Shari Lapena - Co jste to provedli

 Anotace z DK:

 V ospalém vermontském městečku Fairhill se nikdy nic neděje. Na starém hřbitově se teenageři baví vyprávěním duchařských historek. Rodiče věří, že se jejich děti vrátí ze školy v pořádku domů. Vchodové dveře se nechávají odemčené. Až do dnešního rána… Protože Dianu Brewerovou nenajdou v její posteli, ale na poli, nad kterým krouží supi. A stejně rychle, jako z dívky vyprchal život, stane se z Fairhillu místo plné podezřelých a strachu. Každý něco tají. A všichni chtějí vědět, kdo to udělal…

Knížky této autorky mám docela ráda. Bývají poutavé, čtou se velmi rychle. I když má pocit, že jak rychle je přečtu, tak rychle na ně zapomenu. Nijak se mě nedotknou. Ani tentokrát se změna nekoná. Napínavý, čtivý příběh. Krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. První část knihy měla pro mě lepší spád, pak už jsem měla pocit, že se omílají fakta stále dokola. Vadila mi "duchařská linka" příběhu. Přiznám se, že vraha jsem neodhlalila. Ale i tak jsem byla trochu zklamaná. Za mě tento příběh patří  ke slabší části autorčiny tvorby. 

Barbora Šťastná - Třicet pět večírků

 Anotace z DK:

Na maturitním plese jim bylo čerstvých osmnáct, socialismus už to měl spočítané a před nimi se otevírala léta plná svobody a neomezených možností. Parta přátel, kteří tenkrát věřili, že úspěch či neúspěch mají výhradně ve svých rukou, se je rozhodla prožít po svém – na sérii večírků, kde dochází k těm nejzásadnějším životním zlomům i prozřením. S každou další skleničkou totiž roste nejen chuť, ale taky upřímnost. A kocovina, která následuje, je rok od roku horší. Tenhle večírek trvá už pětatřicet let.

Tuhle recenzi vám dlužím už od léta. Bohužel konec léta a začátek podzimu byl pro mě takový "fičák" v tom negativním slova smyslu, že jsem na ní úplně zapomněla. Na knížku jsem se docela těšila, protože hrdinové byli můj ročník. Byla jsem zvědavá, nakolik s nimi budu souznít.  Úplně se tak nestalo. Je vidět, že i když vyrůstáte ve stejné době, ve stejném městě, spoustu věcí vnímáte jinak. Líbilo se mi, že kromě řešení vztahů - partnerských, kamarádských, rodičovských - se příběh dotkne i událostí, které jsme všichni prožívali.  Ale vadilo mi, že jsem se s žádným z hrdinů nedokázala ztotožnit, nikdo mi nebyl sympatický. Občas, hlavně zpočátku, jsem se v postavách ztrácela. Není to žádná náročná literatura, ale na druhou stranu se tak ani netváří. Stylem mi hodně připomínala knihy Patrika Hartla.  Taková fajn oddychovka, nic co by mi uvízlo v hlavě na delší dobu. 

Sbohem, můj myšáčku....

Konečně tě nic nebolí. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí nechat tě uspat, ale vím, že pro tebe to bylo to nejlepší. Trápil jsi se s nemocí už druhý měsíc a poslední týden byl pro tebe moc ošklivý a těžký. Nechtěla jsem tě už víc trápit. Pozdravuj za duhovým mostem oba brášky i Tlusťouška. Určitě tam na tebe čekají. 

Guillem Clua - Vlaštovka

Na tohle představení jsem si brousila už dlouho zuby. Hlídacího psa jsem měla nastaveného určitě téměř rok. Jenže když jsem  přišla na stránky předprodeje třeba půl hodiny poté, co mi přišlo oznámení, bylo vyprodáno. O prázdninách jsem měla konečně štěstí a podařilo se mi 4 vstupenky ulovit. Když si vzpomenu, jak jsem ležela na lehátku pod palmami a rychle klikala, zdá se mi, že to bylo v úplně jiném životě.

Ale zpět k představení. Bylo to .... neskutečné. Velmi jemný, citlivý,emotivní a lidsky neuvěřitelně silný příběh. Divák si projde velmi emocionálně náročnou cestu. Příběh o lásce, bolesti, toleranci, víře, ztrátě a naději. Musím vyzdvihnout i skvělé herecké výkony obou protagonistů. Je neuvěřitelné, jak dva lidé udrží napětí po dvě hodiny bez přestávky. Paní Čvančarová je fenomenální a do Daniela Krejčíka jsem se regulérně zamilovala. Pokud hledáte představení, které vás rozjitří a pohladí zároveň, je tohle to pravé. A malé doporučení - dámy, na představení se nemusíte vůbec líčit. Do kabelky přihoďte balíček kapesníků navíc!

Jakuba Katalpa - Úlice

 Anotace z DK:

Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery.

Ufff, to bylo hodně temné čtení. Trošku bych řekla až zvráceně temné. Psané velmi zajímavým stylem, který mi ale sedl a měla jsem chuť přečíst knížku na jeden zátah. Osoby jsou skvěle vykreslené, překvapil mě jejich vývoj.Trošku mi nesedla linka s včelami a vše prostupující vůní medu. Dovedu si představit, že část čtenářů bude z knížky nadšena, naopak část znechucena. Ale lhostjený nebude asi nikdo. 

Poslední záchvěv léta

Kdo mě znáte, dobře víte, že jsem letní typ. Takže já se stále zuby nehty držím léta. Žádné vřesy a dýně v obchodech mě nepřesvědčí, že přichází podzim. V mé víře mě podporuje pár statečných kaktusů a sukulentů, které ještě honem tlačí poslední květy. Už kvůli nim doufám v dlouhé babí léto nebo slunečný podzim nebo říkejte tomu, jak chcete. Pozdní sluníčko dokáže sukuletny i některé kaktusy krásně vybarvit do červena, oranžova a fialova. Jsou pak nádherní i bez květů. Tak jim držme palce!

Alena Mornštajnová - Čas vos

 Anotace z DK:

Příběh o moci minulosti a síle květin. Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?

Knížky Aleny Mornštajnové miluju. Obecně zjišťuji, že mě tvroba současných českých autorek hodně baví. Tohle je opravdu krásné čtení, velmi lidské, místy bolavé. Je to banální příběh o závisti a zlobě, která dokáže zničit život několika generací. Úžasná knížka, kterou všem milovníkům české literatury doporučuji.