Do bot značky Högl jsem se zamilovala před mnoha lety. Mám je opravdu moc ráda, jsou elegantní a hlavně úžasně pohodlné. Vzhledem k cenám je nekupuju úplně běžně. Když už, snažím se vybrat nějaký nadčasový model. Při poslední návštěvě divadla jsem si uvědomila, jak moc mi chybí v botníku bílé elegantní boty. V bílé mám prostě jen sandály a pantofle. Úplně klasické lodičky jsem nechtěla, prostě něco elegantního a přitom letního. Projela jsem internet a bylo jasno - opět vyhrál Högl. Už mají čestné místo v mém botníku.
Díky přísné izolaci obou dětí se mi podařilo Davida před viry uchránit a tak mohl dnes vyrazit se školkou na svůj první výlet. Moc se těšil, včera večer říkal, že se ráno snad nedočká. O to víc mě překvapilo, že se při odjezdu rozplakal. A nebyl sám. Když už byly děti usazeny v autobusu, plakala téměř polovina. A to odjížděli v osm a návrat byl plánován na 12:30! Děti navštívily ZOO Chleby. Snad byl David s výletem spokojený. Dostat z něj nějaké informace je totiž úkol spíše pro detektiva.
"Davídku, líbil se ti výlet?"
"Jo."
"Byla tam zvířátka?" "Jo."
"Jaká?"
"Už si nepamatuju!"
Snad postupem času se dozvím víc.
Po roce se opět konaly přijímačky do hudebních škol. Za ten rok se mi celkem úspěšně podařilo Klárce rozmluvit klavír. Nějak nám to vázne na prostorových možnostech bytu. Celý školní rok hraje ve škole na zobcovou flétnu. Baví jí to, jde jí to, přijde mi škoda toho zanechat. Tak se Klárka rozhodla pro přijímačky na flétnu. Chtěly jsme zvýšit pravděpodobnost přijetí, proto jsme kromě školy , kam se Klárka hlásila vloni, vybraly ještě jednu. Také jí máme relativně blízko a má dobrou pověst. Jen tam byly přijímačky minulý týden, v době Klárčiny nemoci. Rozhodla jsem se tam zavolat a domluvit nějaký náhradní termín. Vzala jsem telefonní číslo uvedené na www stránkách na první místě a dovolala jsem se, k velkému překvapení, rovnou k panu ředitely. Nejdříve jsem nevěděla, zda se nemám omluvit a požádat o přepojení na nějakou sekretářku, nakonec jsem náš problém vysvětlila rovnou jemu. Pan ředitel byl velmi milý a vstřícný. Rozhodl, že nebudeme nic odkládat, rovnou odpoledne máme k němu přijít.
Jely jsem do školy hned z baletu. Pan ředitel nás velmi mile uvítal a došel pro kolegyni, která hru na flétnu vyučuje. Byla to mlaďounká slečna, asi studia dokončila nedávno. Těžko říct, zda byla nervoznější ona nebo Klárka. Klárka téměř nevěděla, jak se jmenuje, na datum narození si nevzpoměla ani omylem.Paní učitelka zakoktala něco v tom smyslu, že přezkoušení by raději nechala na panu řediteli a stáhla se do ústraní.
Po obvyklém přezkoušení se pan ředitel omlouval, že mi nemůže s jistotou slíbit, že Klárku přijmou. Zájemců je moc, musí se vybírat. Z všech testovaných dovedností dostala Klárka A, tak šance tu je.
Škola na nás udělala moc dobrý dojem. Jak svým umístěním, okolím , tak (a to hlavně) ochotou a vstřícností. Bylo by fajn, kdyby Klárku přijali. Moc se jí tam líbilo.
Po hodně, hodně, hodně dlouhé době jsme vyrazily s mamkou do divadla na balet samy, bez Klárky. Zvolily jsme si k tomu představení Sólo pro tři, uváděný v rámci baletního festivalu Petr Zuska Gala X.
Tento festival je pořádán u příležitosti deseti let šéfování baletu ND Petrem Zuskou. Všichni, kdo mě znají vědí, že Petr Zuska nepatří mezi mé favority. Obzvláště v pozici šéfa baletu. S jeho choreografickou prací jsem se seznámila před mnoha lety, hned v počátcích. Tenkrát se mi docela líbila. Bylo to něco nového, neokoukaného. Jenže čím více prací jsem viděla, tím větší jsem měla pocit, že už nic nového mi nepřináší. Je jasné, že každžý choreograf má svůj rukopis, ale u Petra Zusky to bylo pro mě příliš markatní. V každém představení museli alespoň část večera tanečníci strávit povalováním se a plazením po zemi, všude museli stěhovat nějaký nábytek, většinou židli nebo stůl. Když jsem už měla děti, nemohla jsem trávit v divadle tolik času a představení, na která jsem chodila, jsem musela pečlivě vybírat. Na práci Petra Zusky jsem tedy chodit přestala. Potom se objevilo Sólo pro tři. Všichni o tom mluvili, všichni ho chválili. A já začínala mít pocit, že o něco přicházím. Že za ty roky se Zuskova práce někam posunula. Než jsem se rozhodla, zda představení chci vidět, bylo stažené. A nyní znovuobnovené v rámci festivalu. Neváhala jsem a s mamkou jsme vyrazily.
No.... Zuska nezklamal. Velmi silným momentem celého představení je hudba. Je spojením asi čtyřiceti písní Jacquesa Brela, Vladimira Vysockého a Karla Kryla. Výkon hlavního tanečníka Aleksandra Katsapova byl strhující. Je na scéně nepřetržitě téměř dvě a půl hodiny a je opravdu skvělý. Ale choreografie stejná jako před lety - nezbytné válení se po zemi, stěhování nábytku. Se Zuskou si opravdu nesedneme, prostě mě neoslovuje. Slíbila jsem Klárce, že pokud bude představení pěkné, příští sezonu, kdy se vrací opět na repertoár ND, na něj půjdeme. Nepůjdeme, podruhé bych to už vidět nechtěla. Naštěstí pro divadlo byla drtivá většina návštěvníků představení jiného názoru než já. "Standing ovation" jsem na baletním představení zažila poprvé. Tanečníkům to ze srdce přeju. A pro pana choreografa bych měla výzvu - co zkusit napsat něco, kde za celou dobu tanečníci ani jednou neklesnou k zemi a vešerý nábytek zůstane uložen v divadelním fundusu?
Když bylo hezké počasí, vyslala jsem dnes kluky za strejdou mimo Prahu. Davídek tam jezdí rád, králíci a slepice pro něj stále zavání exotikou. My s Klárkou měli alespoň doma klid a mohly jsme dohánět učivo do školy. Měla bych spíš užít jednotného čísla, Klárka většinu věcí dělá sama, já jen kontroluji.
Kluci si výlet užili. Byli omrknou i žabky u rybníka. David si hned našel i kamaráda. Nebo kamarádku? To je bod, na kterém se kluci neshodnou. Dle Davídka to byla holčička, podle tatínka kluk :-) .
Marodově! V úterý ráno se Klárka vzbudila s bolestí hlavy. Byla bez teploty, v dobré náladě. Ve škole se měli fotit, tak jsem jí s nepříjemným pocitem vypustila. Kladla jsem jí na srdce, že kdyby jí hlava bolela stále, ať to řekne paní učitelce, že pro ní přijdu. Změnila jsem si i rozvrh na dopoledne, abych se příliš nevzdalovala z domova. Pochůzku na Černý Most jsem raději zrušila. Klárka přišla ze školy a z následné angličtiny spokojená. Hlava tedy pořád bolela. Bolela i ve škole, řekla to paní učitelce. Ta jí vysvětlila, že to nic není, jí prý také hlava bolí. Klárku jsem ujistila , že plavat opravdu nepůjdeme. Pro jistotu jsem jí změřila a nestačila se divit - 38.5! Protože jediná příležitost, kdy Klárku bolí hlava, je angína, pojala jsem podezření. Koukla do krku, tam docela rudo. Ve středu jsem tedy nakráčely k paní doktorce. Ta mé obavy nepotvrdila. Je to prý hodně na hraně, raději by tomu dala ještě šanci. Klárka byla opět bez teploty, tak jí udělala jen výtěr a pokračování v pátek podle výsledků. Ve středu večer jí teplota vylezla až k 39 st. Ve čtvrtek vypadala již lépe, teplota jen zvýšená. Dnes jsme plny očekávání opět vyrazily za paní doktorkou. Klárku stále trápila bolest hlavy, jinak vůbec nic. Výtěr z krku negativní, krk o poznání lepší. Žádný kašel ani rýma se nedostavily. Pro můj klid jí sestřička změřila ještě CRP - <8. Takže opravdu jen viroza. Chce to klidový režim a trpělivost. Ani jedno však Klárce příliš nejde (je totiž moje!)
Abychom to neměli moc jednoduché, David jede příští týden se školkou na výlet, na který se moc těší. Proto jsem zavedla režim přísné izolace - každé dítě zavřené v jednom pokoji. Je to logisticky docela náročné. Snad už to nebude trvat dlouho.
Nechala jsem se ukecat a vyrazili jsem do Botanické zahrady PFUK . Probíhá tam výstava nazvaná Pohádkové krajiny se sukulenty. Vzhledem k tomu, že nás znám, nikdy neumíme z podobné akce odejít s prázdnou a vzhledem k plánované návštěvě výstavy kaktusů v červnu, jsem se této výstavě bránila zuby nehty. Ale bylo hezky, nějak jsme nevěděli, kam vyrazit, tak jsem se nechala zlomit. K našemu překvapení v zahradě probíhal Den fascinace květinami pořádaný PF UK. V rámci programu byla návštěva výstavy i skleníků zdarma. Podívali jsme se také do pěstebních skleníků, které nejsou běžně dostupné. Zaměstnanci fakulty ukazovali zajímavé pokusy z rostlinné říše. Děti měly možnost vyzkoušet si práci s mikropskopem. Bylo to velmi zajímavé a poučné odpoledne. A naše sbírka sukulentů je bohatší o 3 kusy!
Klárka vyrazila odpoledne se školou na výlet do stanice přírodovědců na Smíchově. Byla tam výstava plazů. Vrátila se moc nadšená. Viděly mnoho zvířat, kromě obojživelníků a plazů i koně, lamy, klokany. Je překvapující, co všechno se dá potkat v centru Prahy. Celý večer básnila o mláděti činčily, které bylo na prodej. Ještě že jim paní učitelka zakázala kupovat zvířata!
Už jsem dlouho nepekla. Tedy tady na blogu. V reálu peču minimálně 2 - 3x týdně. Už delší dobu jsem měla chuť na jablečný koláč. Dlouho jsem odolávala, teď už mi to nedalo a koláč jsem upekla. Máme ho s manželem moc rádi, mému tátovi také moc chutná. Naše děti ho nejedí. Klárka totiž nejí nic, kde je tepelně upravené ovoce. A David.... David ho prostě nejí, protože ho nejí Klárka.
Pro děti jsem tedy upekla skořicové muffiny . Potřebovala jsem něco pro Klárku na zítřejší výlet. Něco bez rozinek, protože její kamarádka nemá rozinky ráda. A také jsem chtěla zase trošku změnu. Muffiny měly úspěch, jako ostatně u nás v jakékoliv variantě.
Klárka byla dnes na baletě pochválena. Pan učitel jí, pěkně po chlapsku, po skončení hodiny s jiskrou v oku pravil : " Ty se mi začínáš moc líbit, potvoro jedna!" Podotýkám, že pan učitel nikdy v hodínách nechválí, až to některé holčičky těžce nesou.
Po dlouhatánské době jsem dnes šla do knihovny. Přiznám se, že legitimaci nemám. Má jí můj taťka a tak jsem šla s ním. Jiné měsíce, pokaždé, když tam šel, byl David doma. Využila jsem tedy vzácného okamžiku, že je ve školce.Užila jsem si to.Procházet mezi policemi knih, sem tam nějakou prolistovat, do některé se začíst, to mám moc ráda. Půjčila jsem si spoustu knih a spoustu knih dětem. Vzala jsem Klárce přihlášku . Už dlouho po tom touží a alespoň nebudeme dědovi tolik snižovat limit knih, které si může půjčit.
Klárka přišla ze školy velmi rozčílená. Pani učitelka jim o přestávce řekla, že si mají připravit na další hodinu Pipi, budou číst. Klárka a další tři děti tak učinily. Ostatní ne. Paní učitelka se rozlobila a dala trest. Napsat na papír :" Na hodinu mám mit připraveno" a k tomu jedno cvičení z čestiny. Ovšem zadala to všem dětem bez rozdílu. To Klárku velmi pobouřilo, proč ona má psát trest, když připravená byla. Vím, že udělat jedno cvičení navíc rozhodně Kláře neuškodí, ale doufala jsem, že princip kolektivní viny se už neuplatňuje. Snažila jsem se jí vysvětlit, že v životě na nespravedlnosti narazí. Přišlo mi to ale hrozně zbytečné.
Poprvé jsem letos dostala dárek k Svátku matek od Davídka. Jeho první samostatný výtvor ze školky. No samostatný... . Je mi jasné, že paní učitelka hodně pomáhala. Davídek prý kapal :-). Když ale vezmu v úvahu, jak doma se brání zuby nehty jakékoliv výtvarné činnosti, mám o to větší radost. Dárek mi předal jen tak mimochodem: "Na, to je pro tebe", a už zase utíkal pryč. Jakoby se styděl. To má asi po tatínkovi.
Od Klárky jsem dostala plnou tašku vyrobených dárků a obrázků. Krásné přáníčko mi vehnalo slzy do očí.
Miluju svoje děti a jsem šťastná, že i ony mají rády mě.
Konečně má Klárka nové kolo. Jeho koupi plánujeme už dlouho, pořád jsem se nemohli rozhodnout. Snad jsme vybrali správně a vyplatilo se počka na tu správnou akci. Klárka je nadšená, navečer brázdila parkem jako drak. Doufala jsem, že její jízda vyvolá v Davídkovi touhu také si zajezdit. Mýlila jsem se. Sice chvíli jel, ale těch řečí okolo... Ve vymýšlení důvodů, proč to nejde, už dosáhl snad dokonalosti!
...spojená se slavnostním pasováním předškoláků na školáky se dnes konala v naší školce. Hlavním hostem byla Inka Rybářová. David se vyřádil, tancoval, snažil se.
Klárka raději zkoušela, jestli se paní kuchařky nepohoršily v pečení. Prý ne!
Poté se ale jako školák musela spolu se svým bývalým školkovým spolužákem pasování zúčastnit.Tvářila se náležitě otráveně a nad věcí.
Děti si snad odpoledne užily. David byl chvíli smutný, že ještě nepůjde do školy, ale rychle ho to přešlo. Mně osobně se nelíbilo, jak moc paní Rybářová nabízela svá CD. Neustále dětem, i jednotlivým, opakovala, ať dojdou pro maminku či babičku, aby jim něco koupily. Moje děti mě velmi příjemně překvapily, že nic koupit nechtěly.
Vypůjčuji si oficíální fotky z Hradce. Takhle jí zachytil objektiv organizátorů při výkonu :-) . Výsledky stále ještě nejsou, ach ta organizace... Nám to ale nevadí. Pan učitel jí na dnešní hodině baletu chválil, s jejím výkonem na soutěži byl spokojený. Samozřejmně bude své sólo pilovat dál, potřebuje nabýt víc jistoty.
Dnešní den jsem plánovala prožít se oběma svými dětmi. Klárka se ale na poslední chvíli rozhodla odjet se školou na geologickou výpravu do Koněprus, tak jsem s Davídkem osiřeli. Vyrazili jsem tedy dopoledne na hřiště, které po dlouhé rekonstrukci je konečně otevřené. Déšť nás však vyhnal brzy domů. K tomu nám volal tatínek, že má dnes v práci volněji, jestli nechceme zajít na pizzu. Měl totiž černé svědomí. Včera nedával pozor, když jsem mu vysvětlovala, co mají s Davidem k večeři a snědl nám dnešní oběd. Pozvání jsme neodmítli a vyrazili za ním do práce. Po výborné pizze odvedl tatínek Davida do kanceláře, kde ho chtěl hrdě předvést svým spolupracovníkům. Naše nekomunikativní dítko se však stále schovávalo za mě a nikomu se ukazovat nechtěl ( rozuměla jsem mu!). Poté následovala prohlídka technologie. Tatínek byl přesvědčen, že když se byl David nadšený ve spalovně, určitě se mu bude v technologii líbit. začal mu vysvětlovat, co a jak funguje. Náš hrdina se však hukotu bál a neustále opakoval: "Pojďme pryč!". Po chvíli to tatínek vzdal a šli jsme domů.
Klárka přijela večer z výletu špinavá, ale spokojená. Přivezla si více než 5 kg kamenů v batohu a jeden obrovský v ruce, ten se do batohu nevešel.
Po téměř roce jsem s mamkou a Klárkou vyrazily na Oněgina. Tentokrát na večerní přestavení, díky pondělnímu ředitelskému volnu bude moci Klárka ponocování dospat. Oněgin je podle mého názoru nejlepší představení, které balet ND v současnosti nabízí. Krásná hudba, úžasné kostýmy a skvělé taneční kostýmy zaručují příjemně prožitý večer s notoricky zámým příběhem. I když si Klárka od loňska příběh dobře pamatoval a při souboji se tedy nedívala, smrt Lenského stejně oplakala. Je to naše citlivka.
Po roce jsem opět vyrazily na soutěž do Hradce Králové. Moc, moc se mi nechtělo. Nevím, proč Klárka tak touží na soutěže jezdit.Bylo to jako vždy - zdlouhavé, nudné, pořád se na něco čekalo. Hned na začátku, ještě před zahájením se nabralo hodinové zpoždění. Klárka se jako vždy vzteklala, když jsem jí česala. Pak se nervovala, než na ní přišla řada. Pak brečela, že to zkazila. Fakt pohodička! Já si v duchu slibovala, že je tohle opravdu poslední soutěž, na kterou jsem kdy jela! Výsledky budou snad, někdy, nevím kdy. Víme, že do šestého místa se Klárka neumístila. To ale nikdo nečekal. Je to vcelku jedno, jak to dopadne. Snad si alespoň užila příjemné chvíle s kamarádkami. To je jediné pozitivum, které jsem schopná na soutěžích najít.
Už je nevyšší čas dokončit kostým, proto jsem dnešní odpoledne zasvětila nalepování flitříků. Řeknu vám, není to práce pro někoho tak netrpělivého a nervozního jako jsem já! Zpočátku to vypadalo, že flitry držet nebudou. Po chvíli rozčilování jsem pochopila, že je třeba pár minut počkat, než lepidlo zaschne. Něco jsme podle Klárčiných pokynů nalepila na vršek dresu, něco na balerínu. Večer stále vše drželo na místě, tak doufám, že opravdu vydrží. Pro jistotu si s sebou v sobotu musím vzít náhradní flitry a lepidlo a vše operativně dolepit :-).
Odpoledne u nás byla pravá nefalšovaná šperkařská dílna. Klárka si pozvala kamarádku, která už má nějakou tvorbu za sebou, aby jí poradila všechny fígle. Potom úplně sama vyrobila pro sebe náušnice a pro mě hned celou sadu. Určitě prý v ní musím v neděli do divadla!
Ten jsem tedy dnes oslavila opravdu stylově - prací. Celý den jsem se téměř nezastavila. Ani jsem se nedostala ven. To mě mrzelo, když bylo tak nádherně!
