neděle 23. října 2016

Téměř měsíc

...jsem nic nenapsala. Už bych si asi měla zvyknout, že prostě nejsem schopná nějaké pravidelnosti. Mám pocit, že mi zoufale všechno chybí. Nejen onen zběsile pádící čas, ale hlavně síla, energie, vůle.. Co se mnou?!
Chtělo by to alespoň rychlé ohlédnutí. Ale ona i ta skleróza nějak začíná nějak pracovat. Snad podle fotek dám něco dohromady.

Příjemné odpoledne v Havlíčkových sadech - Vinobraní na Grébovce. Krásné počasí, program pro děti, ale moc, moc, moc lidí.  Druhý den jsem se dočetla, že byl překonán dosavadní rekord v návštěvnosti. To bych si opravdu odpustila, lovec rekordů nebyl. Všude bylo spoustu lahůdek a lákadel, ale fronty mě natolik odradily, že jsem si nekoupila ani ten burčák, na který jsem se chystala.Ale zbytek rodiny byl spokojen, jen ta protivná asociální matka jim to trochu kazila.

                            







Na jeden z dalších víkendů jsme se rozdělili. Zatímco my s Klárou zůstaly doma, kluci vyrazili do Lešan na Dětský den do Vojenského muzea. David přijel tak nadšený! Skoro mě děsí, jak ho vše, co se týká zbraní, armády a války zajímá a vzrušuje.





Nezanevřeli jsme ani na kulturu. Zvládli jsme první koncert Klářiny flétnové třídy.





A tenhle víkend ve znamení baletu. Opět bylo trochu dusno, omítly jsme totiž s Klárou její účast se sólem. Na rozdíl od pana učitele si nemyslíme, že 3 týdny tréninku jsou dostatečné. Tolik času totiž Klára na své sólo měla, protože stále nebyl čas nějaké sólo ji přidělit. Muselo se totiž nejdřív vybrat pro jiné. Počítaly jsme tedy pouze s nedělní skupinovkou - Valčíkem hodin z baletu Coppelie.



Za něj dnes bylo Čestné uznání za 5. místo. 

Ale v úterý večer mi volal pan učitel, zda by Klára ve středu nemohla být o půl hodinu dřív na hodině. Rozhodl se totiž, že bude dělat ještě Pas de trois z Paquity. Prskala jsem, ale bylo mi jasné, že kdybych to nedovolila, Klára by si už nic moc zajímavého nezatancovala. Takže zkoušeli opravdu pouze jednou, podruhé už to bylo naostro před porotou. Výsledkem bylo Čestné uznání za 5. místo. Musím říct, že jsem se při jejich vystoupení docela styděla. Jako parodie na balet docela dobrý, ale myslet vážně to snad nikdo nemůže. 




Jsem ráda, že už to hrůzu máme za sebou!


Doufám, že dostanu nějaký impuls a začnu zase přispívat pravidelněji. Nějak bych vůbec potřebovala přeorganizovat nastavení svého vnitřního já. Stále si připadám jako ve vleku a někde cestou ztrácím to, co jsem doopravdy já. Nevím, jak z toho ven.

8 komentářů:

  1. Dopřej si něco jen pro sebe :)
    Přeji hezký den!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bych asi opravdu potřebovala, nějaký čas jen sama pro sebe, někde úplně mimo....

      Vymazat
    2. mám to letos taky tak a vůbec netuším jak z toho ven.

      Vymazat
  2. Byli jste v neděli? My taky, poprvé bylo solo, ale jsme nejmladší ve skupině 4A, takže Terezka z umístěním nepočítala, a byla docela v pohodě, v klidu.
    Pavel

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, byli. Byly jsme nakonec bohužel oba dny. 4A jsem viděla až od poloviny, to mi bohužel Terezka utekla. Příště si jí musím ohlídat :-) Chystáte se na Korunku?

      Vymazat
    2. Nechystáme, zatím to vypadá, že soutěže budou až na jaře, domácí Hradec, a Pardubice, jak mi tady s oblibou říkáme Hradec-venkov :-) :-) ale pššt, Pardubáci to neradi slyší :-) :-), oni to říkají jinak

      Vymazat
  3. Ali, naprosto tě chápu a rozumím ti. Taky mi připadá, že události a samotný čas nějak běží rychleji, než bych chtěla...
    Klárka je skvělá!
    Přeji hezké a hlavně klidné dny, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju, Helenko. A Klára je občas (teď nějak častěji) i na zabití :-)

      Vymazat

Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!