Švestkový koláč

O víkendu jsem dostala švestky. Měla jsem ohromnou chuť na švestkový koláč. Docela mě ale poslední dobou tlačí čas, tak jsem potřebovala udělat něco fakt rychlého. Našla a vyzkoušela jsem tedy tenhle recept. Můžu se všem s klidným srdcem doporučit. Je to opravdu bleskovka, ale hlavně je moc výborný!

Prší, prší jen se leje

Alespoň mohl Davídek vyzkoušet novou pláštěnku a nové holinky, které jsme pořídili do školky. Tento způsob léta ...

Opět ZOO

Rozhodli jsme se využít volnou vstupenku, kterou jsme dostali v rámci adopce zvířat  a vyrazili jsme do ZOO. Moc pražskou ZOO miluju, ale už mě nějak ty davy ubíjí, budeme to muset příště vymyslet jinak a jít tam někdy ve všední den mimo prázdniny. Dnes to tam bylo skoro o život.  Obešli jsme poctivě snad všechna zvířata,  samozřejmě jsme nemohli vynechat naše adopčátka. Hoko s námi tentokrát nemluvil a spolu se svou družkou si stále čechrali peříčka (samec je černý). Zato u komby jsme si užili spoustu legrace, jsou to opravdu živá zvířátka. Bohužel jsou ve tmě, tak fotku nemám .

A nakonec prohlídky nemohla chybět už "povinná" tramvaj a krmení koz:

Pražský hrad a Zlatá ulička

Klárka již dlouho mluví o tom, že by chtěla vidět Zlatou uličku. Přiznám se, že se mi nechtělo platit nehorázné "turistické" vstupné. Až nedávno jsem narazila u Jitty na tip, že po 18. hodině je vstup zdrama. Uvědomila jsem si, že to vlastně vím, jen tahle informace zůstala zasuta někde hluboko.  Dnes vpodvečer jsem tedy vyrazili. Obávala jsem se, že zmokneme, ale naštěstí se nám podařilo mezi přeháňkovými mračny úspěsně prokličkovat. Kolem 19 hodiny je na Hradě už příjemně. Davy turistů prořídly, tak se dalo celkem volně procházet. Málem nás zavřeli v Královské zahradě, neuvědomila jsem si totiž, že je již srpen, usoudila, že je otevřeno do 21 hod a asi za 2 minuty 20 jsme do zahrady vstoupili. Po chvíli se k nám rozeběhl voják hradní stráže, že již zavřeno (v srpnu je totiž otevřeno jen do 20) a vyvedl nás postranní brankou. Po rychlé večeři u McDonalda jsem domů dorazili až kolem 22 hodiny, ovšem děti byly unaveny mnohem méně než já :-)

Další hřiště

Kde jsou ty časy, kdy dětem stačilo dojít na hřiště kousek od nás, kdy jsem se mohla usadit spokojeně na lavičku a v klidu si číst, protože jsem věděla, že vše mají dobře "ošahané" a nic se jim nestane. Hlavně Klárka se už tam přeci jen nudí a touží objevovat jiné obzory - jiná hřiště. Dnes jsme tedy vyrazili na hřiště k Hlavnímu nádraží. Největší úspěch sklidila lanovka, tam děti jezdily většinu času. Já opět trnula, zdálo se mi, že to jezdí na Davida příliš rychle a na konci lana, že to hodně cukne. Ale to jsem si myslela jen já, nikoliv David. Ten spokojeně jezdil a ještě mě odháněl, když jsem mu chtěla pomoct.

Koloběžka

Davídek už dlouho toužil po koloběžce. Klárka mu sice svou občas půjčuje, ale přece jen to není ono, když nemohou jet spolu. Navíc jsem líná pořád měnit výšku řídítek, tak se mu na Klárčině hodně špatně jezdí. Dnes tedy dostal svou.  Už mohou frčet spolu. Překvapilo mě, jak suveréně na ní jezdí, Klárka přeci jen v začátku s koloběžkou trošku bojovala. Je vidět, že David už má na Klárčině něco natrénováno.

Deset

Přesně tolik let jsem vdaná paní :-).  I když si také občas s manželem lezeme na nervy, jsem ráda, že jí jsem. Doufám, že ani on těch deseti let nelituje!

Duha

Celé odpoledne se nám nad hlavami honily velké černé mraky. Ani jsem raději nikam od domu daleko nešli. Večer se přihnala prudká přeháňka a po ní vykoukla takhle nádherná duha. Jestlipak na jejím  konci skutečně je hrnec s pokladem?

Nedělní pečení

V takovém strašném počasí, jaké bylo dnes, se nedá dělat vůbec nic. Tak jsem tedy, velmi  nerada, uklidila a pak mě začaly honit chutě. Začala jsem prohledávat recepty, co bych nového vyzkoušela, a padlo mi do oka tohle. Trošku jsem původní recept upravila, do náplně jsem na rady ostatních pekařek dala poloviční množství cukru. Na nepoužila jsem bábovkovou formu, ale upekla z toho jeden obr závin. Doma jsem byla pochválena. Je to opravdu moc dobré, pokud máte rádi skořici a rozinky. Krásně to voní, určitě se k receptu vrátím.

Stromovka

Meteorologové nás docela vystrašili, tak jsme nápad na celodenní výlet radši zavrhli. Nakonec se ukázalo, že počasí není až taková hrůza, proto jsem po obědě vyrazili do Stromovky. Nejprve jsem prohlédli Maroldovo panorama.  Na děti udělalo velký dojem. Jen nevím, jestli na Davida ten správný. Prohlásil, že až bude velký,  bude vojákem a bude střílet lidi. Tak už se děsím!
Pak nás čekala procházka po Stromovce. Já bych si raději někde poseděla, pomeditovala, ale nebylo mi přáno. Museli jsme vyzkoušet místní hřiště.

Už to přišlo!

Konečně to máme černé na bílém. Dnes jsme si na poště vyzvedli potvrzení, že jsem skutečnými adoptivními rodiči. No řekněte, nemáme my to nádherné děti?!

Západ

Oblohu většinou nefotím, neumím to, ale takový nádherný západ jsem musela zachytit. To určitě v lidové meteorologii něco znamená, ale nevím co. Vítr?

Kroužky na Vltavě

Dnes jsme měli adrenalinový den. Tedy hlavně já. Rozjeli jsme se totiž do Braníka na zajímavé hřiště.
Už samotná cesta tam byla napínavá a spojená s pěší procházkou po Braníku. Ukázalo se totiž, že Klárce se projeví kinetoza i při delší cestě busem MHD, takže jsem si užili jeden překotný výstup z autobusu.
Samotné hřiště pak zase stálo kus duševního zdraví mě. Na hřišti je spousta polézaček , houpaček a klouzaček pro malé děti. Samotným centrem hřiště je však obrovské lanové centrum určené dětem od 8 let. Nemusím snad dále rozvádět, kde strávil větší část dne David. Samozřejmě s Klárkou v těch strašných výšinách. Já se chvílemi otáčela, abych radši nic neviděla, chvílema se klepala strachy o oba, když jsem viděla, jak na některých úsecích má Davídek prostě ještě krátké ruce a nohy, nedosáhne a Klárka ho v té výšce poponáší. Také mě přepadaly obavy, zda na mě někdo jako na nezodpovědnou matku nepošle sociálku. Děti byly moc nadšené, prý jsem vybrala to nejbáječnější hřiště. Já ale dnes snad zestárla o 10 let a myslím, že hodně dlouho do Braníka nepojedeme.

Dinopark

Nechala jsem se přesvědčit dětmi, které jsou náležitě zmasírovány billboardy a reklamami, a proti mému přesvědčení jsme vyrazili do Dinoparku na Harfě. Nebudu to nějak moc hodnotit, nemám prostě takovéhle věci příliš ráda. Snad jen, že mě překvapilo, že některé figury v místech ohýbání už praskají a trhají se. Vždyť je to celkem nové, ne? Děti byly spokojené, i když obzvláště David se z počátku trochu bál. Pořád se držel u mě. I když strach nevydržel  dostatečně dlouho a za chvíli zase všude lítal, jak je jeho "dobrým" zvykem.

Když jsem opustili pravěké příšery, zastavili jsem se ještě trochu si zahrát.

S Barborkou

Barborka je Klárčina velká láska. Od školky nejlepší kamarádky, jako jediné spolu prošly celé tři třídy. Klárka težce nesla, že jdou každá na jinou školu. Myslela jsem si, že časem zapomene, přijdou jiné kamarádky. Ale nezapomněla, velmi často Klárka o Barborce mluví, vzpomíná na ní. Jak jsem zjistila od maminky, Barborka to má stejně. Bohužel během školního roku nám kroužky a ostatní aktivity umožnily sejít se asi pouze dvakrát. Dnes se zase konečně zadařilo a holky se mohly vidět. Byla jsem moc ráda. Vyřádily se spolu na hřišti,  přislíbily jsme si, že se hned začátkem září, ještě než se všechny kroužky rozjedou, pokusíme sejít. Tak snad to zase vyjde. Dnes to bylo fajn odpoledne.