Koráky

V neděli jsme byly s Klárou na korálkovém srazu. Při té příležitosti jsem si uvědomila, že jsem se tady už strašně dlouho nechlubila našimi výtvory. Skoro to vypadá, jako když už nekorálkujeme. Korálkujeme však stále. Klára více, lehce, s velkou radostí. Já méně, unaveněji, bez elánu a chuti, stejně tak jako poslední dobou dělám všechno. Ale něco ke chlubení se tu najde :-)

Nejdříve něco z Klářiných prací:

                            




A něco z mých rukou:

Doufám, že se nezlobíte, že jsme toho nasázela tolik a děkuji všem, kdo dorolovali až sem. Přece jen je to po více než půlroční pauze.

Cestu do Berouna

.., jsme s dětmi naplánovali ještě o prázdninách, kdy jsem ani netušila, kdy vlastně Hrnčířské trhy budou. Byli jsme tak oslněni jízdou vlakem ( tedy já a David), že nám bylo jasné, že musíme jet sami a vlakem, tatínek by nám vnucoval auto. Jenže když  jsem zjistila, že trhy jsou tento víkend, tak úplně se mi nechtělo. Ještě včera večer mi kamarád psal, že tam jsou miliony lidí, ať se hodně nervově zocelím. Tak jsem zadoufala, že třeba po včerejším výletu budou děti unavené, budou vyspávat až do oběda a Klára bude mít určitě dost práce do školy. Jako bych je neznala. Již po sedmé poskakovaly po bytě s pokřikem " Do Berouna, do Berouna...!". Bylo mi jasné, že z toho se nevykroutím. Lidí byly opravdu mraky.  Víc než jsem si dokázala představit. Z náměstí jsem měla chuť utéct asi po 15 minutách. Nicméně vydržela jsem, poctivě jsme obešli snad všechny stánky. Nakoupili jsme potřebné drobnosti do kuchyně i jeden malý sukulentík. Manžel se večer doma smál, že dokážu přivézt sukulent nebo kaktus odkudkoliv. Děti  si odvážně koupily i nějaké dobroty k jídlu, já to nedokázala. Když jsem  po obědě zadoufala, že jsme absolvovali již všechno a můžeme je domů, ujistili mě, že ještě musíme na medvědy. A tak jsme ve vedru šplhali na kopec k medvědům. Díky mému orientačnímu nesmyslu jsme nejprve šplhali na nesprávný kopec, ale byli jsme nakonec nasměrováni na ten správný. No jo, když se vezu autem, je mi všechno jasný, ale pěšky to pak vypadá úplně jinak. Medvědi měli víc rozumu než my a ve vedru nevystrčili ani čumák z svého brlohu. Tak si David chvíli pohrál na hřišti a konečně jsme mohli jet domů. Přes vedro a mraky lidí jsme si to nakonec užili.  Jen fotky jsou takové dokumentační. Musela jsme fotit to, kde bylo trošku prostoru a hodně rychle, než mi někdo do záběru vlezl :-)

Hruboskalsko

Na dnešní den jsme měli úplně jiné plány, které zahrnovaly švagrovou a její rodinu. Avšak choroba u nich rozhodla jinak. Bez nich se nám jet nechtělo a tak jsme na honem nevěděli kam se vrtnout. Jen jsme věděli, že v Praze zůstat nechceme. Až během dopoledne jsme se rozhodli pro náš oblíbený okruh Hrubá Skála - Sedmihorky - Valdštejn - Hrubá Skála. I když jsme vyrazili později než obvykle, udělali jsme dobře. V lese mezi skalami bylo tak krásně. Chládek, vlhko, ani lidí nebylo moc. Večer ještě na zahradě ohýnek a buřtíky - nakonec veskrze pozitivní den.

Křivoklát

Na Křivoklátě jsme  ještě v kompletní sestavě nebyli. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli nikam moc daleko, byla volba jednoduchá. Po příjemné návštěvě Karlštejna jsme byli natěšení. Překvapení přišlo hned u pokladny. Nabízeli zde 3 okruhy hradem. Na informačních cedulích se však dala vyčíst jen délka prohlídky a cena vstupenek. Nikde nebylo uvedeno, co který okruh zahrnuje, v čem se liší. Paní na pokladně nám vysvětlila, že hlavní věž je v rekonstrukci, okruhy jsou pozměněny a jim se nechtělo kvůli jedné sezoně vše vypisovat.  Hmm... kdyby kvůli týdnu, to pochopím, ale kvůli celé sezoně...? Vybrali jsme si tedy okruh, který měl trvat 80 min. Ten nejdelší, 100 minutový, bych asi nevydržela, zhruba po hodině pomalého pocházení a postávání totiž obvykle omdlévám. Tohle jsem doufala, že vydržím, i když to bylo hodně na hraně.  Zvolili jsme správně, okruh zahrnoval všechny důležité části hradu. Bylo moc příjemné, že na prohlídku jsme šli jen my 4 a jeden manželský pár. Takže vše svižně odsýpalo.

Když jsme si prošli hrad a okolí, vyšli jsme si do křivoklátských lesů. Kolem hradu vede naučná stezka. V plánu jsme měli také lesní hřiště, na které jsme četla na internetu jen nadšená hodnocení. Zase takový zázrak to nebyl. Ale nikdo tam nebyl, lanovky vypadala bytelně, tak jsme si také zajezdila.
                                           

Když jsme se večer vrátili do Prahy, byli jsme překvapeni, jaké vedro je v Praze. V lesích jsme to tak tragicky nepociťovali. 

Divoká Šárka

...je naším oblíbeným úkrytem, když v Praze uhodí vedra. Mezi stromy a skalami je příjemně. Máme už vyšlápnutý "náš" okruh, ze kterého jsme ani letos neslevili. Jen hostinec Dívčí skok jsme vynechali. Mají mít otevřeno od 14, my dorazili ve 14:10 a stále zavřeno. Jejich chyba, přeci nebudeme stát za zavřenými dveřmi.

Vyhlídku jsme samozřejmě nevynechali. A tamhle bydlíme. Jak jsou ty dvě výškové budovy vedle Žizkovské věže.

Nad hlavami nám startovala letadla. Je vidět, že sezona ještě trvá, létali snad každé dvě minuty.

A takováhle fešanda nám šla přes cestu. Kdo ví, jaký fešák z ní bude? Já tedy zatím ne, tak to není soutěž o ceny :-)

Na Karlštejn

...chtěly děti už dlouho. Noc na Karlštejně je u nás docela oblíbený film, Kláru díky šikovné paní profesorce začal bavit dějepis a ani David nezůstal oslavami narození Karla IV. nedotčen. Já se stále bránila. Že nemám ráda velké davy lidí už určitě všichni víte. A v paměti jsem měla poslední návštěvu Karlštejna před mnoha lety, kdy davy lidí proudily od hradu i k hradu a Václavské náměstí proti tomu působilo jako prázdný plácek. Do toho se mi opravdu nechtělo. Ale nakonec jsme se zlomit nechala. Jeli jsme vlakem, protože náš světově zcestovalý David ještě nikdy vlakem nejel! Tak si to také musí přeci užít.

Dnes jsem byla příjemně překvapena, dokonce několikrát. První příjemné překvapení byla cesta vlakem. Také jsem už ve vlaku neseděla hodně dlouho. Nevím, zda takhle vypadají všechny spoje, ale cestování City Elefantem je více než příjemné. Všude čisto, klimatizace, hlášení stanic... pro mě opravdu milé překvapení. Další pak na mě čekalo na samotném Karlštejně. Nechci říkat, že tu bylo liduprázdno, ale rozhodně jsme se nemuseli prodírat nějakými masami lidí. Nepotkali jsme ani jeden turistický autobus. Před pokladnou jsme si vystáli frontu, ale vcelku přiměřenou. Skupina 60 lidí a prohlídce sice byla hodně těsná, ale dalo se to zvládnout. Překvapivě skupina byla vcelku ukázněná, i děti (cizí i moje) zaujaté výkladem byly hodné. Sice jsme se od některých návštěvníků dozvěděla takové perly, jako že originál Svatováclavské koruny je uložen ve Vídni, ale alespoň jsem se pobavila. Příjemně mě překvapila i Klára, byla celou dobu prohlídky v obraze, na dotazy slečny průvodkyně odpovídala správně (sice potichounku jen mně do ucha, přeci nebude mluvit před tolika lidmi), ale bylo vidět, že jí v hlavě něco z hodin dějepisu opravdu zůstalo. 

                            

Dnes tedy téměř dokonalý den!