Divnokytka

Před nějakým rokem si Klára na výstavě sukulentů vybrala takovou podivnou kytku. Cibulku, z toho nějaké fousky, takové jako tráva, jinak nic. Ani mě to nepřekvapilo, ona má občas sklon vybírat si takové podivnosti. Kytička se jmenuje Albuca. V knize mezi sukulenty jsem jí nenašla, proto jsme moc nevěděly co s ní. Zvolila jsme svou obvyklou taktiku - občas zalít, moc si jí nevšímat. Jen přes zimu jsme jí neodnesla na zimní stanoviště, ale nechala v pokoji a občas zalila. Na druhý rok nám cibulka vytvořila spoustu malých cibuliček. Rozsadila jsme se a čekala. Teprve letos na podzim jsme na ní na internetu narazila a zjistila, že blíže než k sukulentům má třeba k hyacintům. A chce i stejný způsob pěstování - přes léto vyndat ze země, zabalit a dát do chladu. V létě do chladu  - chachacha! Bylo mi jasné, že u nás tedy bude jen tak vegetovat, když nemá správné podmínky. Proto mě velmi překvapilo, když jsem zjistila, že ta prvotní nejstarší cibulka kvete! Tedy taky tak zvláštně, nenápadně. Jsem odhodlané zajistit jí ty nejlepší podmínky, takže v létě se pokusím zajistit jí klid. Kde seženu chladnou suchou místnost se mě neptejte, tak daleko v myšlenkách ještě nejsem. Kdyby vás něco napadlo, nápady sem! A kdyby měl někdo zájem, máme zase spousty další malých cibuliček, dělí se jak draci. Ráda se s vámi podělím!

8/52

8/52 (týždeň ôsmy) - MUŽ alebo MUŽSKÁ ZÁLEŽITOSŤ

Na dnešní téma mi David hned ráno nevědomky zapózoval. Vrtačka z elektrického Merkuru teď u nás vede.

Soutěžím

Před týdnem na FB děvčata z jedné korálkářské skupiny vyhlásily soutěž "Když dva dělají totéž, není to totéž". Myšlenka této soutěže se mi moc líbila. Každý si mohl vybrat jedno ze čtyř nabízených témat. Poté mu byla přidělena parnterka do dvojice a zaslán návod. Každý má svůj úkol zpracovat přesně dle návodu, v libovolné barevné kombinaci. Fotky hotových prací budou zveřejňovány vždy v zadaných dvojicích. Vítězky budou určeny losem. Moc ráda srovnávám, jak se jeden výrobek  mění v různých barvách. Měla jsem obavy, zda časový limit zvládnu, mám toho teď opravdu dost. I rozpracovaných korálkových výrobků (neboj, Silvi, na tobě také pracuji!). Ale soutěž byla více než lákavá, tak jsem se přihlásila. Vybrala jsem si celliny spirálu, tu jsem ještě nešila, tak ať se naučím něco nového. Měla jsem obavy, zda nebude moc těžká, ale překvapila mě, jak báječně se šila! Fotku svého náramku jsem už odeslala, teď s napětím čekám, co vytvoří moje partnerka.

Korálkový sraz

Pravidelné srazy Korálkové školy konané jednou za měsíc jsou vždy velmi příjemná záležitost. Pokud to jen trochu jde, snažíme se s Klárou na ně dorazit a strávit pár hodin se stejně "potrefenými" lidmi. Ani tato neděle nebyla výjimka. Bylo to jen organizačně složitější. Vzhledem k nemocnému tatínkovi jsem neměla hlídání pro Davida. A tak chudák moje maminka neměla volnou ani neděli, na odpoledne jsem tam Davida odložila. Tentokrát jsme si s Klárou vyzkoušely práci s novými korálky - pellet. Klárčiny náušnice jsou ty modré.

První kulatiny

V tomto týdnu oslavila Klárka své desáté narozeniny. Oslavila je nadvakrát. První, taková spíše symbolická minioslava se konala ve čtvrtek. Přišly k nám dvě Klárčiny nejlepší kamarádky . Fotit se nesmělo, tak jsem měla smůlu. Ale myslím, že si to holky užily, tvářily se nadmíru spokojeně.
Rodinná oslava byla naplánována na dnešní odpoledne. Bylo v plánu, že k nám dorazí babička s dědou a bude se slavit ve velkém. Podle toho jsem také chystala občerstvení. Včera do noci jsem dělala dort, vařila na dnešní den oběd (dnes dopoledne jsem byla s Klárkou na baletu, tak bych to nestihla), připravovala několik druhů pomazánek. Ráno však tatínek vstal přemožen viry a opět ulehl. Bylo třeba plán oslavy pozměnit, protože rušit jsem jí nechtěl ani kvůli Klárce ani kvůli plné ledničce. Nezbylo tedy než vše zabalit a převést k babičce a dědovi. Klárka byla smutná, že slavíme bez tatínka. Ale uznala, že je to lepší než od něj chřipku chytit a být nemocná. Až se tatínek vyléčí, určitě si to spolu vynahradí, takže další oslava jí vlastně ještě čeká. Užili jsme si u mých rodičů velmi příjemné odpoledne. Klárka byla z dárků i dortu nadšená.

7/52

7/52 (týždeň siedmy) - PÁRNY a/alebo NEPÁRNY

Vzhledem k tomu, že tento týden byl u nás ve znamení oslav prvních Klárčiných kulatin, sudý počet svíček na dortu byl pro mě jasným naplněním tématu.

6/52

6/52 (týždeň šiesty) - ŠPORT 

Doufala jsem, že během pobytu na horách se mi podaří nafotit něco sportovnějšího. Nedařilo se. Tak alespoň tahle fotka jako důkaz, jak těžké bylo letos provozovat na horách zimní sporty.

Dny letí..

... rychleji, než bych si přála. Každé ráno si promyslím a naplánuji, co musím, co bych ráda. Nadechnu se, že tedy jdu na to ... a když vydechnu, je večer a já si říkám, kam se všechny ty hodiny poděly. Určitě to znáte také. Na blog mi už nějak čas nevychází. Je také pravda, že se neděje nic mimořádného, co bych musela nutně zaznamenat a zveřejňovat :-).
David byl na ORL uznán za zdravého. Jen prý vnitroušní tlak se ještě do normálu nedostal. Máme přijít koncem února na kontrolu s tím, že by bylo dobré, aby byl zdravý, aby sliznice měly dost času zregenerovat a oplasknout.  To je tedy rada nad zlato - v těchto dnech mám pocit, že každý, s kým mluvím, si stěžuje na nějakou virozu - ať už respirační nebo střevní. Ve školce je od vánoc stále spále, prý se to tam nějak točí. Že by nějaký bacilonosič? Zkrátím to - mám Davida doma, k jeho velké radosti. Řekla jsem, že tedy ale do prázdnin, potom už jde, i kdyby ve školce byl mor. Takže velkou část dne prožijeme spolu procházkami, naštěstí je docela slušné počasí. Pracujeme na nějakých úkolech, hodně čteme. Také musíme cvičit dýchání nosem. To je děsně fajn, když je pod dozorem a myslí na to, dýchá krásně. V okamžiku, kdy se otočím nebo se začne věnovat něčemu dalšímu, dýchá hned pusou. Nevím, jak na to. Zalepit mu pusu? Tento týden nás čeká logopedie, ale myslím, že se jdeme v podstatě jen rozloučit, protože už mluví nádherně.
Klára začala se sobotními baletními tréninky, to jsme moc volných víkendů věru neměla. Chystá se na oslavu narozenin. Sice plánovala jen tu rodinnou, ale už se rýsuje i taková pidioslavička s kamarádkami. Jsem z toho radostí bez sebe, ale co by člověk pro své milované dítě neudělal!
Takže jak vidíte, vcelku nuda a pohodička. Kam mi tedy mizí ty hodiny času?!?!

Náušnice modré květinky

Došila jsem další úkol z Korálkové školy. Již lednový, takže skluz téměř dohnán. Na únorový mám objednaný materiál, někde se ale zatoulal. Tak to dopadne, když se spolehnu na Českou poštu. Ale šít co mám, ručky mi ladem ležet nebudou :-).
Náušnice se šily moc hezky. Jen je tam malá úprava oproti školnímu návodu. Ten jsem totiž původně špatně pochopila a  nakonec jsem ale zjistila, že se změnou se mi náušnice líbí víc. Ještě v jedné věci mi tento úkol udělal radost. Ověřila jsem si totiž, že jsem se už opravdu něco naučila. Když jsem vloni v létě měla obšívat rivolku, byla jsme zpocená až, až.... no víte kde :). Několikrát jsem to párala, vzteky bez sebe, rivolka nedržela. Pak jsem obšívala ještě několikrát, vždy s menším počtem špatných pokusů. U těchto náušnic se mi obšití podařilo hned. Na první pokus rivolka zapadla do mističky jako ulitá.

5/52

5/52 (týždeň piaty) - TROJUHOLNÍK(Y)

Jako vždy při přečtení nového tématu - v hlavě pusto, prázdno. Napadl mě tavený sýr, ten se ale u nás moc nevede. Trn z paty mi naštěstí vytrhla Klára svým úkolem z geometrie.

Náramek s broušenými perlemi

Dokončila jsem další úkol. Už se mi skluz zmenšuje, já to dohoním!!! Mám ráda hnědou barvu, proto jsem si vybrala mix, kde jsou její různé odstíny.