Louskáček bez Louskáčka

Stalo se již každoroční tradicí, že o vánočních prázdninách chodím s dětmi a maminkou na představení Louskáčka. Letos nás čekal nový - Louskáček a Myšák Plyšák. V době, kdy jsem vstupenky kupovala, netušil nikdo, jak bude novinka vypadat. Jméno choreografa  - současný dosluhující šéf baletu Petr Zuska - nám však strach nahánělo a že nemůžeme čekat klasické provedení bylo nad slunce jasnější. Po premiéře jsem od známých i lidí z baletu slyšela, že je to nejhorší provedení Louskáčka, které kdy na celém světě viděli. Nejsme asi úplně ten pravý, kdo by měl představení hodnotit. Klasického Louskáčka totiž příliš ráda nemám, takže jakékoliv změny vítám vcelku pozitivně. Fakt, že hlavní postavou představení není Klárka ani Louskáček, ale dvě oživlé bronzové sochy, jaké známe z centra města, by mi nevadil. To že v představení není žádný Louskáček ale Louskáčkyně (že by snaha o gendrovou vyváženost?) , která je zápornou postavou a Myšák naopak postavou kladnou, bych asi také přes srdce přenesla. I často kritizovanou minimalistickou scénu, kde sami tanečníci neustále stěhují a posunují kulisy bych také rozdýchala. Ale co mě hodně, ale opravdu hodně mrzelo bylo, že jsem si neužila balet. Celé představení je postavené  v jakési neoklasické až klasické choreografii, ale takové, že by jí s prstem v nose zatančili studenti třetího ročníku konzervatoře. Na takovou choreografii je souboru Národního divadla opravdu škoda. Troufnu si tvrdit, že pas de deux mají náročnější děti v  naší baletní škole. Snad jen u závěrečného adagia začíná mít člověk pocit, že je opravdu na představení naší první scény. Pro malé děti je myslím představení velmi dobře udělané, velmi srozumitelné. Z nás všech byl také nejspokojenější David, který celou dobu vše bedlivě sledoval a královsky se bavil. Já s Klárou jsme k představení měly výhrady spíše k taneční stránce než ke stránce obsahové. A moje maminka, která je zatížená na čistou klasiku a tvrdí, že klasické balety se mají nechat beze změn, na své experimenty necht' si choreografové vymyslí balet nový, byla téměř znechucena  a o přestávce by šla nejraději domů.
My se na vlně Louskáčka, ovšem toho klasického bez úprav, povezeme ještě větší část ledna, protože
23. ledna bude ještě poslední představení Klářiny školy.