V neděli jsme byly s Klárou na korálkovém srazu. Při té příležitosti jsem si uvědomila, že jsem se tady už strašně dlouho nechlubila našimi výtvory. Skoro to vypadá, jako když už nekorálkujeme. Korálkujeme však stále. Klára více, lehce, s velkou radostí. Já méně, unaveněji, bez elánu a chuti, stejně tak jako poslední dobou dělám všechno. Ale něco ke chlubení se tu najde :-)
Nejdříve něco z Klářiných prací:
A něco z mých rukou:
Doufám, že se nezlobíte, že jsme toho nasázela tolik a děkuji všem, kdo dorolovali až sem. Přece jen je to po více než půlroční pauze.
I jako mužský musím vyseknout poklonu :)
OdpovědětVymazatPavel
Pavle děkuju, každá chvála potěší, ale od chlapa obzvlášť. Mám pocit, že oni tyhle věci nevnímají, těší mě, že sis všiml.
VymazatNádhera! A trochu závidím, doufám, že se mi povede alespoň ukorálkovat nějaké dárky k Vánocům :-)
OdpovědětVymazatJani, moc děkuju. Když ty máš na korálkování moc akčního pomocníka :-)
VymazatNádhera Ali, jste s Klárkou šikulky :-)
OdpovědětVymazatJuuu, Ali, nádhera! Obě jste šikovné!
OdpovědětVymazat