Další krajkový náramek

...tentokrát z rukou Kláry. Bude to vánoční dárek pro paní učitelku na flétnu. Musím jí pochválit, barevně se mi líbí víc než ten můj, fotka trošku barvy zkreslila.

Vánoční výměna

Jak již jsem psala, zúčastnila jsem se vánoční výměny, kterou pro nás zorganizovala Ajka. Tentokrát vám chci ukázat, co jsem vyráběla já. Jako partnerka pro výměnu mi byla vybrána Máculka. Vsadila jsem na jistotu (jak už u těchto akcí dělám) a vyrobila pro ní vánoční sadu, kterou jsem pod internetovým dohledem autorky návodu Norreen natrénovala již vloni. Jen jsem měla trochu obavy, protože jsem nevěděla, zda Máculka nosí náušnice a má v uších na ně dírky. Podle její reakce už vím, že má :-) a že se mi snad podařilo splnit cíl této akce - udělat někomu radost.

Magická hranice

Magické hranice 1000 g dosáhl dnes Jonášek. Je ho pořádný kus. Však se snaží. Neustále něco jí. Kdykoliv cvaknu ledničkou v kuchyni, začne kníkat. Dobře ví, že nějaký kousek zeleniny vždy vyloudí.

To je snad jediná radost u nás doma  v posledních dnech. Jinak mají opět hlavní slovo choroby. David po týdnu ve školce je opět doma. Jeho kašel zní dost strašidelně. Po včerejším putování mezi pediatrem a ORL volíme vyčkávací taktiku. Aby toho nebylo málo, dnes opět po půl roce se Kláře ozvala její ráda se zanicující slinná žláza. Takže nurofen, wobenzym  a také vyčkáváme. O mě se taky nějaké viry pokouší, jediný tatínek vypadá zatím relativně zdravě. Ach jo, to je přesně to, proč nemám zimu ráda.

Společná večeře

Tyčinky na mlsání naši hlodavci milují. Nedostávají je příliš často, jen jako občasné zpestření jídelníčku. Přece jen máme obavy o jejich linii, stejně jako lidem ani jim nedělá nadváha dobře. Takhle hodují společně. Ale oddělení mříží- Pokud jde o jídlo, neznají bratra :-).

Vánoce začaly

Pro mě tedy určitě. Přišel mi totiž poštou první dárek. Před časem jsem se přihlásila do vánoční výměny, kterou organizuje na svém blogu Ajka. Dnes jsem si na poště vyzvedla balíček do Věry. A podívejte na tu nádheru! Úžasný obal na recety. Ten snad ani nebudu brát do kuchyně, bála bych se, aby se mi nezamazal. V něm byl ještě schovaný recept na perníčky. Sice pečeme perníčky podle receptu lety ověřeného, ale letos určitě vyzkoušíme tenhle. Protože perníčky, které byly v nádherných vyšívaných pytlíčcích,  byly opravdu luxusní. Však jsem také měla co dělat, abych je uchránila před dětmi, aby vydržely na focení. Taková kouzla s polevami ale nedokážu. A vyšívané srdíčko už mi navozuje vánoční atmosféru v ložnici.
Věrko, moc a moc za krásné dárky děkuji. Ajko, tobě děkuji za zorganizování úžasné výměny. Musela jsi s tím mít strašně moc práce a tolika lidem jsi dokázala udělat radost!

Romeo a Julie

Po delší době jsem vyrazily - já, moje maminka a Klárka -  za kulturou. Tentokrát na úplně nové baletní představení Romeo a Julie na scéně státní opery. Protože choreografii vytvořil šéf baletu Petr Zuska, bylo mi jasné, že klasického zpracování se opravdu nedočkáme. Romeo a Julie patří k mým nejoblíbenějším baletům a jsme přesvědčena, že příběh sám je natolik silný, že  unese jakékoliv i bláznivé úpravy. Proto jsem se příliš nebála. Klárku jsme na děj baletu připravila, zásobila ji dostatečně kapesníky. Přiznám se však, že chvilkama jsem se v ději ztrácela i já. Hlavními postavami totiž nejsou dva mladí milenci, ale bratr Lorenzo a královna Mab. Právě  ta mě nejvíc mátla. Neustále totiž zastavuje čas příběhu, posouvá a přehazuje jednotlivé postavy a je vlastně autorkou celého příběhu. Nechci představení nijak hodnotit. Vlastně pořád jsem si neudělala jednoznačný názor. Moderní choreografie, scéna ani kostými mi nijak zvlášť nevadily, i když mě ani příliš nenadchly. Přesvědčila jsem se, že díky geniální Prokofjevově hudbě se může na jevišti dít téměř cokoliv a já stejně budu mít husí kůži. Inscenace je rozhodně zajímavá, i když mě nechytila tolik za srdce, jako jiná nastudování. Byly doby, kdy jsme věděla, že líčit se na představení je naprosto zbytečné vzhledem k potoku slz, které proliju. To tentokrát opravdu nehrozí. Jedna věc mě ale pobavila. Každý autor se snaží, aby jeho pojetí slavného baletu bylo nové, neotřelé, moderní, šokující. Někdy mám pocit, že kdyby někdo udělal "klasiku", umělecky by se naprosto znemožnil. Ale jeden stín nepřekročí nikdo - kostým Tybalta. Ve všech nastudováních, které jsem kdy viděla - a že jich bylo dost - vždy Tybalt musí mít černo-červený kostým. Vůbec nechápu, proč zrovna na tomhle všichni tak lpí.

Krajkový náramek

Dokončila jsem další výrobek, který jsem rozpracovala na intenzivní korálkovací sobotě. Náramek je šitý z twinů, voskovek, ohňovek a rokajlu. Byla to vcelku rychlá práce, nejtěžší bylo pochopit princip, prokousat se prvním očkem a pak už to jelo jako po másle.
Ale budu teď muset zase korálky na chvíli uklidit. Užívám si jich v noci na úkor jiných "oblíbených" kratochvílí jako třeba žehlení a už pomalu nemáme co na sebe :-)