52/52 Koláž

 Nezbývá než ukončit Fotoprojekt 52 závěrečnou koláží. Nemám všechna témata. Některá mě neoslovila, na některá nebyl čas a ke konci roku ani chuť. Ale mám splněno 40 témat! To je nejvíc ze všech ročníků. Když jsem nahlas přemýšlela, jestli se zapojit i příští rok, naše optimistická dcera tvrdila, že určitě ano, protože když budu nadále takto postupovat, jednou budu mít nafoceno kompletně. No nevím.... ale asi zkusím.

Scarlett Wilková - Desetkrát a dost

Anotace z DK:

Současný román plný řeckého slunce. Seznamka po padesátce je jako spící sopka – všichni jsou zdánlivě zkušení, klidní a vyrovnaní, ale pod povrchem to vře. Svoje štěstí tam zkouší i novinářka Markéta, pečovatelka Briana a majitelka seznamky Tamara. Všechny se poznají se sympatickým mužem, který ale vždycky po desáté schůzce zmizí. Při pátrání po jeho identitě se ženy seznámí a zjistí, že sdílejí celou řadu zájmů, třeba lásku k cestování. V malebném řeckém městečku Parga na ně pak čeká zajímavé překvapení...
 

Poslední přečtená kniha letošního roku a zároveň trošku zklamání. U této autorky jsem zvyklá na těžká témata, historické události. A najednou v podstatě banální příběh, lehce oddechové čtení. Prostě velká změna žánru. I když stereotyp letitého manželství je popsán geniálně!

49/52 Zimní flora

Nemeškala jsem a ještě dnes zaběhla nafotit k mamince zimní floru. Když už jsem prošvihla zasněžené větvičky a lístečky venku,  musela jsem zvolit jinou variantu. Tu mě nejbližší. Synonymem zimní flory je pro mě totiž okno mé maminky plné kvetoucích hyacintů. Bez nich si snad ani Vánoce neumím představit.

 A na závěr koláž z flory za všechna zimní období. 

39/52 Podzimní flora

 V rámci včera zmiňovaného bilancování jsem začala připravovat koláž z fotek z Fotoprojektu 52. A ejhle, zjistila jsem, že jednu nafocenou jsem úplně zapomněla publikovat.  Tak honem napravuji. 

A tím pádem musím nafotit ještě jedno téma -  zimní floru. Když mám jarní, letní a podzimní, byl by hřích vypustit poslední roční období. 

Konec roku

 Konec roku vždy svádí k nějakému bilancování, zamyšlení se. Jaký rok byl, co nám přinesl? Přiznám se, že nepovažuji právě končící rok za příliš vydařený. Pro mě to byl rok ztrát. Myslím, že i pro nás všechny jako lidstvo nebyl tento rok příliš příznivý. Držme si palce, aby ten rok nadcházející nám přinesl více pozitivních zpráv nebo alespoň méně těch negativních. Všem vám přeji, abyste příští rok neběhali rychleji, než umí váš anděl strážný létat.

Petra Dvořáková - Pláňata

Anotace z DK:

Obyčejná rodina, obyčejná vesnice. Dvě dcery ve školním věku, rodiče s obyčejnými profesemi. Také prarodiče, všichni tak trochu natěsno v poslepovaném, ale jinak úplně obyčejném domě. A kolem stejně tak obyčejný, nehybný čas. Jenže zdání tu klame. Tiše se naplňuje chvíle, kdy starý režim dozrává k náhlému rozpadu. Pavlína, ústřední vypravěčka této vícehlasé prózy, svým dětským srdcem sdílí euforické iluze rodičů o jiném, lepším životě a promítá je na čisté stěny svých tajných přání a tužeb. Ty se ovšem netýkají jen tušené svobody a jejích lákadel, ale i vztahů. Zvlášť když dívka postupně začíná vnímat, že její rodina, v níž to „každý s každým myslí tak nějak dobře“, je jako pláň zarostlá křovisky neporozumění, komplexů a někdy i agresí. Chuť urvat si svůj ždibec štěstí a z toho plynoucí pokušení vykonávat moc je silnější než náročná cesta respektu a empatie. Na svět kolem i uvnitř jako by sedala veliká černá můra. Pavlína už dávno není školačka, ale pořád se jí nedaří vstoupit do dospělého života bez neustálého klopýtání. Může vůbec člověk změnit a opustit svůj malý svět? Zmizí snad tíha s milosrdnou tmou? Anebo naopak s příchodem nějaké větší záře?

Petra Dvořáková je pro mě sázka na jistotu. Tentokrát jsem trochu na rozpacích. Knížku jsem dočetla před týdnem a pořád čekám, až ve mě uzraje nějaký smysluplný názor. Rozhodně nechci napsat, že je knížka špatná. Kdyby to byla autorčina prvotina, jsem nadšená a budu netrpělivě vyhlížet další tvorbu. Ale takhle mám pocit, jako kdyby autorka potřebovala napsat knihu, tak vyzobala z předchozích témata, která  měla úspěch a rychle z toho poslepovala nový příběh. Jako kdyby autorka vykrádala sama sebe. Konec se mi vůbec nelíbil. Takový nelogický ve stylu "to stačí, teď to potřebuju rychle ukončit". Jsem z toho taková rozpačitá. Četl jste někdo? Jaký z knížky máte pocit?

Honzíkovi

 Na den přesně po měsíci motolské krematorium. Tentokrát pro mě pohřeb mnohem těžší. 

Let it be...., Honzíku!

Takhle jsem si ten adventní čas nepředstavovala...