Výstava kaktusů

Klárka zdědila lásku ke kaktusům a sukulentům po mně. Pravda, já s nimi začínala o něco později, asi v páté třídě. Ale  jí v tom nadšeně podporuju, vlastně kvůli ní jsem se ke své staré lásce vrátila. Na červnovou výstavu se Klárka těšila už dlouho, šetřila si kapesné, aby si mohla nějaké sukulenty sama koupit. Dnes odpoledne jsme tedy zanechaly kašlajícího Davida doma s babičkou  a vyrazily jsme. Kaktusů bylo spousta a krásných, až oči přecházely. Atmosféra skleníků mě vždy velmi uklidňuje, zapomínám v tu chvíli na všechny trable a povinnosti. Vydržela bych tam hodiny a hodiny, ještě že mají zavírací dobu. Vždycky nostalgicky vzpomínám, jak jsem sem chodila jako dítě se svou nejlepší kamarádkou.

Rozum mi velel, že nesmíme nic kupovat. Už nemáme na další přírůstky prostor. Tatínek slibuje sice  výrobu nějakých poliček, ale ten čas... Ale je těžké nic nevybrat, když toho je kolem tolik! Já si koupila tzv. pouštní růži. Už dlouho mám pocit, že jí "nutně potřebuju" a zde jsem na jeden moc hezký kousek narazila. Doufám, že se jí bude u nás dařit. A Klárka mě k pěti dalším drobkům přemluvila. Já jí chápu, ono je to všechno tak pěkné a laciné, no nekupte to!