Jedenáct

Před časem i ke mně doputovala od Ivany anketa "11". Dala jsem si trochu načas, než jsem vymyslela odpovědi na její všetečné otázky. Taky jsou:


1. Proč sis založila blog?


Blog jsem založila jako deníček naší rodiny. Ráda se zpětně probírám fotkami, přemýšlím, co jsme kdy dělali, jak se děti změnily… Blog mi připadal (a stále připadá) pro tento účel jako přehledný formát.

2. Nejvýznamnější událost tohoto roku.

Tento roky byl pro mě plný nejrůznější událostí, některé byly významnější, některé méně významné. Ale obecně je pro mě významná každá událost týkající se naší rodiny, byť se pro okolí může zdát naprosto bezvýznamná.

3. Co pro Tebe znamenají nadcházející svátky - vánoce?

Říká se „ Vánoce jsou svátky klidu“. Pro mě to není jen fráze. Vánoce pro mě opravdu znamenají klidné posezení s rodinou a přáteli. Užíváme si, že nikdo nikam nemusí, že prostě můžeme jen „být“.

4. Už máš připravené všechny dárky?

Nemám. Většinu už ano, část i zabalenou, ale ještě pořád nějaké maličkosti chybí.

5. Setkala ses již s někým z blogové scény?

Ano, měla jsme to štěstí, že jsem se mohla, byť chvilkově, setkat s paní Jitkou Neradovou. Nebyl bohužel čas na dlouhé řeči, ale věřím, že to nebylo setkání poslední a bude šance to napravit.

6. Kdo Tě v životě nejvíce potěšil?

Nejvíc mě těší (ale i rozčilují) moje děti. Každá jejich radost je pro mě velkým potěšením.

7. Nejoblíbenější pohádka a proč?

Mám moc ráda Stvoření světa Jeana Effela s nezaměnitelným hlasem Jana Wericha. A jsem ráda, že jsem toto své nadšení přenesla i na děti.

8. Vysněné povolání.

Letuška .Ale vzhledem k věku jí už nebudu.

9. Ideální den.

Jsem sama doma a nemusím vůbec nic. Jen tak se povaluji, čtu si , dělám jen to na co mám chuť a nemusím vůbec nic. Ale nevím, jestli bych to vydržela celý den. Asi ne.

10. Máš svůj talisman?

Vlastně už ne. Mnoho let jsem nosila na krku zlatý křížek. Měla jsem pocit, že bez něj to nepůjde, všude jsem ho musela mít. Až se mi podařilo řetízek přetrhnout. Asi dva měsíce měsíce chodím bez něj a zjišťuji, že to také jde!

11. Nemohu se nezeptat - nejoblíbenější knížka?

Čtu moc ráda. Ale jmenovat jen jednu knížku je pro mě těžké. Jako dítě jsem milovala Pipi a když jsem jí nedávno četla dětem, zjistila jsem, že mě pořád baví.



Napsat 11 zajímavostí o mně je nadlidský úkol. Vždyť na mně není vůbec nic zajímavého! Tak alespoň věci, které jsou pro mě typické. Pořadí je čistě náhodné, není v něm žádný význam. Píšu přesně tak, jak mě to napadne :-) :

1. Miluju svou rodinu
2. Jsem nervozní, netrpělivá, občas vzteklá.
3. Ráda chodím do divadla, mým zamilovaným žánrem je balet.
4. Mám ráda červené víno a knihy (klidně dohromady).
5. Ráda si "hraju" se dvými kytičkami, pěstuju orchidee, kaktusy a sukuletny.
6. Jsem typická sova, klidně v noci pracuju do dvou hodin, ale ráno v půl sedmé vylézt z postele mě  stojí    moc sil.
7. Ráda cestuju a objevuju nová místa.
8. V podstatě se bojím objevovat nové lidi. Jsem introvert a promluvit před více než dvěmi osobami mi dělá velké potíže.
9.Ráda vařím, ráda zkouším nové recepty, stará osvědčená klasika mě příliš "neber".
10.Nejsem manuálně příliš zručná a velmi obdivuji lidi, kteří dokáží rukama něco krásného vytvořit. Jsem opravdu ráda, že "ruce" nezdědila Klárka po mně. ( Mám obavy, že David ano).
11. Nesnáším hloupost, aroganci, povýšenost, nafoukanost, surovost.

A vymyslet 11 otázek? Ufff...

1. Čeho si na lidech nejvíce ceníš?
2. Co tě naopak na lidech dokáže nejvíc rozčílit, naštvat?
3. Čeho se bojíš?
4. Čemu se dokážeš statečně postavit?
5. Pes nebo kočka?
6. Steak nebo salát?
7. Pivo nebo víno?
8. Hory nebo moře?
9. O co jsi si napsala Ježíškovi?
10 . Bez čeho si nedovedeš svůj život představit?
11. Co bys nejradši ze svého života vyškrtla nebo alespoň radikálně změnila?

Dalších 11 blogů delegovat nebudu. Vím, že mnoho z vás dostalo různé otázky z několika stran. Také vím, že všechny (všichni) bojujeme s čase. Budu ale moc ráda, pokud se najde nějaký dobrovolník a do mých otázek se pustí. Buď veřejně na svém blogu nebo i mě soukromě po mailu. Moc se na vaše odpovědi těším!

Pozvánka

Jako každoročně, i tento rok v předvánočním čase pořádá Klářina baletní škola představení, kde děti prezentují výsledky své práce. Pokud snad byste v sobotu zatoužili po troše kultury nebo chtěli rozšířit obzory svým dětem, přijďte se podívat. Jste srdečně zváni!
Další představení budou následovat :  8. 12. v 15:00 v Divadle Horní Počernice, 15.12. v 11:00 v Ústřední knihovně a 27.1. 2013 ve 14:00 na Nové Scéně ND.

Shirley Valentine

Právě jsem se vrátila z divadla. Jsem plná dojmů, těžko se mi třídí myšlenky. Na dnešní představení jsem byla rozhodnutá jít stůj co stůj, navzdory viroze, která se o mě od včerejška pokouší. Dokonce jsem celé dopoledne, kdy děti byly v ústavech, poctivě ležela a pila bylinkové čaje. I kdybych se měla nacpat práškama k prasknutí, bylo mi jasné, že dnes prostě do ABC dojdu. Jednak o bylo zase asi po dvou letech, co jsme s manželem měli jít někam spolu sami. A hlavně - Shirley Valentine se Simonou Stašovou!!!
Naštěstí jsem viry udržela v přijatelných hranicích a mohla se plně oddat hře. A že bylo čemu! Komedie o hledání sebe sama, o hledání snů z mládí nechá chladného asi málokoho. Tedy komedie - ano, většinu představení jsem se smála, ale chvílemi i plakala. Pod legrací na povrchu to totiž tak úplně sranda není. Jak já Shirey rozumněla! A to nemám ještě dospělé děti. Jak s ní budu souznít za pár let? Chvílema mě úplně mrazilo. Teď ještě do Řecka odjet nemohu, ale jednou...
Určitě je to představení, které jsem neviděla naposledy. Ráda bych na to vzala mamku, moc by mě zajímal její pohled. Přece jenom je to jiná generace, zajímalo by mě, jestli i ona to cítí stejně.

Žebráček

Konečně jsem se donutila umýt okna. Když jsem visela na okně v kuchyni, měla jsem najednu neodbytný pocit,že mě někdo sleduje. Napadla mě protivná sousedka, se kterou příliš nevycházíme. Když jsem se ale mrkla dolů, zjistila jsem že je to toulavý kocour, který občas zavítá na zahradu. Takhle upřeně na mě koukal. No nedejte mu něco!  Debrecínka mu moc chutnala :-) .

Abych snad neměla pocit, že mám všechno moc jednoduché  přímočaře naplánované , David je od pondělka doma. Klasická školková, hnusná, žlutá rýma.Upřímně, když jsem viděla děti v šatně, překvapuje mě, že tam vydržel tak dlouho. A dnes nám lehl tatínek - zánět nosohltanu, atb na 3 dny. Kdo bude další?

Mého tátu dnes operují. V této chvíli, kdy píšu, už to má snad za sebou. Ale nevím nic. Po telefonu informace nesdělují. Návštěvu v den operace na JIP nedoporučují. Až zítra. Já tam radši nepůjdu, abych nějakou infekci z domova nedonesla. Čekání na zprávy je nekonečné.

Lapmionový průvod

Jako každoročně (vlastně nevím, pokolikáté už) se konal u nás lampionový průvod. Jen díky rozsáhlé rekonstrukci Malešického parku se průvod posunul o kousek dál do lesoparku. I to možná způsobilo o něco menší účast než v jiných letech. Ale i tak to bylo fajn.Cesty v lesíčku ozářené blikajícími světýlky lampiónů působily velmi romanticky.

My jsem prožili docela náročný týden. Hlavně organizačně náročný. Nabitý program jsem zkopmlikovala střevní virozou, která mě na dva dny vyřadila z provozu. A tak veškerá práce zůstala na mé mamce a manželovi. Vše zvládli na jedničku , za  což jim oběma moc a moc děkuju.

Korálková zvířátka

Když byla minulý týden Klárka doma nemocná, pustila se po delší době opět do výroby zvířátek z korálků. Prý to budou  vánoční dárky, hlavně pro její učitele a pedagogy. Musíme k nim tedy ještě pořídit přívěsky, aby měla i praktické využití jako přívěsky na mobil či klíče. Musím přiznat, že obdivuji její trpělivost. Korálky mají průměr 2 mm, zvířátka jsou pak velká okolo 5 cm. Taková hračička já tedy nejsem :-) .

Vůně nesmírná

Dětským pokojem se začala linout "vůně" velmi připomínající veřejné toalety. Podezřívala jsem Jonáše, že si někde pokoj označkoval. Lezla jsem po zemi do všech možných i nemožných zákoutí a očuchávala. Nic. Pak jsem podezřívala děti, že mají někde schované kaštany nebo jiný biologický materiál. Dušovaly se, že nikde nic není. Vzhledem k tomu, že jsem minulý týden dělala důkladnou "debordelizaci" jejich pokoje a všechny skříně, skříňky a šuplíky jsem obrátila vzhůru nohama, věřila jsem jim. Tatínka pak napadla plíseň, která nás občas trápí a začal odtahovat nábytek od stěn. Opět nic. Větrala jsem jak divá, zápach neustupoval. Až najednou tatínek vykřikl :"Vždyť vám tu kvete kytka!" A vskutku, na okením parapetu nám poprvé vykvetla crassula muscosa. Drobounké, téměř neviditelné žluto-zelené kvítky. Oponovala jsem, že takové jemné kvítky nemhou vydávat takový odér, ale po podrobnějším prozkoumání jsem musela dát tatínkovi za pravdu. Tak teď řešíme, kam ji postavit,  kde bude zápach nejméně vadit.

Příjemné s užitečným

... jsem spojila. Některé šperky z fima se mi už dlouho líbí. Pořád jsem měla chutě nějaký si zakoupit. Pak jsem si to ale vždy rozmyslela, nakonec to přece nepotřebuju. Když budu moc toužit po nějaké ozdobě, Klárka mi jí jistě ráda udělá z korálků :-). Nedávno se však konala aukce ve prospěch občanského sdružení Zrnka, kde se dražila tahle nádhera. Tak jsem neváhala ani minutu a do dražby se zapojila. Je to přeci pro dobrou věc... Aukci jsem vyhrála a dnes mi dorazil balíček. Už se těším, až v tom někam vyrazím.

Abych však neměla dnešní den příliš růžový, volali mi dopoledne z školy, že je Klárce špatně. Honem jsem pro ní běžela, aby chuděra dlouho ve škole netrpěla. Tak bojuje se střevní virozou. Doufám, že to nebude moc velká hrůza.

Orchideje

Tak jsem to zase zahltila fotkama. Ale o tu nádheru se opravdu s vámi musím podělit! Dnes jsme po obědě nechaly kluky odpočívat po náročném plavání a vyrazily jsem s Klárkou a mojí mamkou na výstavu orchidejí. Že do Botanické zahrady Na Slupi  snad ani zdůrazňovat nemusím, kdo nás zná  ví, že většinu výstav si obýváme tam.
Foťák jsem si málem zavařila, fotek mám na týdenní kalendář. Té krásy a nádhery kolem nás až oči přecházely! Celé odpoledne se skleníky nesl jekot naší Kláry : "Jééé mamííí, podívej tahle!"  A tak jsem se dívaly, žasly a vzdychaly.

V prodejní části jsme strávili také hodně času. Neustále jsem propagovala, že se jen díváme, nemáme doma už místo, takže rozhodně nic kupovat nebudeme. Ale tváří v tvář té kráse jsme prostě neodolaly.

Tuhle krásku si vybrala Klárka.

A tahle nádhera je moje!

Koblihy jinak

V mládí jsem velmi milovala koblihy. Taková pěkně čerstvá pocukrovaná kobližka a káva dlouho bývala má nejoblíbenější snídaně..Jenže jaké mé zažívací ústrojí stárlo,  přestávaly mi smažené dobroty nějak dělat úplně dobře. Již dlouho jsem měla vytipovaný recept na koblihy pečené v troubě. Jen jsem měla obavy, zda budou chutnat, zda je bude doma vůbec někdo jíst. Nějak jsem stále doufala, že se mi poštěstí je někde ochutnat. No, nepoštěstilo a tak jsem se do nich dnes odvážně pustila. Použila jsem tento recept. Pak napjatě čekala na reakce. Byly více než dobré. Pravda, není to ta úplně klasická kobliha. Líbilo se mi označení " lepší buchty sólistky", na které jsem někde natrefila. Pokud milujete chuť smažených koblih,  možná budete zklamáni. Ale pokud rádi oželíte smažený tuk, rozhodně neváhejte a recept vyzkoušejte. Zklamaní určitě nebudete.