Klára Vlasáková - Těla

 Anotace z  DK:

Matky a dcery. Jejich těla, jejich pouto, jejich rozepře, jejich strachy. Ovdovělá šedesátnice Marie, která žije v nájmu a přivydělává si hlídáním dětí, vdává svou dospělou dceru Rózu. Ve chvíli, kdy ji po obřadu popřeje hodně štěstí, cítí, že o ni nadobro přišla. Důchodový věk, nedostatek peněz a pocit, že se stává neviditelnou, ji nutí hledat cesty, jak brát samu sebe zase vážně. Róza se připravuje na vlastní mateřskou roli a zároveň objevuje, že svým blízkým porozumíme teprve tehdy, když o nich začneme vyprávět.

Někde jsem našla odznačení "divnokniha". A přesně to nejlépe vystihuje moje pocity. Zvláštní čtení, které nutí člověka k zamyšlení, zároveň trochu skličující. Byť se hovoří o tělech, řekla bych, že v knížce jde hlavně o duše. Čekala jsem, že se bude příběh více zabývat vztahem matky a dcery. To mě zklamalo, tohle mi přijde zajímavé téma, které se dá více rozpracovat. Konec byl velmi zvláštní, ten jsem upřímně moc nepochopila.