Vloni jsme vánoční trhy na Staroměstském náměstí vynechali, proto jsem letos slíbila dětem, že se tam zajdeme podívat. Naivně jsme si myslela, že když vyrazíme hned po Klárčině angličtině lehce po 16. hodině, nemuselo by být ještě tolik lidí. No jo, i ve svém pokročilém věku stále doufám v zázraky. A tak jsme se opět prodírali davy převážně ruských turistů.
Největší úspěch měla tradičně zvířátka. Protože trhy začaly teprve v sobotu, byla ještě čilá a tvářila se hladově. Jsem zvědavá, jak dlouho jim elán vydrží. Zděšeně jsem totiž sledovala, jak právě ruští turisté jim cpou perníčky, čokoládu a měkký chleba, který jim zbyl po klobásách. Zpočátku jsem se rozčilovala a snažila se jedné z nadšených ruských krmiček vysvětlit, že zvířatům takováhle strava ublíží (chápu, že cedulím napsaným v češtině nerozumí). Potom jsem však zjistila, že přihlížející ostraze zvířat je to vcelku jedno, tak jsem své snahy vzdala.
Děti toužily po fotce na schodech. Tak jsme čekali a čekali, než se podařilo vystihnout okamžik relativního prázdna. Myslím, že si tuto kratochvíli příští rok odpustíme. I děti byly otrávené množstvím lidí - a to je u nich co říct. Navíc jim krkavčí matka odmítla koupit trdelník za 60 Kč. Nějak nechápou mé principy. Chyběla mi nějak vánoční atmosféra. Místo koled hrála na náměstí jazzová kapela. Nic proti jazzu, navíc nehráli špatně, ale v tu chvíli bych přece jen uvítala víc koledy.
