Letem světem...

S hrůzou zjišťuji, že se mi z toho tady stává pomalu měsíčník. Ale nějak nebyla chuť...

Co jsme tedy za uplynulý měsíc dělali?

Bruslili jsme. Davidovi jsme koupili nové brusle, tak se snažil. A jde mu to docela dobře. To je u něj obzvlášť důležité. Kdyby mu to nešlo (nebo měl pocit, že mu to nejde), už by na led nechtěl.

Zvládli jsme posledního Klářina Louskáčka. Klára konečně mohla tancovat pas de trois. Video je z prostorovky. Takhle to totiž vypadá, když se děti sejdou poprvé až před představení. S druhou holčinou Klára zkoušela naposledy v srpnu, s tím hochem asi 2x v hodině (ale zase bez té slečny). Takže to byla doslova jejich premiéra. Na představení už to vypadalo o fous lépe, už se občas i sešli. 

  Trochu jsem korálkovala. Výsledkem jsou dva náhrdelníky a jeden náramek.

                       


                        


                                   



 Ve čtvrtek nám obě děti udělaly radost vysvědčením. Obě donesly samé jedničky. David tedy z češtiny s odřenýma ušima, ale jsme docela ráda, že mu jí paní učitelka dala. Určitě ho k práci budu lépe motivovat tím, že musí paní učitelku přesvědčit, že si ji zaslouží, než kdyby měl si měl vylepšit dvojku. Na něj snad budu potřebovat nějaký kurz strategie, tak lehce se zasekne a pak s ním nikdo a nic nehne. U Kláry byla radost z vysvědčení obrovská, na podzim by mě ani ve snu nenapadlo, že by jí to na gymnáziu mohlo jít tak dobře.
Radostné oslavy nám bohužel zastínila nemoc mého tatínka, jeho náhlý převoz RZ do nemocnice a nyní čekání na operaci. Nebudu tvrdit, že nemám strach. I já se potýkám se zdravotními problémy, takže v téhle oblasti nálada pod bod mrazu. Ale zase bude líp, musí....!