Klára také šije

Klára už je dva týdny doma. Začala s nějakou virozou, ale po šesti dnech horeček a dávivého kašle se propracovala k antibiotikům. Když už nic jiného, jedno pozitivum by se na chorobě našlo. Měla alespoň čas dokončit rozešité resty. A že jich má ještě víc než já! Neskromně musím říct, že to má pěkné. Barvy opět lepší než já :-)

7/52

7/52 (týždeň siedmy) - MODRÁ

Modrá .... aneb naše barevné sídliště.

5/52

5/52 (týždeň piaty) - NIEČO, ČO NEMÁM RADA/RÁD

Ač to možná tak nevypadá, na projekt 52 jsem zatím nezanevřela. Jen nějak nejsou nápady, proto mi něco chybí. Dnes dopoledne mi bylo jasné, co nemám ráda - dodělávání úkolů, když jsou děti nemocné. Teď momentálně marodí oba, tak si to užiju. Klára je zatím spokojená, že  má horečku a bolí jí hlava, takže rozhodně nic dělat nemůže. Davidovi je už relativně dobře, takže ten se z toho nevykroutí.

Učím se

Myslím, že jsem se tu zatím nechlubila, že mi Ježíšek přinesl vysněný nový foťák. Ono se zatím nebylo moc čím chlubit. Jsem totiž ostuda - bojím se ho , nevím, co s ním. Uložila jsem ho do skříňky a mrkám na něj. Dnes  jsme to opatrně zkusila. Jen tak pomalinku si ho osahat. Fotila jsem, na co mi oko padlo. S Rozinkou jsou fotky nejlepší.

Poslední Růženka

Poslední ... ufff.... Klára poprvé větší sólo - prostřední Růženku. Pro nezasvěcené - aby mohly tancovat umělkyně všech věkových kategorií, měla naše škola 3 Růženky. Klára se připravovala opravdu pečlivě, stálo nás to dost času. Ale myslím, že se hodiny na sále vyplatily, docela se jí to povedlo. Až na vyzutou špičku, ale i to ustála se ctí. Fotky máme samozřejmě jen z prostorovky, hádejte, kdo měl dozor. Ale přísahám, že opravdu naposledy! Nechtěla jsem ho ani tentokrát, chtěla jsem Kláru vidět z hlediště. Převleků tam bylo málo, navíc časově také vycházely dobře, takže by se zvládla převléknout v klidu sama. Jen na připevnění korunky potřebuje pomoc, to sama nezvládne. Domluvily jsme se, že jí pomůže "někdo" z dozoru. Jenže na poslední hodině před představením jsem zjistila, že na dozor není nikdo. Prima, ještě že v naší třídě je asi 15 holek. A všechny mají rodiče!
Měla jsem velkou radost, že se na nás přišla podívat Jana se Zuzkou. Mám moc ráda, když mi ty virtuální postavy vstoupí do života reálného. Nebyl moc čas na povídání, věřím, že si to příští týden u korálků vynahradíme.

Je nás víc

Dnes k nám přicestovala až z Moravy malá  Rozinka. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že by Jondu nějakou kamarádku chtěla. Tak uvidíme, jak to bude holkám spolu klapat. Rozinka je z Jondy naprosto nadšená, pořád za ní běhá, nehne se od ní. Jonda je trošku rozpačitá. Je přeci jen už zvyklá na svůj klid. Jenže jakmile se natahne, že bude odpočívat, malá už po ní leze. Navíc si Rozinka asi myslí, že každá samice má mlíčko, pořád leze Jondě pod břicho a chce si cucnout. Doufám, že si holky pozice brzy a nenásilně vyjasní.

Letí to...

Nemůžu ani uvěřit, že jí je opravdu dnes 11. Přijde mi, že na oslavu prvních narozenin jsme se chystali před pár dny. Ach jo...  Všechno nejlepší k narozeninám, kočko!

Bruslení na Harfě

Na dnešní odpoledne měly děti slíbené bruslení. Konečně jsme všichni zdraví, tak jsme si to chtěli užít celá rodina. Když jsme viděla dopoledne tu vánici, tu bílou tmu, díky které nebyly vidět ani smrky na zahradě, začínala jsem o tom pochybovat. Naštěstí se počasí po obědě umoudřilo a mohli jsme vyrazit. Minule, když byl na Harfě tatínek s dětmi sám, přijeli docela spokojení. Mně se tam tedy moc nelíbilo. Asi jsem moc náročná.  Kluziště je docela malé a lidí moc a moc. Hlavně mraky malých dětí, ty mi při bruslení hodně vadí. Nejsem si na bruslích úplně jistá a děti se vždy najednou odněkud přiřítí, brusle neovládají (stejně jako já), navíc, jak jsou malé, kolikrát si jich všimnu až na poslední chvíli. Nemůžu si bruslení užít podle svých představ. Ale Klárka s Davidem si to asi užili pořádně a to je hlavní. David pořád krouží po ledu s hrazdičkou. Je sice fajn, že nepadá, ale mám pocit, že se bruslit nenaučí. Za hrazdičkou cupká po špičkách, pořádně se nesklouzne. Zkoušeli jsme to i spolu za ruku, to bylo lepší, ale to ho tolik nebaví. Je pomalejší a bojí se. Snad se to časem poddá. Ale musím se porozhlédnout po jiném kluzišti, na Harfě se mi fakt nelíbí, i když se mi manžel směje, že jsem asociál :-)

Další kostlivečci

Tahám své rozešité kostlivce ze skříně a dokončuji. Tentokrát obšitý skleněný knoflík a obšitý fimošon. Mám radost, že trošku resty mizí.
Tento týden mi utekl obzvláště rychle. Klára byla doma. Její třída jela na školu v přírodě, kam ona už tradičně nejezdí, kvůli hygienickým podmínkám, které na chatě panují. V Praze už zůstává čím dál víc dětí, tentokrát jich z Klářiny třídy nejelo 6, z 5.A dokonce 8. Ve škole se už říká, že se tato akce jmenuje ozdravný pobyt, protože po návratu si musíte doma děti ozdravit. Ale bude se tam jezdit stále. ... Příjemné volno Klára využila k přípravě na přijímací zkoušky, procházely jsme spolu nějaké testy. Nevím, nevím, dobrý pocit z toho nemám. Je velká zmatkářka a jakmile nějaký úkol z testu nevím, rozhodí jí to natolik, že už není schopná dokončit nic. Dost pochybuju, že se na zkoušky zklidní. David byl smutný, že musí do školy sám. Zkoušel to, jestli bych ho nenechala doma. Měl smůlu. Své volno si angínou už vybral. Alespoň na obědy nechodil, když už jsem stejně musela vařit. Takže mně odpadla volná dopoledne a všechna práce zbyla na noc. Už se začínám těšit na klid příštího týdne.

Květinový přívěšek

Další dodělaný restík. Květinový přívěšek z kurzu, na kterém jsme byly s Klárou před 14 dny u Darí Fejtkové. Ještě mám kostlivců plný šuplík, musím to nějak intenzivně začít likvidovat.
Jak dál s blogem jsem se ještě úplně nerozhodla. Nechám vše otevřené, nějak se to vyvrbí. Dala jsem si takové dva závazky - korálkovat a nestresovat se! Nějak bylo, nějak bude. Děti nám dělají radost. Ani jsem se tu nepochlubila, že oba přinesli v pololetí samé jedničky. Vlastně je přinesla pouze Klára, Davidovi jsem pro ně musela dojít já, byl doma s angínou. Klára se radovala moc, přece jen se tohle vysvědčení píše na přihlášku na gymnázium. Davidovi to bylo vcelku jedno. Škola opravdu není středem jeho vesmíru. Tento týden si to děti prohodily - David chodí do školy, Klára je doma. Její třída jela ŠvP, kam ona již tradičně nejezdí. Zaměřily jsem se tedy na testy na přijímačky. Nevím... Duben je ještě daleko! Musím si pořád opakovat -nestresovat se!!!

Kytičková souprava

Vím, že poslední dobou to tu více než zanedbávám. Mám z toho trochu výčitky svědomí, ale nějak nevím, jak dál. Nevím, jestli a jak v blogu pokračovat. Čas od času takovéhle pochybnosti  mívám, zatím vždy odezněly, tak tomu nechávám čas. Ono nějak není ani o čem psát. Tedy ne že by se u nás nic nedělo. Děje se toho až nepříjemně mnoho, ale jsou to věci, o kterých nemůžu a ani nechci psát.
Tak se dnes jen pochlubím sadou, kterou jsem rozešila minulý víkend na srazu Korálkové školy a kterou se mi v průběhu týdne podařilo dokončit. Dnes se na nás konečně přišlo podívat sluníčko, tak jsem jí konečně i vyfotila.