Více než týden mám pocit, že se potácím nějakým hororovým snem. Jen to probuzení nepřichází.
Možná někteří z vás zaregistrovali, že jsem svou "reportáž" z dovolené usekla poslední den bez jakéhokoliv slova vysvětlení. To proto, že ten poslední den začalo hotové peklo. Při pravidelném podvečerním telefonátu s maminkou se mi její hlas nezdál a až po velkém naléhání přiznala, že je jí špatně. Dodatečně jsem se dozvěděla, že už třetí den, ty předchozí dny se jí to ještě podařilo maskovat. Takže jsem začala nahánět manžela, který volal záchranku, následoval převoz do nemocnice a maminčina hospitalizace. Ten pocit bezmoci, když jste tisíce kilometrů daleko a nemůžete vůbec nic, je neskutečný. Ve čtvrtek maminku prospustili domů, v ne zcela uspokojivém stavu. Takže teď řešíme, jak to doma zvládne, jak my to všechno zvládneme. Vůbec nevím a strašně se bojím.....
Aby toho nebylo málo, museli jsem tento týden nechat uspat naši starou morčinku Limetku. Její zvětšené srdíčko už tento svět nezvládlo. Bohužel to musely řešit děti, já byla tou dobou u maminky v nemocnici. Vím, že už jsou velké a zvládnou to, ale vidím, že stres se podepisuje i na nich.
Dám si sem dvě fotky z dovolené - poslední východ a poslední západ slunce. Jak krásnou vzpomínku na poslední chvíle. Teď mám pocit, že jsem na žádné dovolené nebyla a potřebovala bych pobyt v nějakém relaxačním sanatoriu. Držte nám, prosím, palce!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!