Nevydařené prázdniny

Na hory jsem letos odjížděla jen s velkým sebezapřením. Pominu fakt, že hory v zimě jsou pro mě za trest za jakýchkoliv okolností. Tentokrát mě ještě znervozňoval Klářin zdravotní stav. Odjezd byl stanoven na neděli odpoledne. Vzhledem k tomu, že celou sobotu i neděli byla Klára bez teploty jen s mírným kašlem, souhlasila jsem. Jaké bylo moje překvapení, když jen co vystoupila z auta, rozkašlala se a teplota jí zase hned vyskočila. Celé pondělí proseděla tedy s uraženým výrazem v posteli, zatímco já s tatínkem na střídačku pobíhali s Davidem po kopcích se saněma. Protože už byla Klárka v pondělí opravdu dobrá, bez teploty a v podstatě i bez kašle, slíbila jsem jí na úterý vycházku a opatrné sáňkování. Lyže až v druhé polovině týdne. V úterý ráno se však probudil s horečkou David. Horečka se mu celý den a celou noc držela urputně kolem 40, navzdory všem sirupům a zábalům. Když jsem se ve středu ráno vzbudila s horečkou i já a tatínek vstal s kašlem, který mu trhal plíce až chvílemi ztrácel dech a začínal se dusit, usoudila jsem, že opravdu nemáme na co čekat. Marodit se nám bude lépe ve vlastních postelích. Zabalila jsem a vyjeli jsme domů. Protože mi Davidovi nesrazitelné horečky naháněly docela strach, ve čtvrtek jsme radši zajeli za naší paní doktorkou. Uklidnila mě, že je to opravdu jen chřipka, prý takový dramatický průběh letos má. Pro jistotu jsme nafasovali předpis na atb, kdyby se ani během víkendu stav nelepšil, abychom nemuseli na pohotovot. I tatínek navštívil svou lékařku, protože jsem mu prorokovala zápal plic. Přinesl si atb, má aktuní zánět nosohltanu, čepy na mandlích a k tomu také chřipku.  Předpokládám, že ani mě se chřipka nevyhnula. Alespoň mé horečky a totální slabost tomu napovídají. Nemusím asi psát, že odjezd se neobešel bez slz. Klárce bylo moc líto, že se letos na lyže ani nepostavila. A po letošní zkušenosti nevím, jestli se k výletu na hory nechám ještě někdy přemluvit.