, jak rušné ráno mi připraví David. Už včera večer mu nebylo dobře, měl teplotu. Ráno, když jsem se mu podívala do krku, měla jsem pocit, že nemůže ani pít, jak měl celý vnitřek nateklý. Vyrazili jsme honem na pohotovost - ano, má angínu. Neodcházelo se mi z domova příliš lehce, když ležel v posteli a plakal. Tatínek byl přesně nainstruován, jak má měřit teplotu a v jakých případech dávat léky. Ale já nějak prostě cítila, že bych odcházet neměla. Ale vzhledem k tomu, že jsem opět přislíbila dělat dozor, nešlo to jinak. Navíc i Klárka by bylo nešťastná, kdybych jí tam nechala samotnou, cizím na pospas.
Nevím, jestli se představení povedlo. Asi ano, i když moje mamka, která se přišla podívat, říkala, že to je nejhorší, co za pět let dělali. Inu, není každý rok posvícení :-) . Ale Klárka si to s kamarádkou myslím užila. Holky byly rády, že poprvé vystupují na špičkách, byly na to náležitě pyšné. Mě ale myšlenka na opakování příští měsíc upřímně děsí.
Když jsem k večeru dorazily domů, David vypadal podstatně lépe, působili s tatínkem dojmem, že si to také užili. Pro letada, autíčka a igráčky nebylo v pokoji kam šlápnout.