Já vím....

... flákám to tu. Nějak není čas a upřímně - ani chuť psát. Co vše se u nás událo?

1. Definitivně se s námi rozloučil můj kamarád foťák. Čekala jsem to sice každým dnem, ale i tak mě ranilo.

2. Díky tomu nemám žádné fotky z minulého víkendu, kdy jsem s Klárou vyrazily do Dubče na veletrh kreativity. Užily jsme si, Klára tvořila celý den jako divá, já pěkně provětrala peněženku. Udělala jsem pár fotek na mobil, ale nevím proč, odmítá komunikovat s počítačem i laptopem, takže nemůžu fotky stahnout. Jo, když se daří...

3. David zvládl vyšetření EEG. Přiznám se, že mi ho bylo docela líto. Byl trošku vystrašený, ležel jako hadrový panáček s gumovou čepicí na hlavě, vypadal malinko jako mimozemšťan. Když na něj paní doktorka pustila zběsile blikající světlo, říkala jsem si, že z toho bych měla migrénu i já. Na konci vyšetření se však krásně uvolnil a začal usínat :-).

4. Velmi, velmi nerada a velmi opatrně  jsme se pustila do předvánočních příprav. Nechala jsme se strhnout vánočními výtvory zkušených korálkářek a pokusila se o obšitou kouli. Líbí se mi moc, ale myslela jsem si, že to bude jednodušší. Měla jsem představu, že našiju spoustu koulí jako drobné vánoční dárky. Když jsem však jednu dokončila po čtyřech večerech, hodně si rozmyslím, jestli se pustím do další :-).

5. V neděli jsme s Klárkou a mou mamkou vyrazily na balet La Bayadere, který je nově na repertoáru baletu ND. Na premiéru jsem vstupenky nesehnala, tak alespoň hned první reprízu. Klárka byla nadšená, já už trošku méně. Ale to je dáno mými preferencemi. Jde o veskrze klasické nastudování baletu, naprostá "bílá klasika", velké sbory, klasická pas de deux. Přiznám se, že ve mě stále ještě doznívá vliv Valmonta, kterého jsou viděla zhruba před měsícem. Proto se mi toto představení zdálo zdlouhavé, děj se nikam neposunoval. Ale neberte mě vážně. Mnoho diváků jistě bude ohromeno užasnou výpravou, nádherné blyštivé kostýmy všech možných barev úplně oslňovaly. Na mě trošku kýčovité, ale určitě to k tomuto typu představení patří. Líbila se mi reakce Kláry. Některé kousky představení zná z hodin baletu. Dokonce jeden kousek tančila se svými spolužačkami tančila na soutěži jako skupinový tance a byly s ním úspěšně poslední. Když ho viděla na jevišti, chvíli koukala doslova s otevřenou pusou a pak suše zkonstatovala : "Aha!". To mluví za vše :-). 

Pokusím se ukázat se to trochu častěji. Zatím zřejmě bez fotek, opatrně se oťukávám s Klářiným pidikompaktem, který se mi nedaří ani pořádně uchopit do ruky, natož s ním něco vyfotit. Také bojuji zase s nechutí psát, ono v podstatě není ani moc o čem. Připadám si jako převálcovaná, zdecimovaná, i když se nic mimořádného neděje. Ale znáte to o tom oslovi....