Anotace z DK:
V zapadlém koutě Londýna učí bývalý špičkový drezúrní jezdec svou vnučku Sarah tak, jak to sám kdysi dělal v elitní jezdecké škole ve Francii. Když však do jejich života zasáhne katastrofa, čtrnáctileté Sarah nezbyde nic jiného, než aby se životem protloukala sama…
Když si oblíbím autora, snažím se přečít všechny knihy. Stejně tak to mám i s britskou autorkou Jojo Moyes. Proto jsme si Krasojezdkyni opatřila hned, jak byla v knihovně dostupná. Natěšená jsem se do knihy pustila. A nemohla se stále začíst. Bylo to asi tím, že prostředí koní mi blízké není. A také čtrnáctiletá hlavní hrdinka mě příliš netáhla - mám to doma, proč si o tom ještě číst! Některá místa v knize se mi zdála hluchá, děj jakoby stagnoval a přešlapoval na místě. Konec byl velmi průhledný a předvídatelný. Byla jsem ráda, že alespoň ve finále se situace trošku zašmodrchala, a i když kniha bohužel skončila, jak jsem předpokládala, konec mi nervy trošku pocuchal. Opravdu se zaujetím jsem četla posledních zhruba 50-60 stránek. Pro mě je to zatím nejslabší autorčina knížka. Ale chápu, že to tak nemusí mít každý. Určitě tuhle kniha uchvátí Kláru - koně spolu s francouzštinou bude ten pravý mix pro ni.
V tomto s Vámi dokonale souzním:-)
OdpovědětVymazatDěkuji, jsem ráda, že se s někým shodnu. Poslední dobou má skoro pocit, jako bych šla proti všem :-)
VymazatHezký večer!