Žleby

Prázdniny kvapí do svého závěru a my si uvědomili, že jsme letos nenavštívili žádný zámek. Sedli jsme nad mapu, vybírali , chtěli jsme něco, kde nehrozí ty děsivé davy lidí. Nakonec jsme vybrali zámek Žleby. A byla to výborná volba. Zámek má v rekonstrukci fasádu, takže moc fotogenický není, ale to byla snad jediná chyba na kráse.

Zámek jsme prošli opravdu úplně celý, zakoupili jsme si vstupenky na dva okruhy. David mě velmi příjemně překvapil. Myslela jsem, že zvládne jednu prohlídku a bude zlobit. Plánovala jsme tedy, že na druhý okruh nepůjdu a počkám s ním v parku. On ale moc chtěl i na ten druhý, nutně totiž potřeboval vidět zbronici. A je pravda, že zbrojnice by mu k úplné spokojenosti stačila, půl dne by tam klidně vydržel. I vystoupení šermířů, které bylo součástí prohlídky, ho ohromě nadchlo. Nevím, kde se v něm to nadšení pro zbraně bere.

Odpoledne jsme vyrazili do zámecké obory, která se pyšní chovem bílých jelenů.

Nejen jeleni, ale i mufloni, srnky, prase divoké, volavky, čápy zde byli k vidění. Já si vychutnala obzvláště toho čápa, takhle zblízka jsme ho ještě snad nikdy neviděla. Tatínek s Davidem a Klárkou se vyřádili u divočáků, kteří nadšeně jedli z ruky pampelišky a divoce se chovali jen vůči sobě právě v boji o šťavnaté lístky.

 Měli jsme štěstí a stihli jsme neplánovaně i cvičení dravců s odborným výkladem.Víme už například, že výr velký létá naprosto neslyšně díky svému peří, orel mořský má nesmáčivé peří a navzory svému jménu žije v blízkosti rybníků, luňák hnědý je výborný vzdušný akrobat a orel skalní umí být pěkně náladový.

Teď nám jen zbývá doplnit si vzdělání v oblasti filmových pohádek, protože když na nás paní průvodkyně vychrlila, jaké pohádky se zde točili, zjistili jsme, že jsme neviděli asi jednu.