neděle 7. října 2012

Plavání



Kdykoliv jsme zabrousili s Davidem do Vršovic a on uviděl Juklík, byl smutný, že už nechodí plavat. Stále se ptal, kdy zase plavat půjdeme. Ano, minulý školní rok jsme plavání kvůli jeho nemocnosti zrušili. Pro letošek jsem ho tedy přihlásila na kursy , kam chodila přesně v jeho věku Klárka a máme s plaveckou školou Šipka velmi dobré zkušenosti. Moc se těšil, ještě včera večer byl rád, že ráno jdeme spolu poprvé plavat. Ráno se však vzbudil se slzičkami, na plavání nechce. Vysvětlovala jsem, domlouvala, nic platné to nebylo. Nakonec jsem rozhodla, že to prostě půjdeme zkusit a uvidíme.
Plavání bylo velmi příjemné. Jsem ráda, že se nám podařilo sehnat kurs, kde jsou ještě rodiče s dětmi v bazénu. V tomto věku už to není tak samozřejmé. Navíc bazen je úžasně teplý, čistý, příjemný. Jen termín - sobota od 9 hod - není úplně ideální. Ale byla jsem rozhodnutá to nějak zorganizovat. Davidovi šlo plavání moc dobře. Dělal všechno přesně, jak měl, krásně spolupracoval. Paní trenérka ho moc chválila. Jen tedy větší část hodiny prokvílel :" Úúúúú, já chci domůůůůů!". Jen v závěru hodiny, kdy děti závodily ve sbírání vodolepek se opravdu bavil. Po hodině jsem si zašli do občerstvení na slíbenou horkou čokoládu. Plavání se mu prý líbilo, ale příště už tam nechce. A já teď nevím, jak dál. Mám to ještě zkoušet, přemlouvat ho a ignorovat slizičky?  Nebo to rovnou vzdát, doufat, že třeba za rok dozraje abude ochotem pobýt v kolektivu lidí? Vodu má rád, "plave" s pomůckami, potápí se rád. Do aquaparku chodíme celkem pravidelně, takže s vodou opravdu problém nemá. Jeho dnešní reakce mě překvapila. Myslela jsem si, že když budu celou dobu s ním, v podstatě ho téměř celou hodinu držím, že si dopolednu spolu užijeme. On tvrdí, že tam chce mít Klárku a tátu. Ale obavám se, že kurzy typu "plave celá rodina" se nepořádají. Tak mám zase celý týden o čem přemýšlet.

Přes poledne jsme zase frčely s Klárkou na balet. Doma jsem se nesetkaly s přílišným nadšením a pochopením, že místo oběda (který měli kluci připravený jen ho ohřát) zase někde poletujeme. A to nás příští sobotu čeká to samé a v neděli odpoledne opět. No jo, termín soutěže se blíží!

3 komentáře:

  1. Mě se to mluví, já (prozatím)děti nemám, ale určitě bych to ještě zkusila jednou, dvakrát, pokud by se Davídek choval stále odmítavě, nenutila bych ho : )
    Hezkou neděli!
    Katka

    OdpovědětVymazat
  2. Tak já se přiznám, že bych nenutila, pokud jinak má vodu rád, chodíte často na bazén, tak se mu prostě organizavně plavat nelíbí.
    Matyáš nechtěl chodit nikam sportovat, prý bude všude jen se mnou, ale já to domluvila s trenerem, že se ho má zeptat, zda příště příjde opět. On se zeptal, Matýsek v plné euforii kývl, že ano a na další již musel, sliby se musí přece plnit, tak nějak podobně to bylo třikrát a pak už se ani neptal:-)
    Ted už hokej bere jako školu, večerní pohádku, nedělní společnou snídani,...prostě jeho život:-)

    OdpovědětVymazat
  3. Tak já, Ali, taky nevím...máme to samé s dcerkou. Naše skoro pětileté dítě se toliko stydí, že třebas na atletice jsem musela běhat po celou dobu vedle ní a držet ji za ruku! Nutit ji nechci, na druhou stranu si říkám, že moc lepších cest k osamostatňování v nejbližší době nenajdu...

    ...takže jak to řeším já? Jdu hledat nějakou alternativu: kroužek, kde mže být s maminkou.

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!