Křivoklát

Na Křivoklátě jsme  ještě v kompletní sestavě nebyli. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli nikam moc daleko, byla volba jednoduchá. Po příjemné návštěvě Karlštejna jsme byli natěšení. Překvapení přišlo hned u pokladny. Nabízeli zde 3 okruhy hradem. Na informačních cedulích se však dala vyčíst jen délka prohlídky a cena vstupenek. Nikde nebylo uvedeno, co který okruh zahrnuje, v čem se liší. Paní na pokladně nám vysvětlila, že hlavní věž je v rekonstrukci, okruhy jsou pozměněny a jim se nechtělo kvůli jedné sezoně vše vypisovat.  Hmm... kdyby kvůli týdnu, to pochopím, ale kvůli celé sezoně...? Vybrali jsme si tedy okruh, který měl trvat 80 min. Ten nejdelší, 100 minutový, bych asi nevydržela, zhruba po hodině pomalého pocházení a postávání totiž obvykle omdlévám. Tohle jsem doufala, že vydržím, i když to bylo hodně na hraně.  Zvolili jsme správně, okruh zahrnoval všechny důležité části hradu. Bylo moc příjemné, že na prohlídku jsme šli jen my 4 a jeden manželský pár. Takže vše svižně odsýpalo.

Když jsme si prošli hrad a okolí, vyšli jsme si do křivoklátských lesů. Kolem hradu vede naučná stezka. V plánu jsme měli také lesní hřiště, na které jsme četla na internetu jen nadšená hodnocení. Zase takový zázrak to nebyl. Ale nikdo tam nebyl, lanovky vypadala bytelně, tak jsme si také zajezdila.
                                           

Když jsme se večer vrátili do Prahy, byli jsme překvapeni, jaké vedro je v Praze. V lesích jsme to tak tragicky nepociťovali. 

Divoká Šárka

...je naším oblíbeným úkrytem, když v Praze uhodí vedra. Mezi stromy a skalami je příjemně. Máme už vyšlápnutý "náš" okruh, ze kterého jsme ani letos neslevili. Jen hostinec Dívčí skok jsme vynechali. Mají mít otevřeno od 14, my dorazili ve 14:10 a stále zavřeno. Jejich chyba, přeci nebudeme stát za zavřenými dveřmi.

Vyhlídku jsme samozřejmě nevynechali. A tamhle bydlíme. Jak jsou ty dvě výškové budovy vedle Žizkovské věže.

Nad hlavami nám startovala letadla. Je vidět, že sezona ještě trvá, létali snad každé dvě minuty.

A takováhle fešanda nám šla přes cestu. Kdo ví, jaký fešák z ní bude? Já tedy zatím ne, tak to není soutěž o ceny :-)

Na Karlštejn

...chtěly děti už dlouho. Noc na Karlštejně je u nás docela oblíbený film, Kláru díky šikovné paní profesorce začal bavit dějepis a ani David nezůstal oslavami narození Karla IV. nedotčen. Já se stále bránila. Že nemám ráda velké davy lidí už určitě všichni víte. A v paměti jsem měla poslední návštěvu Karlštejna před mnoha lety, kdy davy lidí proudily od hradu i k hradu a Václavské náměstí proti tomu působilo jako prázdný plácek. Do toho se mi opravdu nechtělo. Ale nakonec jsme se zlomit nechala. Jeli jsme vlakem, protože náš světově zcestovalý David ještě nikdy vlakem nejel! Tak si to také musí přeci užít.

Dnes jsem byla příjemně překvapena, dokonce několikrát. První příjemné překvapení byla cesta vlakem. Také jsem už ve vlaku neseděla hodně dlouho. Nevím, zda takhle vypadají všechny spoje, ale cestování City Elefantem je více než příjemné. Všude čisto, klimatizace, hlášení stanic... pro mě opravdu milé překvapení. Další pak na mě čekalo na samotném Karlštejně. Nechci říkat, že tu bylo liduprázdno, ale rozhodně jsme se nemuseli prodírat nějakými masami lidí. Nepotkali jsme ani jeden turistický autobus. Před pokladnou jsme si vystáli frontu, ale vcelku přiměřenou. Skupina 60 lidí a prohlídce sice byla hodně těsná, ale dalo se to zvládnout. Překvapivě skupina byla vcelku ukázněná, i děti (cizí i moje) zaujaté výkladem byly hodné. Sice jsme se od některých návštěvníků dozvěděla takové perly, jako že originál Svatováclavské koruny je uložen ve Vídni, ale alespoň jsem se pobavila. Příjemně mě překvapila i Klára, byla celou dobu prohlídky v obraze, na dotazy slečny průvodkyně odpovídala správně (sice potichounku jen mně do ucha, přeci nebude mluvit před tolika lidmi), ale bylo vidět, že jí v hlavě něco z hodin dějepisu opravdu zůstalo. 

                            

Dnes tedy téměř dokonalý den!

Prázdniny bez ZOO...

... by pro nás nebyly ty správné prázdniny. A tak byla stanovena dnešní sobota jako ideální den - všichni zdraví, tatínek není v práci, počasí pěkné, v sobotu se jede.
V sobotu ráno zataženo, podle radaru nad Prahou prší. Studovali jsme meteomapy, výpočty radarů - po deváté ranní se vyjasní, pršet nebude. Dobře, jdu balit. Přišel David, slzy jak hrachy - moc ho bolí hlavička. Měřím teplotu - 35,8 - téměř podchlazený - migréna jak vyšitá.Uložila jsem ho s obkladem a nurofenem do postele a jdu zase vše vyndat a uložit do ledničky. Při tom jsme lamentovala, jakou máme ale letos smůlu. Avšak po hodině David vstal, že je hlava dobrá a může se jet. Tak rychlostí blesku vše opět zabalit a jedeme. Doufám, že mě neukamenujete za množství fotek, ale nemůžu si pomoct. Komentáře asi netřeba...

Viděli jsme všechna zvířata, která jsme vidět chtěli. Hlavně všechny nové přírůstky. Nenechala jsem se odradit neskutečnými davy lidí a prostě si to užívala. Chvílemi jsem si musela místo na alespoň trochu slušný záběr doslova vybojovat. Některé fotky jsou focené přes sklo, takže to není úplně ono. Měli jsme mimořádné štěstí. U hrabáčů kapských byla část expozice zakryta. To bychom ale nebyli my, abychom se nepokusili alespoň škvírkou něco zahlédnout. A zahlédli jsme - mládě, které se právě narodilo. Podle informací, které jsme si teď našla na FB, bylo mu asi hodina a půl, když jsme opatrně šmírovali, jak ho přikládají na kojení. Tak držíme palce, ať všechno klape, jak má!

Krčský les

... je ověřeným cílem naši letních toulek. Máme zde náš oblíbený devítikilometrový okruh. Myslela jsme si, že když už jsou děti velké, za půl dne budeme doma.

Ale protože je stále třeba prolézt a vyzkoušet všechna lesní hřiště, opět jsme tu vydrželi téměř celý den.

Protože mě ráno zradila technika i v podobě tatínkova foťáku (můj je v opravně a než ho půjdu vyzvednout, budu muset asi  vyloupit banku), půjčila jsem si jen Klářin pidifoťáček, se kterým to prostě neumím, takže fotky jsou jen ilustrační.

Rybník U labutě dostál svému jménu a zmínění ptáci se hrnuli omrknout, co jsme jim přinesli. Měli smůlu, rybník je už na konci naší cesty, takže bylo vše snědeno.

A takhle to dopadne, když slepě důvěřuju dětem, že si hrají a ony se zatím kolem mě plíží s foťákem :-)