Již více než rok Klárka touží hrát na klavír. Nevím, kde se v ní tyhle touhy berou, u nás v rodině není hudebně založený nikdo. Vloni jsem to řešit nechtěla, měla jsem pocit, že škola bude dostatečně velká novinka na zpracování a odložila jsem to s tím, že si o tom promluvíme za rok. Trochu jsem také doufala, že jí to pustí, že se nadchne pro něco jiného. Ale po roce byla její touha umocněna ještě tím, že její milovaná paní učitelka ve škole na klavír hraje a Klárce se to moc líbí. Dnes jsme tedy vyrazily na talentovky. O výsledku zkoušek bychom se měli dozvědět do 30 dnů. Klárka prý (musela před komisi sama) měla zpívat, potom jí zkoušeli prsty na klávesách, a potom měla určit, zda písnička, kterou jí zahráli, byla s chybami nebo ne. Na závěr paní učitelka hrála a Klárka měla určit, zda slyší jeden tón nebo dva. To je pro mě dost nepředstavitelné. Prý jí chválili, že určila všechno správně. Tak teď abych se skoro bála, že jí přijmou. I když, jak jsem pochopila, máme jedno velké mínus, že nemáme klavír. Sice jsem do přihlášky uvedla, že nástroj pořídíme, ale bylo nám dost jasně naznačeno, že upřednostní uchazeče, kteří klavír doma mají. Ale přeci nebudu pořizovat klavír, když nevím, zda bude přijatá! To mi přijde trošku ujetý.
Ali, tak o těchto touhách něco vím. Na klavír jsem chtěla hrát celé dětství - protože jsme ale bydleli ve 2 plus 1, nástroj by se do bytu nevešel. Ta klavírní posedlost mě nikdy neopustila - učila jsem se hrát až v dospělosti u soukromého učitele a domů si pořídila klávesy. Tak a jsem spokojená. Umím přehrát pár lidovek, což mi stačí .-) Přeju Klárce, ať hudebka vyjde, hudba je úžasný koníček.
OdpovědětVymazatTAk to koukám jaké "přijímačky" se u vás dělají. Ale asi je to o velikosti města. U nás stačí, když dítko zazpívá písničku a vytleská dle učitele jednoduchý rytmus.A je přijato, pak se jen musí rozdělit nástroje rovnoměrně k učitelům. Během dvou let se to vytříbí a zůstanou jen fakt ty , co na to maj. Ale učitelé jsou prima, jsou většinou fajn i k dětem ,kterým to nejde a nikoho nevyhodí. Naše Lucka chodí druhým rokem, sama to chtěla,nejdřív začala flétnu, teď má i klavír ( máme doma). Ale zrovna teď trochu trucuje, nechce cvičit a tvrdí, že ji to už nebaví. Po dohodě s oběma učiteli na ni netlačíme, snažíme se ji k tomu trochu přimět a světe div se, tenhle týden zase přehrává v klídku a sama. Je šikovná, byla by škoda to nechat být. Ale souhlasím s tebou, že kupovat klavír dopředu je blbost. Tady byla jedna holčina taky omezená místem, koupili dynamické klávesy a dohodli si ve škole občasné přehrávání a jde to. Ale vše je jen o dohodě a lidech.
OdpovědětVymazatAli asi ti držím palce,aby to vyšlo, hudba je skvělá, vždy jsem chtěla na něco hrát, naši si mysleli, že jsem tele a tak jsem hrát nemohla. Katka hraje druhým rokem na flétničku (zatím ve školce) ale už uvažuji nad příštím rokem do hudebky přímo plus ona sama by chtěla hrát na housle.
OdpovědětVymazatPřijímačky? To jsem nikdy neslyšela:-) A to holky chodily na klávesy, na flétnu a na kytaru...
OdpovědětVymazat