První známky jara

Jakmile vykoukne sluníčko je to veselejší. Hned se cítím lépe.  I když není ještě moc teplo, na procházky chodím raději. A když cestou potkáme takovéhle krásné sněženky, začínám věřit, že jara se opravdu dočkám a bude zase veseleji!

Oslava

Dnes se konala dlouho očekávaná a dlouho odkládaná oslava Klárčiných narozenin. Klárka se už od rána nemohla dočkat, nemohla se na nic soustředit. Těšil se i Davídek. Hlavně na dědu a babičku a potom taky překvapivě na Klárčino nové miminko chou-chou, které už viděl předem a o kterém prohlašoval, že je jeho. Oslava byla rodinná, příjemná, myslím, že splnila očekávání všech. Dort chutnal, dárky byly přijaty s nadšením. Jen já byla trochu smutná, že té mé kočce je už 7 a ten čas táááák strašně letí!

Jak pekli dort

Ne pejsek s kočičkou, ale já s Davidem. I když určité společné rysy by se určitě našli. Dnešní odpoledne jsem byli s Davídkem sami doma, Klárka s tátou jeli do aquaparku. Tak jsme toho využili a vrhli se na výrobu dortu na zítřejší oslavu. Budeme slavit dnešní narozeniny mojí maminky a dodatečně Klárčiny sedmé narozeniny, které měla v době, kdy jsme byli na horách.
Už jsem se tu rozepisovala, že výroba dortů mi opravdu nejde. Korpus upeču, krémy bez problémů udělám, ale utvořit z toho něco krásného nezvládnu. Prostě výtvarné vlohy mi do vínku dány nebyly. Proto každý rok Klárku přesvědčuju, že objednáme v cukrárně nějaký náááádherný dort, ale ona nechce. Každý rok trvá na mém uplácaném, ulepeném paskvilu.  Tak ho tedy má mít! Davídek mi zdatně pomáhal. Jen byl hrozně zklamaný, že jsem dort nakonec schovala do ledničky a odmítla ho nakrájet a spapat, jak si přál on.

Ani kousek nazmar!

Obě děti milují mango. Na svačinu ho zlikvidují napůl spolehlivě. Klárku vždycky hrozně rozčiluje, že se mi nepodaří pecku beze zbytku obrat, tak jí pak ještě okusuje, jak jen to jde.

Pro zasmání

Obvykle to nedělám, abych kopírovala články odjinud. Dnes ale udělám vyjímku. Poslední dny se mi nějak nevede. Není mi dobře, jsem protivná sama sobě. Do ničeho se mi nechce. I to mrazivé počasí mě ubíjí. Dnes mě však potěšil kromě sluníčka za oknem i jeden článěk na mém oblíbeném serveru. Doufám, že se nepřekročím žádné zákazy, když se s vámi o něj podělím:

 Věci, které vás naučí jenom maminka:

1) Moje matka mě naučila OCENIT DOBŘE ODVEDENOU PRÁCI: "Jestli se hodláte navzájem zabít, udělejte to laskavě venku, právě jsem uklidila!"
2) Moje matka mě naučila NÁBOŽENSTVÍ: "Modli se, aby to z toho koberce šlo dolů!"
3) Moje matka mě naučila LOGICE: "Proč? Protože jsem to řekla!"
4) Moje matka mě naučila PŘEDVÍDAVOSTI: "Ujisti se, že máš čisté prádlo, co kdyby se stala nějaká nehoda!"
5) Moje matka mě naučila IRONII: "Ještě chvíli breč a já ti k tomu dám skutečný důvod!"
6) Moje matka mě naučila MNOHO O VĚDĚ ZVANÉ OSMOZA: "Zavři pusu a sněz tu polívku!"
7) Moje matka mě naučila OHEBNOSTI: "Podívej se na tu špínu, co máš na zádech!"
8) Moje matka mě naučila VYTRVALOSTI: "Nevstaneš odsud dokud nesníš všechen ten špenát!"
9) Moje matka mě naučila o POČASÍ: "Tvůj pokoj vypadá, jako kdyby tady před chvílí řádilo tornádo!"
10) Moje matka mě naučila ŽIVOTNÍMU CYKLU: "Přivedla jsem tě na tento svět a můžu tě z něj zase rychle sprovodit!"
11) Moje matka mě naučila ZÁVISTI: "Na světě jsou milióny nešťastných dětí, které nemají tak úžasné rodiče jako ty."
12) Moje matka mě naučila MATEMATICE: "Kolik chceš knedlíků?" Chci tři. Dostanu pět.
Jsou zkrátka věci, které vás naučí jenom maminka...


 Mám pocit, že splňuji většinu bodů. A v moha bodech jsem slyšela svou mamku :0)

Do věčných lovišť

... odešla naše televize. Manžel jí večer rozebíral a meditoval, zda jí opravit či koupit novou. Já mu do toho nemluvím, televize není přístroj, který by mi nějak obzvlášť ležel na srdci. Ale vzhledem k tomu, že rok výroby je prý 1987, přikláním se spíš ke koupi nové. Tahle má už přece jen něco za sebou. Uvidím, jak se rozhodne naše hlava rodiny. Zjistila jsem ale, že při žehlení mi TV chybí!

Kostým

Jak to tak vypadá, půjde asi Klárka na nějakou baletní soutěž. Zatím mi tedy není jasné, s čím. Chvilku to vypadalo na Šťastnou vílu, teď zase na Šípkovou Růženku. Příští týden musím na pana učitele uhodit. Problém totiž je s kostýmem. Budu ho muset vytvořit. Přiznám se, že jakékoliv ruční práce jsou můj velký nepřítel. Dnes mi na hodinu přinesla jedna maminka ukázat část kostýmu jako inspiraci. No tedy nevím, nevím, zatím si to jen závistivě prohlížím. I Klárka to skoukla znaleckým okem a povídá :"Mami, tohle nedokážeš!"

Plzeňská Coppélie

Do Národní divadla se přijel představit balet divadla J.K. Tyla. To jsem si nemohly s Klárkou nechat ujít, zvlášť, když přivezli Coppélii. Představení se nám moc líbílo, obzvláště Klárka byla nadšená. Je to něco, co silně postrádám v repertoáru baletu ND- líbivý balet pro celou rodinu. Příjemná hudba, krásná výprava a kostýmy, pohádkový příběh se šťastným koncem. Je pravda, že žádné baletní výkony mě nenadchly. Ale choreograf Jiří Pokorný si je dobře vědom, s jakým souborem pracuje a postavil choreografii tak, aby vynikla čistá poctivá klasika bez ambicí oslnit.

Kubíkův "coming out"

O "našem" Kubíkovi jsem tu už psala. Díky důmyslnému systému získávání jídla, že už neskutečně tlustý. A právě díky jeho tloušťce jsem se dozvěděla, že Kubík není Kubík, ale vlastně Kubinka. Před sousedy, kteří Kubíka znají jíž od kotěte jsem mu řekla, že nevědět, že je to kastrovaný kocour, čekám, kdy porodí koťátka. Paní se moc smála a překvapila mě, že Kubík je kočka. Má za sebou sterilizaci, takže koťat se nedočkáme. Tak teď ale musím zjistit, jak přišla ke svému jménu :0)

Sv. Valentýn

Valentýna s manželem neslavíme. Jako svůj svátek jsme ho nikdy nepřijali. Na druhou stranu si říkám, proč neprožít příjemný večer s něčím dobrým. Připravená jsem na dnešní den byla. Ale osud tomu chce jinak. Jdu si tedy uvařit silný černý čaj a k němu zakousnu třeba trochu "chutné" rozvařené rejžičky. Ach jo!

"Panoramata"

Dnešek již patřil balení a cestě domů. Tak na rozloučenou s horami pár fotek, kam až jsem všude viděli.

Poslední den

 Poslední den pobyt byly na dopoledne naplánovány závody a hry na lyžích . A večer bylo slavnostní vyhlášení. Škoda, že jsem o oboje přišla. Dopoledne jsem byla doma s horečkujícím Davidem, večer mě přepadla střevní viroza, takže jsem se nemohla déle než na 15 min vzdálit od toalety. Ale i tak jsem na Klárku moc a moc pyšná, že jí lyžování tak dobře jde a hlavně, že jí to tolik baví.

Karneval

Dnešní den byl první, kdy se nadalo jít ven. Hodně pršelo. Naštěstí byl na odpoledne naplánován karneval. Jen Davídek se ho nemohl zúčastnit, přepadl ho kašel a horečka.

Za Krakonošem

Po odpoledním lyžování jsem se vyrazili podívat na Krakonoše v nadlidské velikosti. Brala jsem to jako legraci, ale ouha, Davídek se hrozně bál. Nemohla jsem ho skoro přesvědčit, aby se nechal s Krakonošem vyfotit. Takže ode dneška, když bude zlobit, budu hrozit Krakonošem!

Dnes už na pomu

Ode dneška Klárce nestačil ani kopec u chalupy a tak vyrazili se školičkou na opravdovou sjezdovku na pomu. Jak zpočátku Klárka do školičky nechtěla, teď zase nechce jezdit bez ní jen s tátou. No jo, táta vyjede vlekem a jede dolů. Ze školičkou dělají vláček, zašlapávají mravence, vozí vajíčka a lívance nebo,jako na fotce, jezdí jako indiáni.

Provázkáč

Po včerejším tréninku na plácku paní lektorka usoudila, že je Klárka připravená na velký kopec u chalupy. Pro Klárku to znamenalo první jízdy na provázkovém vleku.

První den na lyžích

Dnešní den Klárka zahájila v lyžařské školičce. Nejdříve tam moc nechtěla. Měla v plánu si lyže jen tak s tátou "osahat" a pak že prý uvidí. Táta jí však přesvědčil, že on jí to neumí vysvětlit. Nakonec byla ze školičky a hlavně  paní lektorky nadšená!

Na hory!

Dnes jsme vyrazili do Krkonoš do Malé Úpy na týdenní prázdniny. Já, zarytý teplomilec, jsem jela na hory po téměř dvaceti letech. Co by člověk pro děti neudělal! Kdo mě dobře zná, ví, jaká to je pro mě oběť. Hned na cestě od parkoviště nás zaujaly tyhle ledové vodopády.

Za ruku

Davídek nechce vodit za ruku. Jedině na přechodu to je ještě schopen akceptovat. Ví, že by jinak bylo velmi zle. Jediný, koho se ochotně drží i na chodníku, je Klárka.

Mlsouni

Ptáčci k nám chodí hodně. Většinou sýkorky. Krmím je vlašskými ořechy. Jenže jsem si řekla, že každá jednostrannost škodí a hlavně, že bych si také nějaké ořechy nechala ráda na pečení. Zakoupila jsem tedy v Hornbachu veliký pytel lojových koulí. Jednu jsem ihned zavěsila a napjatě čekala. A čekala a čekala... Sýkorky mi jasně daly najevo, že na nějakou kouli se můžou vykašlat. Jen asi jedna do ní statečně třikrát klovla. Přestala jsem dávat ořechy, aby neměly na výběr a sýkorky přestaly chodit. Objevily se zase až s novou várkou ořechů. Tak mám pytel koulí a budu je muset jít pověsit někam do lesa. Tam snad tak zmlsaní ptáčci nebudou.

Nedá mi to...

...musím se pochlubit. Já vím, že dnešní vysvědčení vypadalo u většiny prvňáčků stejně, ale i tak jsem na Klárku moc pyšná. Své jedničky si opravdu zasloužila. Škola jí jde, svědomitě se do ní připravuje a, což je nejdůležitější, jí moc baví. Tak jen doufám, že jedničky i nadšení jí vydrží i dál!