Robert Bryndza - Chladnokrevně

Anotace z DK:

Chladné londýnské ráno. Velký kufr, který vyplavila Temže. Detektiv šéfinspektor Erika Fosterová a její kolegyně Mossová už tuší, že je uvnitř nečeká příjemné překvapení… Ale na to, co doopravdy najdou uvnitř, když se jim zrezivělý kufr podaří na několikátý pokus otevřít, nemůže být nikdo nikdy připraven…
Byť to není poprvé, co detektiv šéfinspektor Erika Fosterová čelí brutální vraždě, kufr s rozřezaným tělem mladého muže vyplavený na břeh Temže ji šokuje. O dva týdny dříve bylo navíc nalezeno v podobném kufru tělo mladé ženy. Je to jen náhoda, nebo se Erika a její tým budou muset znovu postavit sériovému vrahovi? Co obě oběti spojuje? A co další případy, které se sice staly v jiném okresu a za jiných okolností? Mohou se i u nich najít nějaké styčné body s případem těl v kufrech? Zločin si navíc, jak známo, nevybírá dovolenou a Erika se zaplete do paralelního případu.
Robert Bryndza opět splétá a rozplétá mnohovrstevný příběh ve více rovinách a vede nitky ke konci, jenž čtenáře tentokrát možná tolik nešokuje, ale rozhodně vybudí silné emoce. A znovu nechá každého, aby si sám odpověděl na otázky, co znamená láska až za hrob, pro co jsou lidé ochotní riskovat nebo kvůli čemu zrazují své přátele.

Samozřejmě jsem si nemohla nechat ujít další díl detektivní série. Je to sázka na jistotu. Napínavý, čtivý příběh. Je pravda, že nemám příliš ráda příběhy, kde už od poloviny znám pachatele a jen sleduji cesty, kterými se detektiv k němu dostává. V tomto díle mě to však příliš nevadilo. Deníkové zápisky byly příjemným zpestřením příběhu. Jen těch mrtvol v knihách R. Bryndzy nějak přibývá.

Sbohem, holčičko moje....

.... budeš nám všem moc chybět. Alespoň tě už nic nebolí....

Elen Marie Wisemanová - Pro tvoje dobro

Anotace z DK:

Za jednoho letního večera roku 1931 zahlédne Lilly Blackwoodová za oknem svého podkrovního pokoje světla cirkusu. Ví, že nesmí ven, nikdy ostatně nevykročila ani ze svého pokoje. Matka jí tvrdí, že lidé by se jí báli. Přesto Lilly poruší všechna pravidla – a domů se už nikdy nevrátí. O dvacet let později devatenáctiletá Julia Blackowoodová přijíždí převzít správu nad sídlem, které zdědila. V utajeném pokojíku v podkroví najde důkazy, že zde kdosi žil. Snad ta podivná dívka na fotografiích z cirkusové show? Příběh dvou žen, tak odlišných, a přesto spojených neznámým poutem, přinese řadu šokujících odhalení, napětí i dojetí.

Knihu jsem četla na základě recenze, kterou jsem vidělat na IG. Recenze tak nadšené, že jsem mělal pocit, že to musí být nejlepší kniha, kterou si můžu v životě přečíst. Proto jsem byla velmi, velmi zklamaná. Nemůžu říct, že je to knížka špatná, ale rozhodně jsem četla celou řadu lepších. Přiznám se, že mě i chvílemi nudila. Na konci jsem čekala potoky slz, ty se však nedostavily. A to si myslím, že jsem docela plačka. Může být můj vztah ovlivněn tím, že cirkusové prostředí nemám ráda. Lví podíl na mém zklamání bezpochyby má i velké očekávání. To u mě tak bývá. Nelituji, že jsem si knihu přečetla  a mohla si na ní udělat vlastní názor, ale rozhodně to není příběh, ke kterému bych se vracela. 

Vystoupení

Uhádnete podle první fotky, kde jsem dneska byla?
Ano, v Městské knihovně. Na baletním vystoupení Klářiny školy. Letos jsme nebyly příliš vzorné a prosincové vystoupení jsme vypustily. Teď v lednu už Klára musela.

Bylo to dost děsivé. I když tedy vlastní vystoupení vypadalo o fous lépe než prostorovka, ta byla opravdu šílená.Klára naštěstí dělala jen křoví, tak na její hlavu hromy a blesky moc nelítaly. I když úplně v klidu se to také prý neobešlo.  Kvalitní fotky nemám. Tak alespoň jedna ilustrační z děkovačky. Odložím si tu jedno video, hlavně pro sebe. Má 10 min, tak nepředpokládám, že byste se na něj někdo koukal. Opravdu není o co stát. Pro nás má tedy jeden bonus. Ten kluk, který tančil careviče, má pro nás....jak bych to napsala, abych nebyla indiskrétni..... je prostě důležitý. Rozumíme si, ne?

Tak zase za rok

Stalo se přesně to, co jsem předpokládala. Jakmile zajedu do rutiny běžných dní, zapomenu fotit. Ono co také fotit na trase práce - domácnost. O víkendech proložené florbalovým zápasem. Venku tma, že si myslím, že už (nebo ještě) mám být v posteli a ono je přitom  poledne. Moje tělo tedy rozhodně jede v postelovém, tedy spícím modu a s hlavou to není o moc lepší. Dnes jsem uklidila vánoční výzdobu. Sice se nikdy na Vánoce nijak extra netěším, ale přistihla jsem se dnes, že je mi líto, že už je konec ...

A.J. Finn - Žena v okně

Anotace z DK:
Anna Foxová žije sama, uzavřená ve vlastním světě. Ze svého domu nevychází, dny tráví popíjením vína, sledováním starých filmů… a špehováním sousedů. Jednoho dne se do domu přes ulici přestěhují Russellovi, na pohled normální rodina. Jenže pak Anna zahlédne něco, co neměla. Její už tak nejistý svět se začne rozpadat a na povrch vypluje šokující tajemství. Co je pravda? Co představa? A kdo je v nebezpečí? Jedno je jisté: nikdo a nic není takové, jak se zdá.

Na rozdíl od většiny diskutujících na DK mě zaujala naopak část, terá se zabývala psychikou hlavní hrdinky. Thrillerová linky mě tak úplně nechytla. Přemýšlela jsem, jak vypadá život osoby, která trpí agorafobíí. Lámala jsem si hlavu nad tím, jak se do takového stavu člověk dostane. To co mnozí v kniže považují za nudný rozvláčný úvod mě bavilo nejvíc. Závěr mě docela zklamal. A po celou dobu čtení jsme měla hroznou chuť na červené víno. Nevím, jestli se nemám o svou psychiku obávat :-).

Kypr

Na FB jsem narazila na odkaz na tohle video. Úplně se mi tají dech, nemůže se ani nadechnout, jak se mi stýská. Musím si ho tady odložit, budu se na něj chodit dívat. Často se setkávám s otázkou, proč na Kypr jezdím stále dokola. Nedokázala bych asi spočítat, kolikrát jsem tu byla. Poprvé v pěti letech. Je to prostě láska a tu vysvětlit neumím. Ale tohle video mnohé napovídá.

Divné období

S příchodem nového roku začíná pro mě velmi divné období. Je to část roku, kterou mám ráda nejméně. Vždy říkám, že zimu toleruju do Vánoc. To mi tolik nevadí, dokonce bych bílé Vánoce přivítala. Mám pocit, že je na co se těšit, na co se chystat. Ale úderem 1. ledna by pro mě mělo nastat jaro. V této době zimu přímo nenávidím. Je mi neustále zima. Na ulicích různé stupně "čvachtačky". Ráno tma, odpoledne tma. A přes den světla pomálu. Chřipková epidemie a jiné choroby. Nějak mám vždy pocit, že jaro je v nedohlednu. Jarní prázdniny, kdy musím jet na hory. To je pro mě spíše trest než dovolená. Ano, je tu pár světlých bodů - čaje, svíčky, více času doma. Ale to zdaleka nevyváží ten neustálý pocit zimy. Mám pocit, že do dubna se nezahřeju, ať si na sebe obléknu sebevíce vrstev. Měla jsem se narodit jako medvěd, s velikou radostí bych celou zimu prospala.
Jak vnímáte tohle období vy? Užíváte si zimy, sněhu a zimních sportů nebo trpíte jako já?

Zase na bruslích

Tak jsem se zařadila do davu a mám také svou mobilovou fotku z bruslení. Ale na IG jí dávat nebudu, nebojte. Museli jsme využít poslední volný den a zabruslit si. Zítra již všichni naskakujeme do víru povinností. Jo a to modré, co se za mnou řítí, je David.

Novoroční procházka

Před Vánoci nechodím na Staroměstské náměstí na trhy moc ráda. Kvůli davům lidí. Nějak jsem se naivně domnívala, že na Nový rok to bude lepší. Zvlášť když počasí nic moc. Neví tedy.... Lidí mraky. I když pršelo.

Trdelník kam se podíváš. Za 70 Kč!!! A to vůbec nemluvím o "vylespšeném" trdelníku s kopci zmrzliny a šlehačky, to je letos nějaký veliký hit. Chuť bych na to neměla, i kdyby  to dávali zadarmo.

 Omrkli jsme nově opravený orloj. Tedy omrkli pouze z venku. Protože i nadále funguje moje zvláštní schopnost dorazit na náměstí těsně "po" . Dnes v 15:05!

Prohlídli jsme si jesličky v kostele u sv. Salvátora.

V plánu byla ještě procházka po Karlově mostě, ale do té mačkanice se nechtělo ani jednomu z nás.

Škoda, že počasí nebylo nic moc. Schválně jsem fotky neupravovala, abych si při pohledu na ně vždy vybavila, jak bylo vlhko, šero, nevlídno.

A jaký byl Nový rok u vás?