Anotace z DK:
Jako samoživitelka měla Åsa se svým jediným synem vždy blízký vztah. Všechno se však změní, když si syn najde novou partnerku, která brzy otěhotní. Åsa se usilovně snaží najít cestu ke své snaše, ta ovšem její chování považuje za bezohledné. Åsa tak čelí bolestivému poznání, že už není nejdůležitější osobou v synově životě, a ocitá se na vedlejší koleji. Hrozí jí, že ztratí své nejbližší a zůstane úplně sama. To je předehra k napínavému rodinnému dramatu, v němž Moa Herngren svým výjimečným citem pro psychologii mezilidských vztahů rozkrývá příběh o mateřské lásce, vzájemném nepochopení a samotě.
Tahle kniha je velmi těžká a závažná. Tedy nechápejte to špatně. Je velmi čtivá, stránky budete hltat. Pro mě byla těžká, protože otevírá mnoho otázek. Sama mám tchyni, kterou v podstatě neznám, viděla jsem ji párkrát v životě. Děti ji v podstatě neznají, prsty jedné ruky bohatě stačí, abychom spočítali, kolikrát se viděli. Ne, nebydlí na druhém konci světa, jen pár zastávek autobusu od nás.Ale prostě to tak je a upřímně není to nic, co by mě trápilo. Daleko víc mě trápí pomyšlení, že i já budu tchyně. Chtěla bych mít s partnery svých dětí ty nejlepší vztahy. To ostatně chtěla i hrdinka tohoto příběhu. Přitom cítím, že partnery mých dětí skenuju téměř rentgenovým pohledem a kladu si otázku : Je dost dobrý/á pro mé děťáko? Neublíží mu? To je asi úděl všech matek. Každá z nás chce pro své dítě to nejlepší a je přesvědčená, že ona ví nejlépe, co to je. Je to tak těžké tohohle červíčka v sobě umlčet. Při čtení knížky jsem si znovu uvědomila, že v životě existují dvě pravdy, dva pohledy. Přiznám se, že ani jedna z postav mi nebyla úplně sympatická, i když jsem se většinou podvědomě přikláněla na stranu matky. Ale všichni víme, že vztahy v rodině jsou v životě snad to nejkomplikovanější. To se autorce podařilo skvěle zachytit. Takže ano, pohrabala jsem se ve svém svědomí a čtení si možná o to více užila.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!