Dnes jsme měli adrenalinový den. Tedy hlavně já. Rozjeli jsme se totiž do Braníka na zajímavé hřiště.
Už samotná cesta tam byla napínavá a spojená s pěší procházkou po Braníku. Ukázalo se totiž, že Klárce se projeví kinetoza i při delší cestě busem MHD, takže jsem si užili jeden překotný výstup z autobusu.
Samotné hřiště pak zase stálo kus duševního zdraví mě. Na hřišti je spousta polézaček , houpaček a klouzaček pro malé děti. Samotným centrem hřiště je však obrovské lanové centrum určené dětem od 8 let. Nemusím snad dále rozvádět, kde strávil větší část dne David. Samozřejmě s Klárkou v těch strašných výšinách. Já se chvílemi otáčela, abych radši nic neviděla, chvílema se klepala strachy o oba, když jsem viděla, jak na některých úsecích má Davídek prostě ještě krátké ruce a nohy, nedosáhne a Klárka ho v té výšce poponáší. Také mě přepadaly obavy, zda na mě někdo jako na nezodpovědnou matku nepošle sociálku. Děti byly moc nadšené, prý jsem vybrala to nejbáječnější hřiště. Já ale dnes snad zestárla o 10 let a myslím, že hodně dlouho do Braníka nepojedeme.
Ali paráda, VOjta by asi taky lezl s Katkou nahoru, jak to tak znám ;o)
OdpovědětVymazatNo a to je ono...psychologové doporučují nechat děti ozkoušet svoje hranice, že se tak posílí jejich sebevědomí...a že nám se mezitím dotvoří další žaludeční vřed, už nikoho nezajímá .-D
OdpovědětVymazat