21/52 Stolní hra

21/52 Stolní hra

 

Mám ráda logické hry pro jednoho hráče....

 

Den 157/365

 Dnes opět ve znamení plnění úkolu do fotokurzu. Zachycení pohybu a hraní si s časem . Docela dlouho jsem čekala na mostě na červené auta. Červená teď nejsou v módě?

Den 156/365

Máte rádi šneky? My moc! Myslím tím šneky z lístkového těsta. Velmi rychlá večeře. Takové ty klasické - rajčatové pyré, šunka, sýr děláme také. Ale já mám raději tyhle. Jako náplň používám zakysanou smetanu, slaninu a jarní cibulku. Pokud neděláte, určitě vyzkoušejte. Už jiné nebudete chtít!
 

Den 155/36

 Tématem nové lekce mého kurzu jsou hrátky s časem. Zmrazení akce, naznačení pohybu a pannig. A právě panning jsem se dnes na Davidovi pokoušela trénovat. Panning zamená sledování objektu v pohybu. Ještě budu muset potrénovat. Ale tohle se k zadání, myslím, dost blíží.

Den 154/365

Ocáska už z mých fotek znáte. Je to toulavý kocourek, který velkou část dne tráví u nás na zahradě. Ocásek mu říkáme proto, že téměř žádný ocásek nemá. Myslela jsem si, že o něj přišel v boji s nějakým jiným kocourem. Když se podíváte na jeho ouška, má je zubatá jako ozdobný lem krajky. Občas přijde s nějakým čerstvým šrámem z bojů. Ale čím déle o něm přemýšlím, tím více se mi vkrádá myšlenka, jestli ho o ocásek nepřipravil zlý člověk. Ocásek má rád společnost. Kdykoliv jsme na zahradě, leží tak, aby na nás dobře viděl, stále se pohybuje v naší blízkosti. Nechá nás přiblížit hodně, hodně blízko. Ale nikdy na sebe nenechá sahnout, nikdy se nenechá pohladit. A to ho známe mnoho let, mnoho let ho pravidelně krmíme. Myslím, že s lidmi má nějakou velmi ošklivou zkušenost a lidské ruky blížící se k němu se neskutečně bojí. Stále doufám, že jednou pochopí, že ne všichni lidé jsou zlí a že lidské pohlazení a podrbání může být  příjemné. Ale pomalu tomu přestávám věřit.  Ocásek už je kočičí senior. Obzvlášť poslední dobou na něm jeho věk pozoruji, je pomalejší, nemotornější. Ale třeba ještě pochopí, že my ho máme rádi.....

Den 153/365

 Chvilka nervozity před koncertem.... dnes měla Klára svůj velký den. Absolventský koncert v ZUŠ. Musím říct, že 7 let s příčkou uteklo jako voda. K mému velkému překvapení se rozhodla ve studiu pokračovat. Včerejší koncert byl opravdu vydařený, po dlouhatánské době trocha kultury byla opravdu potřeba. Myslím si , že se to Kláře podařilo. Ona samozřejmě spokojená nebyla, prý tam chybky byly. Ale chválila ji její učitelka, korepetitorka i pan ředitel. Myslím, že může být spokojená. Všichni asi chápou, že díky nervozitě se chybka vloudí. Navíc se do poslední chvíle nevědělo, zda bude možné koncert vůbec konat. Nejprve to vypadalo, že ano. V pondělí na hodině jsme se dozvěděli, že kulturní školní akce povolené nejsou, koncert že tedy nebude. A v úterý psala paní učitelka, že je opět změna, že koncert bude.

 Pokud máte zájem, můžete posoudit, jak se Kláře její absolventské představení podařilo:

Den 152/365

 U maminky mi takhle krásně kvete mammillaria.