Navzdory mým přáním ani dnešní den moc dobře nezačal. Ráno David vstal.... vlastně ne. Ráno Davídek nebyl schopný vstát. Byl jak hadrová panenka, neudržel se v sedu, nemohl stát. Pak se rozplakal, že ho moc bolí bříško. Celé dopoledne po chvilkách poklimbával, dvakrát zvracel. Nejvíce mě ale děsila jeho naprostá apatie a malátnost. Klárku s tátou jsem vyslala na bruslení a k babičce na oběd, aby se Klárka nemusela dívat na vynervovanou matku. Kolem poledního David tvrdě usnul a já byla rozhodnutá, že až se probudí, vyrazíme na pohotovost. Po hodinovém spánku však vyskočil, prohlásil, že bříško už nebolí a chce papat a začal po bytě kmitat ve svém obvyklém tempu.
Když jsem se odpoledne ujistila, že je Davídek v pořádku, vyrazily jsme s Klárkou a babičkou na dámskou jízdu po obchodech a slevách. Byly jsem ale docela zklamané. Naštěstí jsme koupily alepoň lyžařskou soupravu pro Klárku. Je sice klučičí, ale to nevadí, hlavně že je červená.
To vůbec nevadí, že je klučičí. Je to pěkná bunda.
OdpovědětVymazatK.