Vysvědčení

Dnes měla Klárka poslední hodinu angličtiny. Dostávali vysvědčení. Měla trochu strach, že závěrečného testu dostala totiž dvojku. Ale přišla rozzářená jako sluníčko. Pro mě je nejdůležitější, že jí angličtina baví, na hodiny se vždy těší. A za tento školní rok se toho naučila opravdu hodně. Jsem ráda, že jsem se rozhodli pro Rolino a vzdali angličtinu ve škole. Tam pořád počítají do deseti, probírají barvy, v podstatě stále začínají. Klárka už bez problému zvládne větu oznamovací, otázku i zápor v přítomném i minulém čase.  Věřím, že jí to pomůže i ve škole, kdy jí příští rok čeká již povinná angličtina.

Zásoby

... kníh na prázdniny si byla Klárka udělat v knihovně. Knihovna bude část prázdnin uzavřená, dovolila jsem tedy Klárce vzít si knih o něco víc. Ona ale asi nabyla dojmu, že už nikdy neotevřou a musela jsem jí hodně krotit. Ještě že je limit 20 knih, jinak bychom to vůbec neodnesly. Je pravda, že část knih je taky pro Davídka.  I tak jsem zvědavá, jak se s tím Klárka popasuje.

Jako voda

Jako voda mi utekl tento týden. Mám pocit, že mi doslova protekl mezi prsty. Než jsem se stačila nadechnout, je neděle večer.Co všechno jsme vlastně dělali?

Vzhledem k blížícím se prázdninám už David do školky nechodil. S přihlédnutím k jeho schopnosti polapit kdejaký vir či bakterii, která projde okol něj, jsem se rozhodla neriskovat. Docela jsem si společného volna užívali, hodně času jsem strávili na hřišti. Jen jsem narazila na problém - David se ani v těch největších vedrech nechtěl svléknout. Nabízela jsem mu, aby alespoň tričko odložil, další variantou oblečení byly plavky, nepomohlo ani přesvědčování, že ostatní děti jsou svlečené. Stále si trvdošíjně stál za svým - zůstane oblečený.

Klárka ve škole finišovala. Všechny závěrečné písemky - z češtiny, matematiky a prvouky napsala na 1. Známkovalo se až do konce týdne, což mě docela překvapilo. Hodinou plnou her a závodů se rozloučila s plaváním. Nevím, jestli bude chodit i po prázninách. Přišlo nám vyrozumění, že byla přijata do hudební školy na hru na flétnu. To bylo radosti! Já mám samozřejmě radost kvůli ní, vím, že o to moc stála. Jen se děsím, jak dvě hodiny týdně zabudujeme do našeho již tak nabitého rozvrhu.

Obě děti prošly generálkou - navšítivili jsem naší paní kadeřnici a letní sestřih je na světě. Pan zubař oběma prohlédl chrup. Byli jsem pochváleni - žádný kazík. Jen Klárce se kvůli vyšší viskozitě slin usazuje na zubech více pigmentu. Zřejmě to souvisí s jejím záněty slinné žlázy. Mám jí tedy objednat na dentállní hygienu na pískování :-).

Ještě mnoho dalších věcí proběhlo naší rodinou, ale myslím, že tento přehled je docela vyčerpávající. Doufám, že příští týden nebude tak hektický.

Masožravky

 V botanické zahradě Na Slupi byla včera zahájena výstava masožravek. Všechny nás tyhle hříčky přírody dost fascinují.  David jim říká "kytkoví šunkožrouti". Všimli jste si - mají to na opak, to oni žerou zvířata! Vypravili jsem se celá rodina je  okouknout. Viděli jsem opravdu rozličné exempláře, moho zajímavého jsme se dočetli. Např. i to, že se zvířaty jsem to nepřehnala  - některé druhy láčkovek spořádají zvíře ve velikosti krysy nebo holuba.
Dopředu jsem hlásila, že tentokrát opravdu žádné kytičky kupovat nebudeme. Dětem, které vzdychaly v prodejním koutku, jsem vysvětlila, že těmhle kytkám nemůže poskytnout správné podmínky, proto je tedy nebudeme doma týrat. Byly smutné, ale pochopily. Utěšila jsem je alespoň masožravkovým pexesem. U vchodu nám pán s úsměvem podával pytlíček se slovy : " Tady je malá hračka pro děti. Sestavte si vlastní masožravku." V domění, že se jedná o nějaké puzzle jsme mu moc poděkovali a vydali se zkoumat další zákoutí zahrady. V klidu na lavičce jsem pytlík rozbalila. K mé hrůze tam byl květináček, balíček substrátu a zkumavka se semínky a návod na pěstování rosnatky! Takže nás masožravka nemine! Semínka zasijeme až po dovolené, abychom je mohli denně sledovat.

Když už jsme byli v botanické, nešlo opominout naše milované kaktusy.

Moje kaktusy

Byla jsem tu vyzvána, abych se pochlubila také svými kaktusy. To je trošku problém, protože svou sbírku mám u rodičů. Mají tam ideální podmínky - dvojitá okna, nemusí tedy během roku vůbec měnit stanoviště. Doma máme sukulenty, které jsme vloni postupně začaly s Klárkou nakupovat a letos už i nějaký úspěšně namnožily.
K rodičům se nedostanu na kvetení v ten pravý čas. Většinou mi mamka večer do telefonu hlásí : "Dneska nádherně kvetl ten a ten". Když už se nachomýtnu na správném místě ve správný čas, nemám foťák. Musím se polepšit a myslet na to. Dnes jsem se k mamce dostavila i s foťákem a nejlépe kvetly tyhle dva. Doufám, že je to jen ochutnávka a podaří se mi ještě něco vyfotit.

Ranní rozcvička

Dnes jsem načapala Davídka, jak se po ránu protahuje. Nevylezl na ty skříňky poprvé, moc dobřě  ví, že to nesmí. Já ho jednou přetrhnu!

Jako člověk

Tatínek dnes byl u paní kadeřnice, nutno podotknout, že po dlouhé době. Rozesmála mě Davidova reakce, když tatínek přišel domů: "Jé, tatííí, ty vypadáš jako člověk"!

Odpočinek

Dnešní neděli jsme věnovali odpočinku a dospávání prohýřené noci. Také bylo třeba připravit vše do školy, v rychlosti něco zopakovat. Po týdenní pauze se Klárka vrací do školních lavic a hned zítra jí čeká závěrečná písemka z češtiny a matematiky. Díky upršenému počasí jsme ani nos nevystrčili. Došlo také na kramaření, tahání starého oblečení a blbinky.

Muzejní noc

O účasti naší rodiny na Muzejní noci jsme letos dlouho váhali. Jednak jsme neměli ujasněný program na neděli, dle toho se odvíjelo, jestli Klárka může nebo nemůže ponocovat, jednak odrazen ohromnými davy lidí tatínek příliš nadšen nebyl. Nakonec se rozhodlo, že Klárka s tatínkem vyrazí.David , k jeho velké nelibosti, byl odsouzen k odchodu do postele. Naši návštěvníci se rozhodli, že začnou v Muzeu Policie České republiky. Tam také v 0:30 po mém rozběsněném telefonátu, kde žeště jsou, ta holka musí spát!, skončili. Viděli a vyzkoušelil si snad všechno, co bylo možno. Klárka si pohrála se záchranářskými psy, uděla správně test u hasičů, vyzkoušela si snímání otisků, prohlédla si historické vybavení četnických stanic i dobové uniformy, zaměstnanci ÚOCHAB jí nadchli svými chemickými pokusy a prošla důkladnou protidrogovou osvětou. Doufám, že jí hlavně z posledně jmenovaného bodu hodně v paměti zůstane. Na davy lidí opět tatínek nadával, ale to prostě k těmto akcím patří. Doufám, že příští rok vyrazíme už i s Davidem.

Mořský svět

Před časem jsem na slevovém serveru koupila rodinnou vstupenku do Mořského světa. Dnes měl tatínek dovolenou a tak jsme usoudili, že je správný čas voucher vyčerpat. Celé odpoledne jsem tedy žasli nad krásami podmořského života. U dětí měli největší úspěch žraloci, murény a perutýni. Mě zaujaly ostrorepové a odranci, které jsem mylně dlouho považovala za kameny. Krmení ryb a želv v nádrži jsme si také ujít nenechali, samozřejmě nás nějaké potvory v boji o potravy náležitě osprchovaly. Na fotkách máme jen "statické" objekty. Fotit z bleskem se pochopitelně s ohledem na ryby nesmělo, takže místo nich máme na fotkách jen různobarevné rozmazané šmouhy. S návštěvou mořského světa jsme byli všichni vcelku spokojení. I když tatínek smutně konstatoval, že za tři roky, kdy tu byl naposled, akvária poněkud schátrala.

Výstava kaktusů

Klárka zdědila lásku ke kaktusům a sukulentům po mně. Pravda, já s nimi začínala o něco později, asi v páté třídě. Ale  jí v tom nadšeně podporuju, vlastně kvůli ní jsem se ke své staré lásce vrátila. Na červnovou výstavu se Klárka těšila už dlouho, šetřila si kapesné, aby si mohla nějaké sukulenty sama koupit. Dnes odpoledne jsme tedy zanechaly kašlajícího Davida doma s babičkou  a vyrazily jsme. Kaktusů bylo spousta a krásných, až oči přecházely. Atmosféra skleníků mě vždy velmi uklidňuje, zapomínám v tu chvíli na všechny trable a povinnosti. Vydržela bych tam hodiny a hodiny, ještě že mají zavírací dobu. Vždycky nostalgicky vzpomínám, jak jsem sem chodila jako dítě se svou nejlepší kamarádkou.

Rozum mi velel, že nesmíme nic kupovat. Už nemáme na další přírůstky prostor. Tatínek slibuje sice  výrobu nějakých poliček, ale ten čas... Ale je těžké nic nevybrat, když toho je kolem tolik! Já si koupila tzv. pouštní růži. Už dlouho mám pocit, že jí "nutně potřebuju" a zde jsem na jeden moc hezký kousek narazila. Doufám, že se jí bude u nás dařit. A Klárka mě k pěti dalším drobkům přemluvila. Já jí chápu, ono je to všechno tak pěkné a laciné, no nekupte to!

Větrný tunel

Na dnešní odpoledne měla Klárka zajištěný zajímavý program díky tatínkově obchodnímu partnerovi.  Pozvali je na létání do větrného tunelu. Přiznám se, že jsem z toho měla strach. I když jsem si nastudovala, že je to pro děti od 6 let, docela jsem se bála Klárku tam pustit. Ale ona se na to moc těšila ...

... i když na téhle fotce, která je dělaná ještě před letem to moc nevypadá. :-)
Dostali náležité školení a poučení. Ve vlastním tunelu byli potom vždy s instuktorem, který je navigoval a pomáhal.Prý se bála, ale jen trošku. Moc se jí to líbilo. Měla radost, že létala výš než táta.

Také měla možnost vyzkoušet segway. To jí docela závidím, také by mě to lákalo. Z vozítka byla nadšená, už zjišťovala, kdy jí ho táta koupí.

Čtenářka

Již dlouho Klárka touží mít svou vlastní legitimaci do knihovny. A již relativně dávno jsme se na dnešní dopoledne domluvily, že do knihovny zajdeme. Ale samozřejmě se to vůbec nehodilo. David měl v noci na dnešek vysokou horečku, nemohly dýchat, dávil se, dusil se. Opravdu jsme se v noci nenudili, část noci jsem s ním proseděla u otevřeného okna (ještě že se tak ochladilo!). Proto se mi ráno příliš nechtělo odejít a nechat tu Davida mamce. Ale Klárce by bylo líto, že jsem knihovnu zrušila, už tak se musí smířit s tím, že padne ZOO a další plánovaný celodenní výlet.  Riskla jsem to a do knihovny jsme vyrazily. Už je tedy z Klárky právoplatná čtenářka. Doposud jí totiž knížky z knihovny nosila mamka, která je půjčovala na svou legitimaci. Teď už má vlastní a je na ní náležitě hrdá.Bylo náročné Klárku brzdit v rozletu, odnesla by nejraději alespoň polovinu knižního fondu. Nakonec jsem se dohodly na 4 knížkách. Byla bych moc ráda, kdyby jí nadšení pro knihy vydrželo.
David to doma s babičkou zvládli také dobře, teploty už naštěstí polevily. Jen při kašlání vydává příšerné zvuky. Cibulovou šťávu polyká celkem nadšeně. Bojujeme s olejovými obklady. Ještě bych ho ráda naolejovala na noc, to bude bitva!

Rozloučení s flétnou

Již od začátku června postupně končí všechny kroužky. A tak byla dnes ve škole poslední hodina flétny.
I když je Klárka doma, flénu si ujít nenechala. A dobře udělala. Čekaly jí závěrečné zkoušky a vysvědčení.
Davídka dnes začalo bolet v krku a má zvýšenou teplotu. Tak to s naplánovanými akcemi na tento týden vidím dost černě.

Další šperky

Klárka se dnes vzbudila s rýmou a pálením v krku. Přes její protesty jsem rozhodla, že tedy ke strejdovi pojedou opět jen kluci. Ti si to tam užili. Nachomýtli se k oslavě MDD. Takže viděli v akci hasiče, myslivce, rybáře. Spoustu věcí si mohl David vyzkoušet. Škoda, že s sebou neměli foťák.
Klárka alespoň měla klid na školní učení. Její třída jede totiž příští týden na ŠvP. Vzhledem k tomu, co už o lokalitě, kam všechny školy z našeho obvodu jezdí vím, je jasné, že Klárka na ŠvP hned tak nepojede. Asi do té doby, než se změní osazení radnice. O tom se ale rozepisovat nechci. Prostě, Klárka nikam nejede, proto dostala od paní učitelky stoh úkolů. Tak se do nich hned pustila. Potom se rozhodla, že udělá paní učitelce soupravu náhrdelníku a náušnic. Bude to dárek na rozloučenou, příští školní rok je už paní učitelka učit nebude. Myslím, že se jí to povedlo.

Závěrečné představení

Jako každoročně i letos se na začátku června konal závěrečný baletní koncert žáků naší baletní školy. Každý se zde ukáže s číslem, se kterým se účastnil soutěže. A vždy jsou také skupinová vystoupení  jednotlivých tříd. Jako pokaždé i tentokrát jsem měla se svou kamarádkou dozor v šatně. Bylo to nějaké náročnější. Tři naše slečny neměly správné dresy, piškoty a punčocháče a tak jsem obíhaly, sháněly a prosily, jestli by někdo nepůjčil. Naštěstí půjčil, ale byly to trošku nervy. Večer v klidu jsem si pak říkala, jestli to vůbec patří k povinnostem dozoru. Mým úkolem je hlavně holky pohlídat, aby byly včas na jevišti na správném místě. Ale o vybavení dětí by se snad měli postarat rodiče!
Klárce se její číslo v rámci možností povedlo. Alespoň jsem to usoudila podle reakcí okolí, já viděla jen zlomky. Na závěr předávala se svou kamarádkou kytky studentům taneční konzervatoře, tak si připadala náležitě důležitá.

Den dětí

Dnešní den děti slavily ve škole a školce. Obě tyto instituce připravily pro děti program. I přes nepřízeň počasí vydrželi všichni celé dopoledne venku. Odpoledne jsme, vzhledem k počasí a hlavně vzhledem k mým ostatním povinnostem, nikam nešly. Ale myslím, že díky dárkům a sváteční večeři  na objednání to ani moc nevadilo. Určitě si to příště vynahradíme!