Naše hřiště

Konečně otevřeli "naše" hřiště. Děti už se nemohly dočkat. Konečně budeme mít kde trávit volno. Přiznám se totiž, že jsem tímhle hřištěm tak rozmazlení, že jinde nás to tolik nebaví.

Podolí

Abychom měli už všechny lékaře komplet oběhnuté, vyrazily jsem dnes s Klárkou na alergologii nafasovat léky na nadcházející sezonu. Jezdíme do Podolí, ordinace je téměř u Vltavy. Tak jsem tentokrát nezapomněly pytel suchého pečiva, Klárka se těšila, jak bude krmit labutě. Avšak labutě se nekonaly. Ovšem náhrada za ně byla - pečivo nadšeně zkonzumoval tento pár kachen.

Nádobíčko

Kdysi dávno jsem Klárce koupila nádobíčko - talířky, hrníčky, šálky, konvičky. Bylo to opravdu hodně dávno, Klárce v té době byly asi dva roky. Protože nádobíčko je porcelánové, schovala jsem ho s tím, že jí ho dám později, teď by ho přece rozbila. Schovala jsem ho opravdu důkladně, takže jsem na něj zapomněla a našla jsem ho, když Davídek začínal lézt. To jsem zase usoudila, že teď by to mohl rozbít David . Čas šel, skleroza pracovala a nádobíčko zůstalo zapomenuto. Objevila jsem ho teď při jarním úklidu a radši ho Klárce dala hned, aby ho nakonec nedostala až k maturitě. Ale k mému překvapení si s ním mnohem víc vyhraje Davídek.

Sečteno

Splnili jsme svou občanskou povinnost a vyplnili sčítací listy. I když s tím nesouhlasím. I když to považuji za vyhozené peníze. Vždyť všechny údaje jsou dohledatelné. Na matrice, na katastru... No ale to je tak všechno co můžu dělat.
Dneska opět Klárce natekla slinná žláza. Bolí jí to, ale tentokrát to není tak hrozné. Pokud se to ještě nezhorší, vypadá to, že s dávkou nurofenu zvládne zítra i školu. Mě to tak trápí. Nejvíc ta bezmoc, závěr lékařů - prostě se jí tam ty záněty dělat budou. Už jsem hodně nahlodaná, že i přes svůj odpor k homeopatii zkusím i tuto možnost.

Přijela!

Týden utekl jako voda a Klárka se nám vrátila. Přijela spokojená, plná dojmů. Hlavně ale přijela zdravá a dokonce i bez vešek, v což jsem, vzhledem k situaci ve škole těsně před odjezdem, ani nedoufala. Prý se jí stýskalo, dva večery plakala. Ale jinak to zvládla úplně skvěle. I tašku si sama zabalila, přivezla všechno, nic neztratila. Už se musím konečně smířit s tím, že to není maminčina malinká holčička, ale holka, která se čím dál víc osamostatňuje.

Muffinky

Pořídila jsem si nové formičky na muffiny. Neuveřitelnou radost z nich však měl Davídek. Inhed mi je zabavil a začal je různě skládat a přerovnávat. Kmital kolem nich tak rychle, že prostě nešel vyfotit nerozmazaně.

V centru

Abychom měli za sebou už všechna potřebná vyšetření, vyrazili jsem dnes s Davídkem do centra. V pasáži Světozor jsem měli absolovovat měření očí kvůli tupozrakosti. Zvládli jsme to bez scén a dohadů, nic totiž paní doktorka od Davida nevyžadovala, jen aby se díval před sebe. Sice ho víc lákaly monitory počítačů na jejím stole, ale když je zakryla, očička byla proměřená hned. Vše bylo v pořádku, tak jsem měla chuť to oslavit nějakým pohárem. Ale obrovská fronta mě odradila. Tak jsem se alespoň prošli v mé oblíbené Františkánské zahradě.