Před dvěma lety se naše rodina rozrostla. Ten den si dost přesně vybavuju. Počasí nebylo nic moc, celkem zima, chvílemi pršelo. Dopoledne jsem šla do knihovny. V půl jedné jsem vyzvedla Klárku ve školce, měli zrovna ten den předvádění dravců a byla plná dojmů. Když jsem dorazily domu, volala jsem manželovi, že mi je trochu divně, radši bych jela do porodnice, aby mě prohlédli. Než manžel přijel, zabalila jsem tašku. Odvezli jsme Klárku k rodičům a pak jeli do porodnice. Celou cestu jsem si říkala, že je to určitě planý poplach, v porodnici se mi budou smát, že rodím podruhé a zbytečně plaším. Skoro jsem to chtěla otočit a jet domu. Do porodnice jsme dorazili kolem 14:30 a v 16:30 jsem už držela Davídka v náručí. Teprve dnes vím, že je to pro něj typické - všechno dělá rychle, stále pospíchá, nechodí ale jen utíká, všude chce být první. Už dva roky mě rozesmívá, ale i přivádí do šílených záchvatů vzteku a stavů úzkosti. Myslím, že je více než symbolické, že právě dnes jsem našla svůj první šedivý vlas!
Davídečku, k tvý dnešním narozeninám ti přejeme všechno nejlepší, hodně rozdaného smíchu a na cestě životem co nejméně karambolů.
Snad jen pro přesnost připojím aktuální míry - 13 kg , 91 cm.
Krásné narozeniny a ať ti na cestě životem svítí sluníčko těmi nejteplejšími a nejlaskavějšími paprsky, které má
OdpovědětVymazatI my se přidáváme ke gratulacím :-)
OdpovědětVymazatA Davídkovi závidím, že jednou bude moci číst krásná vyznání od své maminky :-)