Vrátila jsem se...

...jak na blog, tak z dovolené. Omlouvám se za delší pauzu, já už taková prostě jsem a nikdy nebudu publikovat pravidelně. Hodinky, ba ani kalendář si podle mě nepořídíte.
Jak vidíte na fotkách, historie se opakuje. Mám-li parafrázovat klasika - ve stejnou dobu na stejném místě. I když jsme tu loni psala, že už příští rok ne, nakonec se zadařilo. Těžko popsat, jak ráda jsem byla, že to vyšlo. 
Sice se mi od příjezdu, vlastě už těsně před odjezdem,  snažilo mé zdraví házet všelijaké klacky pod nohy, byla jsem rozhodnuta si to opravdu užít naplno. Takže jsme každý den vstávala v 6 hodin, vyrážela na procházky po pláži a po blízkém okolí. Miluju rána u moře. Všude klid, minimum lidí, moře jen lehce šumí a tak nádherně voní. Do 8 hodin jsem každý den někdě pobíhala, vše zakončila zaplaváním si v moři. A hlavně - úplně SAMA. Letos i většinou bez foťáku. Nějak jsem měla chuť bloumat jen tak a vše kolem sebe nasávat. Měla jsem pocit, že foťák by mě omezoval.

 
Zbytek dne jsem už byla samozřejmě plně k dispozici rodině. I když, čím jsou děti větší a samostatnější, tím je vše jednodušší, tím více toho na pláži přečtu a jejich radovánky můžu je zdálky sledovat.

Nebyli bychom to my, abychom si nenašly nějakou kočičku, kterou bychom mohli krmit. Vždy v kufru vezeme kočičí konzervy a granulky. Ještě že letos byl navýšen váhový limit pro zavazadla!

A ještě jednu zvířecí kamarádku jsem si našli. Tahle ještěrka pobíhala celé dva týdny kolem našich lehátek po poskakovala po palmách kolem nás. Evidentně jsme tedy byli my ti vetřelci, ale rozhodla se nás tolerovat. Jedno odpoledne dokonce posedávala na Klářině lehátku.

Udělal jsem si radost a jedno ráno vystala ještě dřív, abych na pláži byla kolem půl šesté a nafotila východ slunce. To jsem ještě nikdy dřív nezvládla.

V hotelu nás letos překvapili změny. Některé k lepšímu. Každý rok v tomto hotelu něco upraví, něco zrenovují. Letos, protože je to jubilejní 40. sezona hotelu, byla dokončena velmi rozsáhlá rekonstrukce. Opravdu došlo k velmi výrazné modernizaci pokojů i ostatních prostor hotelu. Pro mě možná trošku bohužel, protože se hotel proměnil z přijemného rodinného hotelu v luxusní hotel nové generace. Přišlo mi, že se trochu vytratila ta úžasná atmosféra. Spoustu zaměstnanců, kteří v hotelu byli od samého založení, už tu nepracují. Prý je od února nové vedení a s ním přišly změny. Nic moc víc jsme se nedozvěděli, bylo vidět, že ti, kteří zůstali, to něchtěli podrobně rozebírat. Stále ještě jsme tu pár známých, kteří nás srdečně přivítali a zajistili nám naprosto nadstandardní služby, našli. Ale spousta těch námi milovaných chyběla.
Vrátili jsme se již ve čtvrtek 18.7. Ale od té doby řeším své zdravotní problém, obíhám lékaře a cpu do sebe koňské dávky antibiotik. Doufám, že už vše bude brzy za mnou, máme ještě hodně plánů.