Noví obyvatelé

Včera vyrazila Klára s tatínkem pro vytoužené krevetky. Tedy nevím, kdo po nich toužil víc. U pana chovatele prožili asi příjemné odpoledne, protože nákup se jim pěkně protáhl. Nutno říct, že kromě zvířátek pobírali od ochotného pána hlavně informace, jak se k novým obyvatelům chovat. Žádné zkušenosti s nimi nemáme. Přivezli 3 druhy mršek, něco přes 30 kousků. Celý den jsem je dnes chodila pozorovat. No nevím, zatím mě za srdce chytají mnohem více jejich větší kolegyně podávané v krevetových koktejlech. Podařilo se mi najít vždy maximálně 5 mrňavých mršek. Vyfotit to ani nejde, byl by potřeba makroobjektiv. Tady ty 3 šmouhy jsou alespoň ilustrační obrázek dvou druhů. Třetí jsou takové světlounce žluté, téměř průhledné, ty skoro nevidím. Nevím, nevím, zatím tedy rodinné nadšení z krevetek nesdílím. Třeba mě  ale holky překvapí.

Dnes jsme také zvládli prventivní prohlídky dětí - David pětiletou, Klára devítiletou. Vše proběhlo úplně v pohodě. David mě překvapil, s paní doktorkou mluvil, spolupracoval, všechno pěkně odsýpalo. S Klárou v podstatě nebylo co řešit, jen jsme si s paní doktorkou zavzdychaly nad jejích recidivující parotitidou. Opět jsme došly k závěru, že nikdo neví co s tím a že díky wobenzymu to zvládáme bez antibiotik, což je fajn. Pro Davida jsem si vyžádala doporučení na logopedii, Ř mu jde moc pěkně, ale sykavky stále patlá. Také nás čeká po dvou letech kontrola na kardiologii, šelest je stále slyšet. Očkování mu paní doktorka vzhledem k přestálé nemoci posunula, máme se ozvat za 14 - 21 dní. Takže spolu s kontrolou na alergologii, kterou máme naplánovanou pro obě děti na tento čtvrtek,  nás čeká v budoucích dnech bohatý "kulturní program".

Citonová bábovka

Ráda bloumám po internetu a hledám nějaké nové recepty. Nedávno jsem narazila na jeden s názvem "Citronová babeta". Okamžitě se mi vybavilo dětství a návštěvy u babičky, která jí občas kupovala. Jak mě chutnala! Bylo mi jasné, že recept musím vyzkoušet. Upekla jsem jí na dnešek k snídani. Byla jsem malinko zklamaná. Bábovka je moc dobrá, lehká, krásně vláčná. Ale citronová babeta to není. Citron z í krásně voní, je malinko nakyslá, ale ta nostalgie se nekonala. Dětem, které jsou nepoznamenané vzpomínkami, chutnala moc, ozvlášť Klára si chodila pořád krájet další a další. Já udělala tu chybu, že jsem "něco" očekávala a ono to nevyšlo.
Pokud chcete vyzkoušet, tady je recept:  250 g  polohrubé mouky, 220 g cukru moučka, 4 vejce, 1 dcl oleje, 1 dcl vody, 1 vanilkový cukr, 1 prášek do pečiva, šťáva ze 2 citronů, kůra z 1 citronu. Žloutky utřeme s cukrem do pěny. Po kapkách zašleháme olej. Potom vmícháme ostatní suroviny, nakonec sníh z bílků. Pekla jsem při 180 st. asi 20 min.

Úspěch



 Před časem jsem tu psala o svém pokusu přesvědčit ke kvetení loňský hyacint. Musím se pochlubit, že jsme byla úspěšná. V kuchyni mi teď voní takovýhle fešák. Mám z něj mnohem větší radost, než kdybych si ho koupila.
Za úspěch  by se snad dal označit i náš zdravotní stav. Máme tedy všichni antibiotika, tatínek, aby měl něco extra, má už druhá. Ale začínáme pomalu  fungovat.

Nevydařené prázdniny

Na hory jsem letos odjížděla jen s velkým sebezapřením. Pominu fakt, že hory v zimě jsou pro mě za trest za jakýchkoliv okolností. Tentokrát mě ještě znervozňoval Klářin zdravotní stav. Odjezd byl stanoven na neděli odpoledne. Vzhledem k tomu, že celou sobotu i neděli byla Klára bez teploty jen s mírným kašlem, souhlasila jsem. Jaké bylo moje překvapení, když jen co vystoupila z auta, rozkašlala se a teplota jí zase hned vyskočila. Celé pondělí proseděla tedy s uraženým výrazem v posteli, zatímco já s tatínkem na střídačku pobíhali s Davidem po kopcích se saněma. Protože už byla Klárka v pondělí opravdu dobrá, bez teploty a v podstatě i bez kašle, slíbila jsem jí na úterý vycházku a opatrné sáňkování. Lyže až v druhé polovině týdne. V úterý ráno se však probudil s horečkou David. Horečka se mu celý den a celou noc držela urputně kolem 40, navzdory všem sirupům a zábalům. Když jsem se ve středu ráno vzbudila s horečkou i já a tatínek vstal s kašlem, který mu trhal plíce až chvílemi ztrácel dech a začínal se dusit, usoudila jsem, že opravdu nemáme na co čekat. Marodit se nám bude lépe ve vlastních postelích. Zabalila jsem a vyjeli jsme domů. Protože mi Davidovi nesrazitelné horečky naháněly docela strach, ve čtvrtek jsme radši zajeli za naší paní doktorkou. Uklidnila mě, že je to opravdu jen chřipka, prý takový dramatický průběh letos má. Pro jistotu jsme nafasovali předpis na atb, kdyby se ani během víkendu stav nelepšil, abychom nemuseli na pohotovot. I tatínek navštívil svou lékařku, protože jsem mu prorokovala zápal plic. Přinesl si atb, má aktuní zánět nosohltanu, čepy na mandlích a k tomu také chřipku.  Předpokládám, že ani mě se chřipka nevyhnula. Alespoň mé horečky a totální slabost tomu napovídají. Nemusím asi psát, že odjezd se neobešel bez slz. Klárce bylo moc líto, že se letos na lyže ani nepostavila. A po letošní zkušenosti nevím, jestli se k výletu na hory nechám ještě někdy přemluvit.

Prstýnek

Klárka mi ušila prstýnek z korálků. Měla ho rozešitý již delší dobu, je stále nebyl čas ho dokončit. Je šitý peyotovým stehem, ten ještě neumím, musí mě ho naučit. Moc se mi líbí, budu ho ráda nosit.

Duševní hygiena

Poslední dobou zase na mě všechno padá. Nic mě nebaví, nic mě nejde od ruky. Mám pocit, že se hrabu v nějakých pseudoproblémech, prostě blbá nálada. Potřebuju nějaký relax. Jenže nějaký pořádný zatím není v plánu, tak jsem si dnes čistila hlavu v kuchyni. Výsledkem byly rohlíky  ...



... a skořicoví františci. Ale jo, bylo to docela očistné.

Přišly dárečky!

Dnešek by pošmourný, jak na obloze tak i u nás doma. Ale projasnil nám ho balíček, který přišel od Helenky ze Slaného. A v něm dárečky z výměnné akce pořádané Ajkou. Dárky byly nejen pro mě, ale i pro děti. Modrá sovička pro Davida, růžová pro Kláru. Měli jsme z toho všichni opravdu radost. Děti si sovičky pověsily hned k postelím, já musím pro své poklady ještě to pravé místo určit. Obdivuji každého, kdo umí takhle krásně háčkovat. V mých rukách se háček mění v nebezpečnou zbraň. Moje babička se kdysi snažila předat mi své znalosti, úspěšná však nebyla a já zůstala jen u řetízku :-(. Tenkrát mě to příliš nemrzelo, dnes ano. Klárka mě samozřejmě celé odpoledne přesvědčovala, že se háčkování naučit prostě musíme, ať zatím najdu nějaký návod na internetu. Moc a moc Helence děkujeme. Škoda, že nemá blog, kde bychom se mohli pokochat nějakými dalšími dílky.
Ajko, moc děkuju za uspořádání téhle akce, jsem ráda, že jsem se zúčastnila. Přinesla nám spoustu radosti!