Kde jsou ty časy, kdy dětem stačilo dojít na hřiště kousek od nás, kdy jsem se mohla usadit spokojeně na lavičku a v klidu si číst, protože jsem věděla, že vše mají dobře "ošahané" a nic se jim nestane. Hlavně Klárka se už tam přeci jen nudí a touží objevovat jiné obzory - jiná hřiště. Dnes jsme tedy vyrazili na hřiště k Hlavnímu nádraží. Největší úspěch sklidila lanovka, tam děti jezdily většinu času. Já opět trnula, zdálo se mi, že to jezdí na Davida příliš rychle a na konci lana, že to hodně cukne. Ale to jsem si myslela jen já, nikoliv David. Ten spokojeně jezdil a ještě mě odháněl, když jsem mu chtěla pomoct.
Předpokládám, že když se naší Bětce líbilo, když se zhoupla velká lanovka, že by byla nadšená z téhle taky :-) :-)
OdpovědětVymazat