Ocásek

Tak už zase krmíme toulavého kocourka. Chodil k nám už vloni, ale to s námi nekamarádil, krmili ho více sousedé (tak jsem zvědavá, kdy se objeví v nějaké kočičí povídce nebo detektivce :-) ). Letošní léto si vyhlídl nás. Nejdřív jen z velké dálky. Jídlo si nechal dát do misky a čekal, až odejdeme. Pak se pomaličku začal přibližovat.  Dnes už by to bylo skoro na pohlazení. To ale nedovolí. Ale kočičí tyčinka je hodně silné lákadlo. A proč ho paní Klevisová pokřtila na Ocáska? Asi v nějakých bojích o ten svůj přišel a má opravdu jen ten kousek, který je vidět na fotce.  Fotila jsem z výšky z balkonu, proto se omlouvám za kvalitu fotky. Je opravdu jen pro dokumentaci.

Jojo Moyes - Zakázané ovoce

Anotace z DK:

Poklidné přímořské městečko Merham se ještě vzpamatovává z následků druhé světové války, když poklidné místní vody rozčeří příchod bohémské skupinky s nejasnými vzájemnými vztahy, která se nastěhuje do moderního, na tu dobu architektonicky výstředního domu na pobřeží. Konzervativní obyvatelé Merhamu jsou pobouřeni, mladou Lottie a její přítelkyni Celii však dům i jeho osazenstvo neodolatelně přitahuje. A do pohybu se dává lavina událostí, jejíž tragické následky přetrvávají i po padesáti letech.

Ti z vás, kteří mě trochu sledují, víte, že knihy této autorky mám docela ráda. Proto byla tahle pro mě velkým zklamáním. I když u nás vyšla nedávno jako novinka, patří k prvním knížnkám, které Moyes napsala. A myslím, že je to znát. Romantický příběh nešťastné lásky. Plochý, vcelku nudný. Velmi prvoplánově a předvídatelně napsaný. Nekoná se žádné překvapení, žádný zvrat. Prostě nuda...

37/52 Obsazeno

37/52 Obsazeno

Nějak nestíhám, témata mi utíkají. Většinou mám i nápad, ale chybí čas nebo modelové na realizaci. Dneska jsem alespoň využila  Dny marianne. Alespoň něco trochu příjemného v celém odpoledni obcházení obchodů, zkoušení a dohadování.

Frederik Backman - Tady byla Bitt-Marie

Anotace z DK:
Nejhezčí věc, kterou můžete o vesnici Borg říct, je to, že leží u silnice. O Britt-Marii zase někdo řekl, že je pasivně agresivní, zpomalená a ukňouraná bába. A to není hezké vůbec – i když možná ne úplně nepravdivé. Britt-Marie po čtyřiceti letech manželství opustila město a manžela, který ji podváděl, a přijela do Borgu. Borg zasáhla finanční krize a nechala po sobě jen cedule s nápisem „Na prodej“ a pizzerii, která je cítit pivem. Britt-Marie nesnáší fotbal. Fotbal je to jediné, co v Borgu zůstalo. Tohle nevypadá na začátek krásného přátelství, to rozhodně ne. Ale když děti z fotbalového týmu v Borgu potřebují trenéra tak zoufale, že se nakonec rozhodnou přijmout kohokoliv, tak je detaily jako třeba ten, že ona opravdu, ale opravdu dělat kouče nechce, nezajímají. Tady byla Britt-Marie je román o tom, jaké to je mít předsudky (ne že by Britt-Marie nějaké měla, to samozřejmě ne), o ukládání příborů ve správném pořadí (vidličky, nože, lžíce, v tomhle pořadí, ale Britt-Marie na tom přece netrvá!) a o přírodě vedle silnice. Je to příběh o druhých šancích, prvních výkopech a o tom, že jedlá soda vyčistí skoro všechno

Přiznám se, že z této knížky jsem trochu rozpačitá. Zatím mě žádná z Beckmanový knih nezklamala, proto jsme se nadšeně vrhla i do této. Ale stále se mi nedařilo začíst se úplně. Chvílemi jsme si pohrávala s myšlenkou, že ji odložím, ale to jsem nedokázala. Natolik se mi pod kůži dostala. Opět mě bavil Backmanův ironický, laskavý humor. Ani v tomto příběhu není nouze o dojemné chvilky.  

34/52 Foceno mobilem

34/52 Foceno mobilem

 Pro mě oříšek. Mobilem nefotím. A to téměř vůbec. Při vybírání telefonu před hodně lety pro mě parametry fotoaparátu nebyly vůbec směrodatné. Dnes v době IG toho docela lituju. Tak jsem alespoň cvakla něco, čím jsem si udělala radost - Motivační diář od holek z A cup of style. Před koncem prázdnin totiž vždy začínám hledat diář na další rok. Protože od září se zase na mě začnou valit data a další informace ze škol a kroužků. Jsem hlava děravá, psát musím úplně všechno. A cup of style jsem neznala, nejsem přeci jen jejich cílová skupina.  Narazila jsem na ně úplnou náhodou,při hledání toho ideálního diáře.  Protože právě ten jejich mi připadá geniálně poskládaný. Včera večer jsem si ho vyzvedla a od té doby se s ním probírám. Mám  z něj opravdu radost, skoro se snad začnu těšit na nový rok!

35/52 Hola, hola, škola volá...

35/52 Hola hola, škola volá....

Tentokrát jsem měla naplánované, co a jak chci fotit, docela rychle. Ráno jsem si plížila do pokoje s foťákem, rychle vyfotila a pak spustila i pokřik ze zadání. David chvilku tupě civěl do stropu (to on dělá po probuzení), a pak se rozplakal. Ano, chápu, že se mu do školy nechtělo, ale zase taková tragédie to podle mě není. Avšak vyšlo najevo, že pláče proto, že ho bolí v krku. Rychlé pohlazení na čele napovědělo, že má horečku. Takže místo do školy jsme vyrazili k paní doktorce odnesli si antibiotika na 10 dní. Ach jo, a je po plánech.

Co kvetlo o prázdninách

Při pohledu z okna do dnešního téměř podzimního dne jsem si uvědomila, že jsem během prázdnin sice fotila kvítka, která mi udělala radost, ale úplně jsem zapomněla dávat je na blog. Tak si upršený den prozáříme nějakými barvami!

Samozřejmě kaktusům se vedlo nejlépe. I když extrémní vedra jim také úplně dobře nedělala. Díky jediné chybné zálivce jsem se připravila o jeden živý kámen. V největších vedrech by se totiž kaktusy zalévat neměly. Zastavují svůj růst, odpočívají. Jenže mně bylo lithopsů líto, byly scvrké, zatažené do země. Neudržela jsem se a zalila. Chyba, za kterou jsem hned zaplatila!

Fialky dostaly na frak hodně. Velká vedra jim nesvědčí, mají rády teploty do 26 st. Doma jsem měli přes 30 stabilně. A má 14 denní nepřítomnost se na nich tak podepsala. I když jsem se je snažila přistiňovat jak to šlo, spousta jich to nezvládla. Hlavně mladé rostlinky a zakořeněné lístečky. Tam mám ztráty velké. Pohrávám si s myšlenkou ještě do podzimu nějaké lístečky koupit,  uvidíme.

A na závěr jedna raritka. To není tedy můj výpěstek, ale ukázat vám ho musím. Klára si na jarní výstavě masožravek koupila rosnatku (dosera capensis). Docela se holce daří. Dokonce i vykvetla. Překvapila mě svým způsobem kvetení. Myslela jsem, že vykvete celý klas najednou a čekala s focením na ten den D. Po pár dnes jsem si uvědomila, že se nedočkám. Každý den totiž rozkvete jen jeden, vyjímečně dva květy. Takže a celém květenství jsou všechna tři stádia - poupata, rozvetlý květ i odkvetlé květy. Ke koupi dospělé masožravky dostala Klára i pytlíček semínek. Ta vysela a překvapivě jí tam nějaký "mech" roste. Jsem zvědavá, co z toho bude.